Erben 4/094 | Já jsem z Roudnice

Catalogue:
Erben 1864
  
Song navigation:
  
Song group title: 
Poctivých rodičů syn
Subtitle: 
Nápěv 166
Označení místa : 
Reference: 
Text: 
Já jsem z Roudnice, já mám tam rodiče, já jsem poctivejch rodičů syn: mám tátu řezníka, je šelma veliká; já jsem poctivejch rodičů syn. Já jsem z Roudnice, já mám tam rodiče, já jsem poctivejch rodičů syn: má máma Voršila na faře sloužila; já jsem poctivejch rodičů syn. Já jsem z Roudnice, já mám tam rodiče, já jsem poctivejch rodičů syn: mám kmotra rychtáře, ten mi to dokáže; já jsem poctivejch rodičů syn
73 words

Similar songs

Erben 4/094 | Já jsem z Roudnice (100%)
Já jsem z Roudnice, já mám tam rodiče, já jsem poctivejch rodičů syn: mám tátu řezníka, je šelma veliká; já jsem poctivejch rodičů syn. Já jsem z Roudnice, já mám tam rodiče, já jsem poctivejch rodičů syn: má máma Voršila na faře sloužila; já jsem poctivejch rodičů syn. Já jsem z Roudnice, já mám tam rodiče, já jsem poctivejch rodičů syn: mám kmotra rychtáře, ten mi to dokáže; já jsem poctivejch rodičů syn

Erben 2/405 | Měl jsem holku v Neveklově (21%)
Měl jsem holku v Neveklově, mezi hustým lesovím; 1) chodil jsem tam každičký den, nynčko už tam nechodím: chodějí tam dva jiní, ale ne tak upřímní: dej si, holka, dobrý pozor, některý tě ošidí! Seděla tam v okenečku 2) jako z bílé růže květ, naříkala, bědovala, že se jí svět nepoved. Škoda tebe, má milá! že jsi se tak změnila: když’s mne milovat nechtěla, už je holka zas jiná. 1) Roudnice je na dolině mezi pěkným stromovím. 2) Vykoukala z okenečka, byla jako z růže květ, oři měla uplakany atd. U Žďára jsou roviny, na nich pěkné křoviny: měl jsem já tam potěšení – teď tam chodí zas jiný. Chodí tam teď zas jiný, nebude tak upřímný: dej si, holka, dobrej pozor, že tě brzy ošidí!

Erben 2/146 | Nad Strakonici (20%)
Nad Strakonici při tej silnici rostou tam tři růže: jedna rozkvětá, druhá dokvětá, třetí kvést nemůže. Kýž je mně možná s ty jedny růže utrhnout jeden květ: všecky přátele bych opustila – pro chlapce celej svět. 1) 1) jen tátu s mámou ne! Aneb: jen tebe, chlapče, ne!

Erben 4/125 | Šel Jukel na pivo (20%)
Šel Jukel na pivo, na dobré pivíčko; šla žena pro Jukla: „Pojd domů brzičko!“ Jukel nechce domů jít, že se mu chce ještě pít; že půjde na pivo, na dobré pivíčko. Poslala pro psíka, aby pes Jukla kous: pes nechce Jukla kousat, Jukel nechce domů jít, že se mu chce ještě pít; že půjde na pivo, na dobré pivíčko. Poslala je pro kej, aby kej psa mlátil: kej nechce psa mlátit, pes nechce Jukla kousat, Jukel nechce domů jít atd. Poslala pro oheň, aby oheň kej pálil: oheň nechce kej pálit, kej nechce psa mlátit, pes nechce Jukla kousat atd. Poslala pro vodu, aby oheň hasila: voda nechce oheň hasit, oheň nechce kej pálit, kej nechce psa mlátit atd. Poslala pro vola, aby vůl vodu pil: vůl nechce vodu pít, voda nechce oheň hasit, oheň nechce kej pálit atd. Poslala pro řezníka, aby řezník vola bil: řezník nechce vola bít, vůl nechce vodu pít, voda nechce oheň hasit atd. Poslala pro bábu, aby odčarovala: bába nechce čarovat, řezník nechce vola bít, vůl nechce vodu pít atd. Poslala pro čerta, aby čert bábu vzal: čert nechce bábu brát, bába nechce čarovat, řezník nechce vola bít atd. Poslala pro hroma, aby hrom čerta tlouk: hrom začne čerta tlouct, čert začne bábu brát, bába začne čarovat, řeznik začne vola bit, vůl začne vodu pít, voda začne oheň hasit, oheň začne kej pálit, kej začne psa mlátit, pes začne Jukla kousat, Jukel už chce domů jít, že už se mu nechce pít: ach to dobré pivo, to dobré pivíčko!

Erben 5/262 | Sloužila holka (14%)
Sloužila holka u polesnýho: nechtěla jídat chleba černýho. Vlezla na půdu, špoulila hubu: pane polesnej! já tu nebudu. Já budu radší ve mlejně sloužit, tam po dolečku nebudu toužit. Všední den buchly, v neděli maso: najez se, najez, hladová chaso!

Erben 2/463 | Sloužila má milá (14%)
Sloužila má milá mezi horama, napsala psaníčko, že už se vdala. Když ty jsi se vdala, já se vožením: tebe, má panenko, snadno voželím.

Erben 2/815 | Pravila jsem pravila (12%)
Pravila jsem, pravila, že mě láska ranila; ranila mě střelou prudce, poranila moje srdce; pravila jsem, pravila, že mě láska ranila. Půjdu se ptát rychtáře, kdo má platit lékaře? kdo mou ránu hojit bude? kdo od rány platit bude? půjdu se ptát rychtáře, kdo má platit lékaře. Ach rychtáři 1 bolí mě; povězte mi upřímně, kterak právo ukazuje, kdo se střílet osměluje? kdo má platit lékaře, když se rána dokáže? „Vemte sobě lékaře, ať vám ránu zaváže; vy za bolest, on od rány musíte mít zaplacení: ten, kdo ranil, platit má, tak mi právo povídá.“ Vy se, pane, mejlíte, vy mně nerozumíte: mojí rány vidět není, já mám srdce prostřeleny; kterak pak mně pomůže? srdce vázat nemůže. „Má panenko rozmilá! právo s vámi nic nemá: náš pan farář k tomu káže, místo srdce ruce váže; s ním se jděte poradit, nemám s vámi co činit.“

Sušil 2223 | Stojí vrba košatá (10%)
Stojí vrba košatá, hej, hej, koleda, na ní koza rohatá, hej, hej, koleda. Přišel tě k ní kmotr vlk atd. Paní kmotra, poď dolů! A já dolů ńepudu. Ty máš velký zubiska, natáh bys mně kůžiska.

Sušil 1957 | Kerá je žena zlá (10%)
Kerá je žena zlá, muža neráda má, strčí ho pod lavu, dokáže svú hlavu. Kerá je žena zlá, muža neráda má, strčí ho pod necky, učí ho německy. Kerá je žena zlá, muža neráda má; strčí ho pod fěrtoch, má sa tam po čertoch. Tož ho válcem mlátí, až sa celý klátí, pomoct si nemože, trpí jako kuře. On ju pěkně prosí; ona sa honosí; znova si ho míchá, až chlap sotva dýchá. Ďábli ti v matěri, ty chrtáne šerý, měj sa včil po čertoch, já odpášu fěrtoch.

Erben 2/221 | Pře– má milá kmotra (10%)
Pře– má milá kmotra, jste-li vy tak chytrá, abyste vy věděla, co v lucerně mám? mám tam Ančičku, mého srdce svíčku – až já ji dostanu, posvítím si k vám.

Erben 2/819 | Honzo můj rozmilý (10%)
Honzo můj rozmilý, Honzo, Honzíčku! ráda bych ti dala svoji ručičko. Já jsem holka mladá od Litoměřic, lidem jsem podobná, nestarej se nic. Andulka mně říkaj‘, to je jméno mý: neboj se, Honzíčku, mý panímámy. Nebudeš nic dělat, já tě uživím; jenom špacírovat, jako kavalír. Panímáma přála, že mně něco dá, bych se nestarala, co pro mě chová. Devět liber mrkve, pytel od mouky, dva pytlíky viky, čtyry homolky. Rozkřapanej hrnec, čtyry vařejčky, mísu planejch jablek, zlámaný necky. Jednu starou truhlu bez dna, bez víka, kerou mně slíbila kmotra Hedvíka. Na tu naši svatbu náš táta nám dá jednu starou vránu, rohy od vola. Budem zpívat, Honzo, Honzo, Honzíčku! dejte krejcar za tu krásnou písničku.