Erben 5/052 | Jsou mlynáři jsou chlapíci

Catalogue:
Erben 1864
  
Song navigation:
  
Song group title: 
Mlynáři chlapíci
Subtitle: 
Nápěv 178
Location attribution: 
Reference: 
Incipit / Full Text: 
Jsou mlynáři, jsou chlapíci, když jim křešou kameníci; jsou mlynáři, jsou, když jim mlejny jdou. Když jim nechtí mlejny klapat, začnou jako šelmy plakat; jsou mlynáři, json, když jim mlejny jdou. Mlynáři jsou hodní chlapi, když jim kola: klapy, klapy! jsou mlynáři, jsou, když jim kola jdou. Proto jsem si kámen koupil, abych hodné lidi loupil: lup, mlynáři, lup,[72] nadělej si krup!
62 words

Similar songs

Erben 5/052 | Jsou mlynáři jsou chlapíci (100%)
Jsou mlynáři, jsou chlapíci, když jim křešou kameníci; jsou mlynáři, jsou, když jim mlejny jdou. Když jim nechtí mlejny klapat, začnou jako šelmy plakat; jsou mlynáři, json, když jim mlejny jdou. Mlynáři jsou hodní chlapi, když jim kola: klapy, klapy! jsou mlynáři, jsou, když jim kola jdou. Proto jsem si kámen koupil, abych hodné lidi loupil: lup, mlynáři, lup,[72] nadělej si krup!

Sušil 1928 | Naša paní dceru má (14%)
Naša paní dceru má takovó, jak je sama. Má na hlavě čepeček a na krku šáteček. Má na krku goraly, mezi níma tolary. Má fěrtušek z brukátu, plnó kapcu dukátů. Má pančošky s kvítkama, ráda tančí s chlapcama. Má střevičky klapy klap a já za ňó taky tak.

Erben 5/178 | A ty pansky koně (14%)
A ty pansky koně mají hezky stroje: mají pořádný pacholky, dobře dbají o ně. A ty pansky krávy mají málo trávy, mají lenivý děvečky, nechtí chodit na ni.

Erben 2/045 | Co jsou nám Hosiňáci (14%)
Co jsou nám Hosiňáci dokázali, co json nám Hosiňáci dovedli: oni nám naše holky odváděli, oni nám naše holky odvedli!

Sušil 1075 | Za Ostravu v malovanej (14%)
Za Ostravu v malovanej tej kamenici tancovaly štyry panny, štyře panici. Jenem jedna ta panenka nětancovala, kera sveho kochanečka na vojně měla. Dětě, tato, tatuličku, za ten novy dvůr, a jesli z tej vojny jedě ten kochanek můj?1) Ach, nejedě, ach, nejedě, ale se něse, od střibra a i od zlata cely se třese.2) Otevřtě mu, tatuličku, široko vrata, ať un sobě něpomatle střibra i zlata. Otevřtě mu, tatuličku, široko dveři, ať un sobě něpomatle to zlate peři. Posteltě mu, tatuličku, bile peřiny, ať un sobe něpomatle šaty střibrny. Postavtě mu, tatuličku, pod nohy3) stolek, ať un sobě něpomatle zlatych podkovek. Postavtě mu, tatuličku, ten stůl červeny, a na ten stůl, tatuličku, obrus taženy. Na ten obrus, tatuličku, taliř točeny, na ten taliř, tatuličku, kaplun pečeny. Sedni dale, můj kochanku, pokravaj sobě, a esli ty němaš noža, pojčam ja tobě. 0, ja se tě, ma panenko, noža něprosim, ani tebe, ma panenko, v srdci něnosim.4)

Sušil 1139 | Tulali se mladenci (9%)
[: Tulali se mladenci :] po tem luckem kamenci. Tulali se, tulali, ež se k Mlynkem dostali. Ona mete světničku, dcerka stavi stoličku. Poseďte si, mladenci, na červenej stolici. My tu seděť něbudem, vezma dcerku preč půjděm. Mlynkova peče kolače, že se ji dcera vytače. Mlynkova křiči: Kde jdětě, kde mi mu dceru vedětě? Aj, nědaleko přes cestu, veděm k Novakům něvěstu. Novačka křiči: Něch ju tam, ona je pyšna pani k nam. Ona nějida kaše, krup: Jen ty, Františku, masa kup. František křiči: Něněcham, patery vrata rozsekam. A ešče k tomu dverečka, keryma chodi Anička.

Sušil 1669 | Maširuju na Francouze (9%)
Maširuju na Francouze, abych věděl, co je nouze. A s Francouze na Turečka, tam mně spadne má hlavička. A když spadne, bude dole, budou po ní šlapat koně. Podkověnky budou klapat, modré oči budou plakat. Má hlavička je bolavá, od Francouzů posekaná. Můj koníčku vraný, schop se, proskoč se mnou přes ty kopce. Přes ty kopce, přes ty lese, má milá mně šátek nese. Šátek nese na hlavičku, zhojí mně ji za chvílečku.

Sušil 1617 | Když sem já šel po chodníčku (9%)
Když sem já šel po chodníčku, bych navščivil svó děvečku,1) potkali mě vojáci, ptali se mě, odkuď jsi? Já su synek z Kojetína, jdu na hody do Jičína, jdu navščivit děvečku k potěšení srdečku.2) Vemte, drábi, vemte puta, odvedem ho za rekruta, odvedem ho na zámek, šak je hodný šohajek.3) Putečka mně nedáváte, ani ruky nesvážéte, déte mně radš koníčka, bude plakat Anička. Ach, jak bych neměla plakat, dyž slyším podkovy klapat a koníčka vranýho, šuhajíčka milýho.

Sušil 1141 | Vím já jeden hájíček (9%)
Vím já jeden hájíček, v tom hájíčku domeček. V tom domečku děvečka, vykóká z okenečka. Černovocí mládenci tólali se po noci. Tólali se, tólali, až se k oknům dostali. Atd. Poďte, chlapci, poďte pryč, a už nedostanem nic. A šak hrachu nejídá, do hospody chodívá. Ani hrachu, ani krup, do hospody šupy šup.

Erben 2/110 | Seděla pod borovičkou (8%)
Seděla pod borovičkou, plakala, že má chudičkou kytičku rozmarínovou na zahrádce. Prosila božího deště, aby jí vyrostla ještě kytička rozmarinová na zahrádce. Mladost, radost! ani mně nedají dorost: včera mně minulo patnáct let, už jsem jich přelhala devět. Nedám, nedám, mládenci, to vám povídám, se stromu jablíčka trhali: musíte času čekati. Kdyby bylo nesvítalo, bylo by mi děvče dalo tři hubičky nebo čtyry, to je děvče roztomilý! Už jdou děvčátka z Lomečku, už jdou děvčata z Lomce: mají červeny čepení, mají zeleny věnce. Pověz mně, och má znejmilejší! kudy k vám budu chodit? Vokolo humen je cestička, ta tě k nám bude vodit. Vokolo humen je cestička, je pěkná drnovatá: kdy ty k nám, můj Honzíčku, pří-deš, sedni před naše vrata. Před těma našima vratami je pěknej bílej kámen: kdy ty k nám, můj Honzíčku, přídeš, jenom si sedni na něn. Před těma našima vratami je pěknej kameníček: aby vo tom lidi věděli, že jsi můj milovníček. Šafáři,[19] mlynáři! z vašeho dvora krásná osoba vychází. Jeníčku, bratříčku! nabí flintičku, postřel Aničku na hrázi. Nechám jí, neznám ji: ona mně koupí na pěkný šaty hedbáví. Já jí zas zlatý pás, stříbrný přazky, zlaty podvazky: „Tu máš, Ančičko, zlatá perličko! lásku zas.“ Adámku náš! co pak děláš? na lonce ti pasou,

Sušil 0848 | Studýnka róbená (7%)
Studýnka róbená mezi vinohrady; pověz mně, ma milá, čí užíváš rady? Čí bych užívala než svého milého? A to ví sám Pan Bůh, budu-li já jeho. Dybych já věděla, čí nevěsta budu, ušlapala bych si cestu k tomu domu. Cestu k tomu domu, aby byla hladká, aby mě vítala jeho paní matka. A ona mně přešla, přešla přes tó cestu, ani mně neřekla: Vítám tě, nevěsto! Dyž mě nepřivítá, já jí neděkuju, o jejího syna prosit se nebudu. Včera mně zkázala ochozká rychtářka, že mně syna nedá, že mně radš vypráská. Já sem jí zkázala, takovó otázku: Uvaž si ho, babo, doma na provázku.1) Doma na provázku, na hedbávné šátek, aby nepodváděl chudobnéch děvčátek.2) Chudobná panenka mnoho zlého zkusí, ledajaké šelmy poslóchati musí.