Sušil 2289 | Děkuju ti děkuju že ho věrně

Catalogue:
Sušil 1860
  
Song navigation:
  
Subtitle: 
Na to děva ta, o níž to zpíváno, děkuje říkajíc:
Text: 
Děkuju ti, děkuju, že ho věrně miluju. Dybych ho nemilovala, ani bych ti neděkovala. Děkuju ti skrz gróšku, dyž se budu vdávat, udělám tě za dróžku.
26 words

Similar songs

Sušil 2289 | Děkuju ti děkuju že ho věrně (100%)
Děkuju ti, děkuju, že ho věrně miluju. Dybych ho nemilovala, ani bych ti neděkovala. Děkuju ti skrz gróšku, dyž se budu vdávat, udělám tě za dróžku.

Sušil 1237 | »Sedaj na vůz kochání moje (33%)
»Sedaj na vůz, kochání moje, nepomože plakání tvoje. Nepomože, milý Bože, dy už koničky ve voze sú zapřáhnuté.« A jak bych já na vůz sedala, dy sem matce neděkovala? Děkuju vám, má mamičko, za to vaše chovaníčko, za to chování. »Sedaj na vůz, kochání moje, atd. A jak bych já na vůz sedala, dy sem otci neděkovala? Děkuju vám, otče milí, že ste mne dotad živili, už nebudete. »Sedaj na vůz, kochání moje, atd. A jak bych já na vůz sedala, dy sem bratrům neděkovala? Děkuju vám, bratři milí, co ste na mne dobří byli, už musím od vás. »Sedaj na vůz, kochání moje, atd. A jak bych já na vůz sedala, dy sem sestrám neděkovala? Děkuju vám, sestry milé, co ste na mne byly dobré, dobře se mějte. »Sedaj na vůz, kochání moje, atd. A jak bych já na vůz sedala, dy sem prahům neděkovala? Děkuju vám, dvéři, prahy, co mé nožky chodívaly, už víc nebudú. »Sedaj na vůz, kochání moje, atd. A jak bych já na vůz sedala, dy sem stolům neděkovala? Děkuju vám, stoly, lavy, co mé ruce myjávaly, už víc nebudú.

Sušil 0817 | Prokvitala konvalija (32%)
[: Prokvitala konvalija, :] kdo ji trhal? Moja mila. Trhala ji Majdalenka, pravym jmenem ctna panenka, Uvij vinek, Majdalenko, a daj mi ho, ctna panenko. Což bych ci ja vinek vila, dy sem cě němilovala? Esli něsmiš před svu matku, podaj mi ho přes zavratku. Esli něsmiš před svym otcem, podaj mi ho nočnim časem. Esli něsmiš před svu sestru, podaj mi ho přes tu cestu.

Sušil 1207 | Kolik rožků toli grošků (16%)
Kolik rožků, toli grošků utržíme, chvála Božku. Poď, ženichu, kup peřiny, nebudeš sa bávat zimy.

Smutný 15/015 | Ej kolik rožků tolik grošků (16%)
Ej kolik rožků, tolik grošků

Smutný 15/015 | Kolik rožků tolik grošků (16%)
Kolik rožků, tolik grošků

Sušil 2299 | Poďme domů ve jménu Ježíše (10%)
Poďme domů ve jménu Ježíše, ty jsi obrana naše, ty nás chráníš, opatruješ ode všeho zlého, této noci náhlé smrti, ďábla šeredného, svati Otcové jsou byli na poušti, jedli mannu nebeskou, jedli zemskou i nebeskou, potom zemřeli jsou, budiž chvála neskonalá na véky požehnaná, skrz Krista za všecko Ti děkujem a ve jménu Páně domů půjdem, srdce ale před Tvým trůnem dáme do zástavy, Bože. Amen.

Sušil 1590 | Martinek je hezké (10%)
Martinek je hezké, což je galánské, má botky na šupavo, aby mu to necupalo, což je galánské! Nanynka je hezká, což je galánská! Má čepeček s krajkama, podvázané pantlama, což je galánská! Na to děva odpovídá, děkujíc: Pěkně vám dekuju, že ste mně zpívaly a tak hezkýho chlapce daly. Pěkně vám děkuju skrz slunce a sklo, že je mně synek milejší než jiných sto. Pěkně vám děkuju skrz slunko a měsíc, že je mně můj syneček milejší než jiných tisíc; až půjdete podle naších voken, vynesu vám mísu koláčů s makem atd.

Erben 2/679 | V naší vsi je nová brána (9%)
V naší vsi je nová brána, ještě skrz ni nejedou: stejskají si čtyry panny, že je k tanci neberou. Vzal bych já si z nich tu jednu, nedovede jít kolem; vzal bych já si z nich tu druhou, ta mne tluče kolenem. Vzal bych já si z nich tu třetí, ta mi nechce k cimbálu: má nožičky jak obroučky a bradičku na stranu. Vzal bych já si třeba čtvrtou, ta drobátko nevidí: kdyby bylo kopec lidí, do každého uhodí!

Erben 2/328 | Když jsem šel skrz dubový les (9%)
Když jsem šel skrz dubový les, přepadla mne dřímota; a do rána mně za hlavou rozmarina vykvetla. Pořezal jsem všecky pruty rozmaríny zelené, pustil jsem je po vodičce, po vodičce studené. Která panna lovit bude rozmarínu zelenou, ta mou nejmilejši bude za vodičkou studenou. Šly panenky ráno k řece, do věder nabíraly: v tom ty pruty z rozmaríny k samé lávce plavaly. Ta mlynářovic Anička po prutech se nahnula, a nešťastná holubička do vodičky spadnula. 1) Zvoní, zvoní troje hrany, co to asi znamená? povězte mi, vy ptáčkové! snad to není má milá? „Tvou milou, tvé potěšení do rakve ti skládají, čtyři muži v černém rouše do hrobu ji dávají.“ Ach, můj Bože nejmilejši! ty’s mi vzal mou nevěstu! povězte mi, vy ptáčkové, k jejímu hrobu cestu. „Za vrchem tam v kostelíčku zpívají v kůru kněží; pět kroků za kostelíčkem v hrobě tvá milá leží.“ Tam já půjdu, plakat budu, na ten tmavý hrob sednu, a pro tebe, má panenko, těžké hoře ponesu. Těžké já ponesu hoře, až mne smrt vysvobodí, a věneček z rozmarýny na můj příkrov položí! 1) S místem tímto srovnej první polovici písně „Kytice“ v rukopisu Kralodvorském.

Sušil 0148 | O Maria hvězdo morská (9%)
O, Maria, hvězdo morská, přebolestná matko božská, na tom moři světa vzdychám a s prosbou k tobě pospíchám. Račiž mě v smutku těšiti, v nebezpečenství chrániti, abych nikdy nepoklesl, zlé i dobré jednak nesl. A když přijde čas určitý a smrť se bude blížiti, tenkrát v poslední nemoci přispěj svou mocnou pomocí. Umříti se já nebojím, nebo se nádějí kojím, že skrz tvou svatou ochranu k tvému synu se dostanu.