Sušil 2314 | Nesem nesem kyselo

Catalogue:
Sušil 1860
  
Song navigation:
  
Označení místa : 
Text: 
Nesem, nesem kyselo, čtyry leta viselo, na pátý rok spadlo, jak spadlo, hned zvjadlo Smrť, smrť ukrutná, kyselico nechutná; kyselicu zíme a smrť utopíme.
Textové varianty / poznámky : 
Obyčejně se Mařena spaluje, potopuje aneb aspoň hroudím a kamením ukazuje; i utíkají děvy, jenž tak byly Mařenu popravily, bojíce se, aby za nimi Mařena neletěla. Ukamenování se tytýž i pacholkům, jenž děvy vyprovázejí, ponechává; v Libošti a jinde u Příbora děvy samy, došek ten mařenový co nejvýše na strom vyhodivše, kamením ukazují věstíc, že prý ta nejspíše se vydá, jenž nejspíše ho uhodí.
24 words

Similar songs

Sušil 2314 | Nesem nesem kyselo (100%)
Nesem, nesem kyselo, čtyry leta viselo, na pátý rok spadlo, jak spadlo, hned zvjadlo Smrť, smrť ukrutná, kyselico nechutná; kyselicu zíme a smrť utopíme.

Sušil 0682 | Můj milé má černé klobók (48%)
Můj milé má černé klobók, nemůžu já zapomenót, nemůžu já, nemůžu na tó červenó růžu. Můj milé má zlatý pírko, viselo mu přes ramínko, viselo mu, viselo, mý srdečko těšilo.

Sušil 1104 | Zrálo jabko zrálo (32%)
Zrálo jabko, zrálo, jak dozrálo,1) spadlo, že moje srdenko do žalosti vpadlo. Ne tak do žalosti, do velkého hoře, že moje srdenko nožem krájať može. Ne tak nožem krájať, ale pilú řezať, dyž tebe nemožu, můj synečku, dostať.2)

Smutný 48/256 | Zrálo jabko zrálo až dozrálo spadlo (32%)
Zrálo jabko, zrálo, až dozrálo spadlo

Erben 2/779 | Povídali že jsem umřel (11%)
Povídali, že jsem umřel,[37] a já ještě nestonal: dávali mně starou bábu – já bych bábu čertu dal![38] Stará bába jako žába v zimě, v létě studená:[39] mladá holka jak peřina v zimě, v létě zahřívá. Staré bábě dáme hrábě, aby jimi hrabala: mladé holce dáme chlapce, aby ho milovala.

Erben 2/456 | Jen se ty šátečku (10%)
Jen se ty, šátečku, vesele toč: můj milej se hněvá, já nevím proč? Když hněvá, ať hněvá, 1) já nic nedbám; takového štěstí všude dost mám. Takové štěstí mně všude květe: pod našima okny v zimě, v letě. 1) Když hněvá, ať hněvá, budu taky; roztrhám tu lásku na caparty.

Sušil 1511 | Co se to tam (10%)
[: Co se to tam, :] můj synečku, [: v poli zelená? :] [: Že se mně to, můj synečku, :] [: hrubě pěkný zdá? :] Zelená se, má děvečko, mýho otca hrach, až uzraje, má děvečko, budeme ho žat. Jakživa sem, můj synečku, hrachu nežala, ani ve svých bílých rukách srpa neměla. V létě srpa, můj synečku, v zimě přaslice, jenom sem se dívávala na bílý ruce. Učila sem se, synečku, chlapce milovat, ale sem se neučila rukama dělat.

Sušil 0346 | Šlo děvče na travu (10%)
[: Šlo děvče na travu :] [: na lučku zelenu. :] Němohlo ji nažať pro rosu studenu. Po lučce chodilo, žalostně plakalo. Nadešlo tam šipek, na tym šipku kvitek. Kvitku, mily kvitku, ja tebe utrhnu. Nětrhaj mne v zimě, moja krasa zhyně. Nětrhaj mne v letě, dy slunečko peče. 1) Utrhni mne z jara, moja krasa stala.

Erben 2/641 | Ppvěz ty mně hadroplete (10%)
Ppvěz ty mně, hadroplete, jest-li topol taky květe? pověz ty mně, hadroplete, má-li topol taky květ? Topol květe v zimě, v letě, abys věděl, hadroplete! abys viděl, hadroplete, že má topol taky květ!

Erben 2/037 | Čí je to pachole? (10%)
Čí je to pachole? v noci chodí: vono cely noci lidi budí. Dyť je to pachole lichtářovo: von chodí za cerú šafářovo. Tluču, tluču, dívčko, votevři mně: dyt to není v létě, je to v zimě. „Dyť bych já ti ráda votevřila, kdyby moje máma neslyšila. Kdyby moje máma huslyšíla, vona by nás třeba voba zbila. Jdi ty raděj, chlapče, jdi ty domů: poruč ty mě tady pánu Bohu.“

Sušil 0851 | Svítí měsíček jasně (10%)
Svítí měsíček jasně milé pod vokýnko, staň honem a votevři, má milá panenko. »Ráda bych votevřela, dybych jenom mohla, dyby mě má hlavěnka tuze nebolela.« A šak tebe nebolí tak, jako se děláš, ale že ty více mě v svém srdéčku nemáš. Včilka sem už vopuščené jako hruška v poli, hrušky chlapci votrhajó, hruška smutně stojí. Včilka sem už vopuščené jako holubička, kerá líta po poli a hledá samečka. Včilka sem už vopuščené jako jabor v lese, keré v zímě ani v lítě ovoce nenese.