Sušil 2288 | Pod Křópalovém zelené voves

Catalogue:
Sušil 1860
  
Song navigation:
  

4'G 4'G 4'A / 4'B 2'G / 4'A 4'A 4'B / 4''C 2'A / 4'B 4'B 4''C / 4''D 2''D / 4''E 4''D 4'B / 4'A 2'G / {8'A 8'A }4'A 4'B / 4''C 2'A / 4'B 2'G / 2.'A / {8'A 8'A }4'A 4'B / 4''C 2'A / 4'B 2'xF / 2.'G /
Subtitle: 
Nejobyčejnější písně na přístkách jsou písně pořadové, trestí svou hrám oněm velmi podobné. Slují pořadovými, že po řadě děva za děvou píseň nějakou pěti musí. Taková pořadová píseň jest n. p. tato z Moravičan:
Text: 
Pod Křópalovém zelené voves, scházíjo se tam děvčátka podnes, není tam žádná taková, jako Křópalka dceru má. Vona děvečka jako růžička, vona ščeboce jako husička. Ach, Bože, což ona hoboří, dyž se k ní šohajek posadí.
36 words

Similar songs

Sušil 2288 | Pod Křópalovém zelené voves (100%)
Pod Křópalovém zelené voves, scházíjo se tam děvčátka podnes, není tam žádná taková, jako Křópalka dceru má. Vona děvečka jako růžička, vona ščeboce jako husička. Ach, Bože, což ona hoboří, dyž se k ní šohajek posadí.

Erben 5/177 | Jak živ jsem žádnýmu (50%)
Jak živ jsem žádnýmu škodu neudělal, jak živ jsem žádnýmu voves nespas: jen jednou pšenici našemu myslivci, a ten mě žaloval na kancalář.

Erben 3/119 | Pověz mně Vavroušku (49%)
Pověz mně, Vavroušku, pověz, pověz, po čem je v Klatovech voves, voves? Po pětadvaceti českejch, českejch: že je náš Vavroušek 1) hezkej, hezkej! 1) je tam dost děvčátek hezkejch, hezkejch.

Erben 5/165 | Můj koníček vranej (49%)
Můj koníček vranej pěkně skáče, když mu nesu voves na vopálce; pěkně skáče, pěkně řičí, když mu nesu voves na řídčici.

Erben 2/716 | Eště dnes (49%)
Eště dnes budu rozsívat voves, voves, eště dnes budu rozsívat voves: voves jsem rozházel, přece mně nevzcházel: co je to? budu rozsívat žito, žito, co je to? budu rozsívat žito.

Erben 3/170 | Vímť já ptáčka jednoho (33%)
Vímť já ptáčka jednoho, dudek se jmenuje, který se oženit chce: sojku brát si bude. Na tu svatbu veselou bylo moc pozvaných, to z rozličného ptactva, jak velkých, tak malých. Zlatohlavý strnádek ten jest byl za družbu, a radostný skřivánek zval hosty na svatbu. Křepelka za družičku, ta jest věnce vila, pannu sojku nevěstu na oddavky vedla. Krkavec je oddával, jestřáb za svědka stál, že nejsou žádny přátelé, všem se zakazoval. Havran byl za kuchaře, ten jim oběd strojil: však ho všickni poznají, kterak se začernil. Slavík dělal muziku, když po jídle bylo, a tak, co hostu bylo, všecko tancovalo. Unavila se sojka, spat se odebrala, kdežto švitorná straka postel jí vystlala. Svatba se dokonala, písničku zavírám, na které já taky byl a na ni se díval. Stala se roku toho, a podnes se stává: když dudek k sojce přijde, svatba je hotová.

Erben 2/353 | Vímť já domeček (33%)
Vímť já domeček, 1) a v něm okénko, pod kerým jsem stával, na tebe volával: Spíš-li, panenko? „Nespím, ach nespím! 2) dobře tě slyším; jenom že já tobě, potěšení moje, otevřít nesmím.“ Proč bys nesměla? Vždyť nejsi sama, ani ti nebrání, potěšení moje, tvá panímáma. Když neotevřeš, s pánem Bohem lež: nepřijdu já k tobě, potěšení moje, do roka podnes. Nežli rok vyšel, už zase přišel: jen že u své milé, holky roztomilé, lásky nenašel. Ach holka milá, co jsi myslila, že jsi naši lásku, můj zlatej obrázku, že’s ji zrušila? „Zrušila jsem ji ne o své vině: že jsou nás podvedli, od sebe rozvedli falešní lidé. Zrušila jsem ji pro lidské řeči: že jsou mi nepřáli, milovat nedali tvých černých očí.“ 1) Ach nejmilejši zlaté okýnko! 2) Spala jsem, nespím.

Erben 5/087 | Vstávej má milá! (32%)
Vstávej, má milá! snídaní strojit: já jdu do háje zajíce honit. Zajíce honit, veverky chytat: vstávej, má milá! než bude svítat. „Vstávat nebudu, hlava mě bolí: jseš-li upřímnej, pojď zavaž mi ji. Hlavu jí vázal, ruce mu sklesly: „Co jsi, můj milej, co’s tak uleklý? Ty jsi, můj milej! ty jsi tím vinen, že’s mne opíjel červeným vínem. Červeným vínem, bílou pálenkou: mohla jsem býti podnes panenkou. 1 já panenkou, i ty mládencem, mohli jsme chodit oba pod věncem.“ Ty jsi, má milá, ty jsi vinnější, že’s mě vábila do síně vaší. Do síně vaší, pak do světničky, dávala’s mi tam sladké hubičky. O naší pouti, o posvícení budeme spolu už posvěceni. Pak si tě vemu okolo krku, dám ti hubičku, stisknu ti ruku.

Sušil 2190 | Já do búdy já do búdy (32%)
Já do búdy, já do búdy, tam budenka prázná, měly mě tam dvě čekati, nečekala [: žádná. :] Já do druhé, já do druhé, vařili tam kašu, dali mi tam na vařečku, ještě podnes kašlu. Já do třetí, já do třetí, tam vařili krúpy, byli by mně rádi dali, ale sem byl hlúpý. Já do štvrté, já do štvrté, tam vařili zelé, byli by mně rádi dali, bylo mně kyselé.

Erben 2/263 | Vždycky’s mi měsíčku (31%)
Vždycky’s mi, měsíčku, svítíval, když jsem k mej panence chodíval. Svit ty mi, měsíčku, ještě dnes: však mi už svítívat nebudeš. Však mi už svítívat nebudeš: nepudu k mej milej už podnes.

Erben 5/053 | Tři čtyry neděle (31%)
Tři, čtyry neděle, co náš mlynář nemele. Není pravda, je to lež: mlynář mele až podnes; mlejny jdou, klepajou – on jde za milou.