Bartoš 1901 / 0748 |

91 words

Bartoš 1901 / 0748 | (100%)
1. Zeľenej se, zeľená travěnko, rozľívej se studená voděnko; rozľívej se po kamení, nastało mně s miłým rozłúčení. Ach łúčení, což je to těžká věc to je těžší nežľi jaká nemoc, od nemoci je zeľinka trhala ju má švarná dívčinka. 2. Kerý ptáček na dvúch stromkách sedá, ten se žádný poctivě nechová tak i jako ten syneček, kerý sedá vedľe dvúch děveček. Přinda k jednéj promłúví słovečko, přinda k druhéj poví jí to všecko; [: ne tak, ne tak, můj synečku, nepovídej všecko na děvečku :] co ona ti povídala, dyž za tebú dveři zavírała.

Sušil 0565 | Jenom ty mně má panenko pověz (23%)
Jenom ty mně, má panenko, pověz, kam ty ráno na travěnku půjdeš? A já půjdu, půjdu, půjdu do hájíčka, zelená se tam pěkná trávička. Zelenej se, travěnko zelená, rozlívej se, voděnko studená! Rozlívej,rozlívej po hladkém kamení, nastalo mně s milú rozlúčení. Rozlúčení, co je to těžká věc, to je horší nežli jaká bolesť! Od bolesti zelená bylinka, od tesknosti je hezká panenka.*)

Bartoš 1901 / 0550b | Dyž sem šła z kosteła od (17%)
Dyž sem šła z kosteła od słova božího, postřetła mňa mati šohajíčka mého. Vitaj ty nevěsto od słova božího, móžeš sa netěšiť, že máš syna mého. Šak já sa netěším, ani neraduju, dyž ně ho nedáte, já ho měť nebudu. Červené růžičky květú ve dně v noci, moc sa napłakały moje čérné oči. Och vy čérné oči, nic vy nepłakajte, čeho ste navykły, toho odvykajte. Och, my sme navykły miłého vidívať, a včiľéj mosíme těžko zapomínať. Rači bych já nésła dvě noše kaméní, než s tebú, synečku, jedno rozłúčení. A dyž už nemožu, já si odpočinu, na tebe, synečku, zapoměť nestihnu.

Bartoš 1901 / 0394 | (16%)
1. [: Nechoď, synku, přes Poľanku, : zabijú ťa pro gaľánku. 2. [: Neráz sem já nevečeřáł:] dyž sem za svú miłú běžáł.  [: Neráz sem já nesnídała :] dyž sem dveřa zavírała.

Bartoš 1901 / 0856 | Dyž mně było osumdesát osum ľet (16%)
Dyž mně było osumdesát osum ľet, začala mně má hłavěnka šedivěť, hłavěnka od starosti, a brada od šeľmovství, tenkráť było posľední naší radostí. A už sem já ty střevíčky zedrała, co sem od svého miłého dostała, a to było v ponděľí, po provodní neděľi, tenkráť było posľední naše łúčení.

Sušil 0642 | Keré vtáček na dvóch dubech sedá (15%)
Keré vtáček na dvóch dubech sedá, dozajista falešnosti hledá; tak jako ten mládeneček, keré sedá vedle dvóch děveček. Přinda k jedné, poví jí slovečko, přinda k druhé, rozpoví jí všecko. Ja, ne tak, ne tak, synečku, nepovidé všecko na děvečku!

Bartoš 1901 / 0596 | Kerý vtáček pod javorem sedá (10%)
Kerý vtáček pod javorem sedá, každý sobě potěšéní hľedá, jako jeden młádeneček, kerý sedá v noci u děveček. Príjde k jednéj, poví jí słovečko, príjde k druhéj, poví jí to všecko; jedna druhéj povídała, aby chłapca k sobě nepúščała.

Erben 2/345 | Letěla tady labutě (8%)
Letěla tady labutě: ach kterak se máš, můj znej milejší, ach kterak se máš ve světě? „Lepší mi ve světě býti, nežli po tobě, potěšení moje, nežli po tobě toužiti. Toužení, to je velká moc: ještě je větší, potěšení moje, ještě je větší, než nemoc. V nemoci pošlu k lékaři: ale toužení, moje potěšení, to mne přivede na máry. V nemoci pošlu k doktoru: ale toužení, moje potěšení, to mne přivede do hrobu.“

Sušil 2337 | Štyry mile za Opolem (7%)
Štyry mile za Opolem milovali se dva spolem, tak se spolem milovali, až i sobě slubu dali. O, Marjanko, srdce moje, něviš-li ty, co sem ja je? Jach řemesla šlosarskeho, už sem zkusil světa mnoho. Ešče jednu povandruju a tobě tu přikazuju, bys se mi pěkně chovala, žadnemu něslubovala.1) A ja tež tobě, Janičku, za to ti davam ručičku, abys se mi pěkně choval, jinšich panen němiloval. Jak do světa zavandroval, Marjance se něvracoval; nemoc naňho Bůh dopustil, až i duši svu vypustil. Marjanka dycky čekala, nic ineho nědělala, jen věnečky uvijala, Janičkovi schovavala. Ach, Božečku, Božečku můj, kaj tež je ten Janiček můj? Vrať se, Janičku, můj mily, jsi-li mrtvy lebo živy. A ve štvrtek nočním časem přijechal Janiček s vozem a zaklepal na okenko: Spíš-li ty, ma Marjanko.2) Marjanka hned stanula, okenko mu odevřela: Vitaj, vitaj, můj Janičku, dam ti věnek na hlavičku. Marjanko, srdce moje, mily tvůj pro tebe jedě, sedni sobě na voziček, poveze nas můj koniček. Na vozeček sobě sedla, se svym milym pryč jechala: Budtě s Bohem, ma matičko, jak mě boli me srdečko! Dy ujeli drahy malo, s oblaků na ňu volalo: Cos, Marjanko, učinila, žes s umrlym pojechala? Jak přijeli na půl drahy, upad ji střeviček z nohy: Staň, Janičku, staň můj drahy, upad mi střeviček z nohy. Co to slovo promluvila, to tři sta mil ujechala. Přijechali na krchovek, tam byl murovany domek. Něch, mila, konička běžeť, budeme tu spolem ležeť. Ona venku a un v hrobě i po smrti přeju sobě. A když bylo na svitani, šel rechtor zvonit klekani, spatřil tam jednu osobu, klečela na novem hrobu. Zajdi ty nam pro faraře, co ty ruky štolu važe. Farař počně zaklinati, ona něchce uhybati. Němohli jich rozvazati, museli jim slubu dati, ona venku a un v hrobě i po smrti přali sobě.3)

Bartoš 1901 / 0112f | Ej tam doľe na doľe (7%)
[: Ej tam doľe na doľe :] níže Nových Zámků [: pase Janko dva koně :] v drobném maryjánku. [: Ej pase jich on pase, :] až sa cełý trase, [: že mu jeho miľenka :] ej pachoľátko nese. [: Nenes mi ho, miľenka, :] nerobže mi toho, [: vezmi sobě pachoľa, :] a pověz na jiného. [: Na jiného nepovím, :] pán Bůh by mňa ztrestał, [: Bůh ví jakú nemoc by :] ej s nebe na mňa sesłał. [: Ja šak sem ti vyčítał :] čtyry sta na stoľe [: vezmi miłá, skovaj si, :] to sú všecko tvoje. [: A já si to neberem, :] to je všecko máło [: dávno si ty užívał :] ej mojéj łásky darmo. [: Ešče ti já k temu dám :] tú złatú retázku, [: azda ti to dosť bude :] za tvoju věrnú łásku? [: A já si to neberem, :] ej, to je všecko máło [: dávno si ty užívał :] ej mojéj łásky darmo. [: Ešče ti já k temu dám :] ten złatý prstének, [: azda ti to dosť bude :] ej za zeľený vínek? [: A já si to neberem :] ej! to je všecko máło [: dávno si ty užívał :] ej mojéj łásky darmo. [: Ešče ti já k temu dám :] kravičku s teľátkem, [: azda ti to dosť bude :] ej aj s tvojím děťátkem? [: A já si to neberem :] ej to je všecko máło [: dávno si ty užívał :] ej mojéj łásky darmo. [: Esče ti já k temu dám :] ej vraného koníčka, [: a na teho koníčka :] ej sám sebe Janíčka. [: Ja to sem já, šohajku, :] ja to sem já chceła, [: abych tebě, Janíčku :] ej věrnú ženú była.

Bartoš 1901 / 0635 | Čí to pachoľe po vsi (7%)
[: Čí to pachoľe po vsi chodí, :] [: a dobrý ľidi ze sna budí? :] [: Čí by to było? Pudmistrovo, :] [: chodí pod okno sósedovo. :] [: Přinda pod okno zabubnuje, :] [: stávé, panenko, otevři mě. :] [: A nač bych já ti otvírała, :] [: dyž tě miłuje iná panna? :] [: Mě nemiłuje žádná inší, :] [: než ty má panenko némiľeší. :]