Bartoš 1901 / 0846 | V Kužełovském kosteľíčku

50 words

Bartoš 1901 / 0846 | V Kužełovském kosteľíčku (100%)
V Kužełovském kosteľíčku v Kužełovském kosteľe, našla sem tam za ołtárem dva stríbrné prsteně. Jeden sa ně na prst trefił, a ten druhý miłému a dyž půjdeme na sobáš dáme jeden druhému. Daj ně, miłá, prenocovat na téj tvojéj posteľce, šak já ti ju nezašpíním já sem v tenkéj košełce.

Bartoš 1901 / 0403 | Trikrát sem sa zaríkała (60%)
Trikrát sem sa zaríkała, ze šohajkem hovorit, a jak prišeł pod okénko, išła sem mu otvorit. Daj ně miłá prenocovat na téj tvojí posteľce, šak já ti ju nezašpíním, ja sem v tenkéj košeľce.

Bartoš 1901 / 1273 | Páni muzikanti (30%)
Páni muzikanti, vemte inštrmenty dobrý pozor na mňa dajte, vy sedľáci počúvajte co děłajú ženky! Ona ženka mnohá, dyž muž néni doma, on jí nechá hospodářství, ona krade až to praščí, a peníze sková. Ženka dojí v chľévě a žida má v izbě, príďa z venku přivítá ho, a hned sa ptá: co nového, a co má pěkného. A on jí zas praví: mám tu nové módy, jakživa ste neviděła, na jarmaku neuzřeła takové kartúny. Céra iďa z chléva, na žida sa dívá, vołá: mamo co děłáte, o złatý sa nehádajte, tata nejsú doma. Ľež tatu spatříme, šecko si kúpíme; bude pátek, budeme vít, možeme něco ukľudit a židovi dáme. Sedľák v pátek věje, žena k němu príde: běž ty mužu poobědvat, mý budem s cérú osívat, máš tam oběd v trúbě. A jak osívały, do měchů dávały; pachołek sa díru dívał, aby na ně nepovídał, že mu také dají. Dybych sedľákem był, vím co bych učinił; rekł bych: do ľesa jedu, vratił bych sa zasé domu, na všecko bych trefił. Príde kontribuce, sedľák zpíná ruce: co si, ubohý, poradit, kam sa já mám včiľ obrátit, prázná je truhľice. Až žena umírá, teprú si zpomíná: co sem, hříšná, děłávała, že sem muža okrádała, včiľ ně bude běda. *

Sušil 0823 | Rokyta rokyta (16%)
Rokyta, rokyta, jak pěkně prokviťa! Němože syneček [: dzěvčatka upytać. :] Upyta, upyta za štyry nědzěle, musi se oblekac do tenkej košele. Do tenkej košele, do novych nohavic, a ty, ma dzěvečko, do sukennych střevic. Sukenne střevičky tolarke koštuju, ně hnedź ja, synečku, střevičky obuju. Obuju, obuju při samem kostele, že moje srdečko na cě zapomeně.

Sušil 1337 | Zahrej nám muziko (15%)
Zahrej nám, muziko, zahrej nám vesele, nevěsta nám plače, ať se nám zasměje.1) Dybys nám, muziko, vesele nehrála, věru by nevěsta žalostně plakala. Stalo se děvečce, stalo se po vůli, dostala synečka v červenej korduli. V červenej korduli, v tenkej košulence, stalo se po vůli, stalo se panence.2)

Sušil 1253 | Koničku můj stupaj na most (15%)
Koničku můj, stupaj na most, co bych přijel k milé na noc. Moja milá, přenocuj mě, pacholka a štyry koně. Jak mám tebe přenocovat, nemám koničkům co dávat. Nedaleko do městečka, tam je oves a i sečka.

Bartók III 1408 | Dajže ďiouča prenocovať (15%)
Dajže, ďiouča prenocovať

Bartoš 1901 / 0191b | Mlynáři šafáři (7%)
[: Mlynáři, šafáři, :] z vašého mlýnka, švárná děvčinka [: vychází. :] [: A já jí, neznám jí, :] ona má šaty, po samé paty [: z hedbaví. :] [: A já jí, neznám jí, :] přece jí kúpím zelený šátek [: hedbávný. :] [: Ona zas, zlatý pas, :] stříbrné přasky, zlaté řetázky [: na sobáš. :]

Bartoš 1901 / 0097 | Od Prešpurka k Dunaju (7%)
[: Od Prešpurka k Dunaju, :] tam sa chłapci schádzajú. [: Schádzajú sa, schádzajú, :] švarné dieuča hľadajú. [: Hádajú sa, hádajú, :] kerý Dunaj prepłujú. [: Našieł sa tam taký pán, :] kerý Dunaj prepłovał. [: Ked sa dopłuł ge kraju, :] udeřil on o skału. [: Hopsa, chłapci, dobre je, :] švarné dieuča moje je. [: Daj nám, miłá, jodpoved, :] dze pôjdeme na zpoved. [: Ze zpovedy na sobáš, :] povedz, dieuča, dzečo máš. [: V jednéj truhľe mám šaty :] a v téj druhéj dukáty, [: a v téj treciej pérečko, ;] to pro teba, Janýčko, [: a v téj štvrtéj tuľipán, :] to pro teba, mładý pán.

Sušil 0313 | Ten fraštacký mýtník (6%)
Ten fraštacký mýtník sedí ve vězení, sedí ve vězení v Červeném Kameni. 1) Mýtníčku fraštacký, či si ešče živý? Živý sem já živý a na poly shnilý. Moje bílé tělo všecko očerňalo, moje bystré oči pískem zapadnuly. Mýtníčku, mýtníčku, máš ty jednu dceru, až nám ty ju slúbíš, ty sa vyslobodíš. A keď přišel domů, sednul na stoličku, sednul na stoličku, zalomil hlavičku. Pantatíčku starý, či vás hlava bolí, či vás hlava bolí, a či život bělý? Hlava mia nebolí, ani život bělý, ale si ty, dcerko, Turkom zaprodaná. Nechajte, tatíčku, nech jich oklamáme; máme dvě služebné, z tych jim jednu dáme. Dcerko Katerinko, sklamat sa nedajú, sklamat sa nedajú, tebe oni znajú. Dcerko Katerinko, vejdi do světličky, co krajší šaty máš, obleč si na sobáš. Dcerko Katerinko, postav si stoličku, zvihni očka hore, pozři na horičku. Či to dú mrakavy, či zore červené? Oj, pro tebja idú koče zostrojené. 2) Keď už oni přišli vrch hory vysokej: Turecká družičko, požičaj nožička, ať si já překrojím dvě sladké jablíčka. Zabudla sem si ho v tatíčkovém dvoře, v tatíčkovém dvoře na kameném stole. Turecký družbičku, požičaj nožíčka, dala mi mamička těsného lajblička. Turecký mladý zať, požičaj nožíčka, len si já odkrojím svého radostníčka. A jak ho chytila, do srdca štuřila, vrch hory vysokej hnedky tam zemřela.

Černík 1908 / 311 | Staň Kačenko (6%)
Staň, Kačenko, hore, už sú bielé zore, zory zazorené, krávy nědojené. Staň, Ondrejko, hore, už sú bielé zore, už sú tvoje volky v rychtárovém dvore. Stroj, sa, Kačenko, na sobáš, otca, macer němáš, keď od sobáša prídzeš, otca, macer najdzeš. Stroj sa, Ondrejko, na sobáš, otca, macer němáš, keď od sobáša prídzeš, otca, macer najdzeš. Idzeme, idzeme, šetci sme v zelene, budzeme sa rovnac k širéj bukovine. Idzeme chodníkom aj s mladým ženichom, idzeme my cestú aj s mladú něvestú. Ty hrozenské zvony pekným hlasom zvoňja, už tebe, Kačenko, tvú slobodu zroňja. Ty hrozenské zvony pekným hlasom zvoňja, už tebe, Ondrejko, tvú slobodu zroňja. Ten hrozenský páter peknú kázeň káže, už tebe, Kačenko, tvú slobodu zvjáže. Ten hrozenský páter peknú kázeň káže, už tebe, Ondrejko, tvú slobodu zvjáže. Svatý Mikulášu, žehnaj cestu našu, žehnaj cestu našu, idzeme k sobášu. Už sme sobášili, dve ruce složili, dve ruce složili, prscen premenili. Ty hrozonské zvony hlasno odzvonily, už tebe, Kačenko, slobodu zronily. Ty hrozonské zvony hlasno odzvonily, už tebe Ondřejko, slobodu zronily. Ten hrozenský páter peknú kázeň kázal, už tebe, Kačenko, tvú slobodu zvjázal. Ten hrozenský páter peknú kázeň kázal, už tebe, Ondrejko. tvú slobodu zvjázal. Družba milý, družba, jaká tvoja služba? Taká tvoja služba, jak na vozi hužva. Široká, široká, poščaj mi nožíka. něch si já vykrojím z jabuka červíka, Pozri sa, Kačenko, na hrozenskú vežu, široko, dalako tvój veneček vezú. Vezú ci ho, vezú, štyrma páry koní už tvého venečka žjaden nědohoní, Prikrývajce stoly, idú hosci s hory, stoly javorové, ručníčky kmentové. Rádi-li vy, mamko, tu nevěstu máce? Ráda ju, ráda mám, len mi ju dovedzte. Rádi-li nás, mamko, rádi-li nás máce? Jak nás rádi máce, dvére otvárajce.