Bartoš 1901 / 0879 | Nahrabaľi zme fůru sena

40 words

Bartoš 1901 / 0879 | Nahrabaľi zme fůru sena (100%)
[: Nahrabaľi zme fůru sena, :] [: už je Hanička začepená. :] [: Nahrabaľi zme ešče větší, :] [: jak to Haničce pěkně svěčí. :] [: Toč sa, děvčino, toč sa kołem, :] [: ostávajte tu s pánem Bohem. :] [: Toč sa, děvčino, toč sa ešče, :] [: jak z tebe było hezké děvče. :]

Sušil 1200 | A už je lóčka vesečená (22%)
[: A už je lóčka vesečená, :] [: už je Kačenka začepená. :] A kdož jo čepil? Všecí ledi, já se jo vezmo, mně se líbí.

Bartoš 1901 / 0884 | Stało sa Haničce (22%)
Stało sa Haničce, stało sa po vůľi, dostała synečka ve ľněnéj košuľi. Stało sa jí stało, co sa jí měło stať, dostała synečka, co sa jí měł dostať.

Smutný 02/093 | Nahrabali zme kopu sena jak je (16%)
Nahrabali zme kopu sena, jak je ta Anička

Smutný 48/033 | Nahrabali zme kopu sena (16%)
Nahrabali zme kopu sena

Erben 5/058 | Vstávej myslivečku! (15%)
Vstávej, myslivečku! je den bílý, sedlák veze z lesa fůru dříví, fůru dříví, borovičku: vyjdi mu naproti na cestičku. Počkej, myslivečku! povím na tě, že prodáváš dříví na stojatě, na stojatě, na stojánce, a peníze nosíš své Marjánce.

Smutný 05/008 | Ide ťažký forman k nám ej (15%)
Ide ťažký forman k nám, ej, ťažkú furu vezie

Bartoš 1901 / 0889 | Toč sa Moravo toč sa kołem (12%)
Toč sa, Moravo, toč sa kołem, [: čep sa, Haničko, čep sa honem. :] Už sa Morava, už sa točí, [: už sa Hanička, už sa čepí. :] Už sa Morava zatočiła, [: už sa Hanička začepiła. :] Toč sa Moravo, toč sa kołem, [: buďte drúžičky s Pánem Bohem. :] Toč sa Moravo na dvě strany, [: zdravy drúžičky heľékały. :]

Bartoš 1901 / 0900 | Haj husičky kołem (11%)
Haj, husičky, kołem nad tým naším dvorem, ostávajte tady, má maměnko, z Bohem. Zeber si, Aničko, všecky svoje cnosti, co sis nazbírała od svéj maľučkosti. Všecko sem zebrała, nic sem nenechała, enom ten kľíneček co visał věneček. Z Bohem zostávajte, moje kamarádky, nasaďte si kvítí do mojéj zahrádky. Z Bohem ostávajte, Vaňharovy kľučky, keré chytávały Jozefčiny ručky.

Erben 7/019 | Plouli rytíři po brodě (8%)
Plouli rytíři po brodě, připlouli k nové hospodě. „Šenkýřko, hezkou dceru máte! komu ji ke cti dochováte?“ „To není, rytíři, dcera má, jeť to dívecka služebná.“ Poslala Lenorku pro vodu, smýšlela o ni zlou radu. Lenorka pozorná byla, pod okýnkem je slyšela. „Jdi, Lenorko, jdi lůžko stlát, pan rytíř dřímá, půjde spat.“ Lenorka do pokoje vkročí, pan rytíř si ji zaskočí. „Nech ty mne, rytíři, s pokojem, ať odejdu s pánem Bohem! Ač jsem jen dívečka služebná, můj rod se tobě vyrovná.“ „Jak se mi tvůj rod vyrovná, když jsi dívečka služebná?“ „Když jsem já maličká byla, před domem jsem si hrávala. Po zlatém písku jsem běhala, červeným jablíčkem koulela. Jeli jsou tudy cikáni, na vůz pod plachtu mne vzali. Do cizí země zavezli, za míru ovsa prodali.“ „Pověz mi, Lenorko má milá, jaký to dvůr tvůj otec má?“ „Dům je z bílého mramoru, okna z červených kamenů.“ „Oj, ty’s Lenorka, sestra má, sestra má vlastni rozmilá! Sedům let jsem tebe hledal, všecky země jsem prohledal. Lehni si, sestřičko, na lože, já budu chodit po dvoře. A když už bylo na ráno, bylo jest na ni voláno: „Vstávej, Lenoro, nahoru! vem bílý čepec na hlavu.“ „Vstávej, má sestřičko, nahoru! pojeden k bílému dvoru. Panímámo! co mi dáte? mou nevěstu uhlídáte!“ „Ach, což mi po tvé nevěstě, když budu vždycky jí v cestě!“ „Panímámo! co mi dáte? mou sestřičku uhlídáte!“ „Stříbro, zlato bych ti dala, kdybych ji zas uhlídala!“ A když se spolu vítaly, obě radostí plakaly. Nedaleko Kolína stojí hospoda nová, stojí hospoda nová, z kamene vystavená. Jedou tam tři pánové, tři krásni rytířové: „Hej, šenkýřko, toč pivo! skoč, šenkýřko, dej víno!“ Kačenka víno nese, až se ji hlava třese, to od dobrých korálů, od stříbrných tolarů. „Je, šenkýřko, dcera tvá? čili tvoje přátelská?“ „Ani není dcera má, ani žádná přátelská. Od formanů koupená za čtyry mázy vína, za čtyry mázy vína, za jednu otep sena.“ „Co, šenkýřko, co ti dát, bych s ní moh té noci spát?“ „Pět dukátů nebo šest, dost bude za její čest! Jdi, Kačenko, lože stlát, pan rytíř už půjde spat!“ Jak Kačenka pokročí, rytíř za ni poskočí. „Ani se mne netýkej, mou osobo ve cti měj! jsemť já z rodu dobrého, z rodu tobě rovného!“ „Když jsi z rodu dobrého, oznam mi otce svého.“ „Můj otec pán rytířský někde v zemi Uherský.“ 1) „Prosím, dej mi znamení, jaké má on staveni?“ „Stavení je z mramoru, zlaté schody nahoru.“ „Ty‘s, Kačenko! sestra má, sestra moje rozmilá, co dítě ukradená, nyní zas nalezená! Sedům let jsem tě hledal, s koně na koně vsedal, s koně na koně vsedal, tři sta jsem jich potrhal! Pojď, šenkýřko, nahoru, zaplatím ti tvoji mzdu.“ Šla šenkýřka nahoru, rytíř uťal jí hlavu – zaplatil jí její mzdu. 1) V písni slovenské sní místo toto: – som a rodu velkého Dinděš krála mladého; v lužické pak stoji: Čeja da Maruška tola ty sy? „Z cuseje zemje Kajnfaljerec džóvka.“

Bartoš 1901 / 0033 | Posłechněte máło (7%)
Posłechněte máło, co sa v pravdě stało; to s jednu ceruškú, Hudcovú Babuškú. Dyž słunečko miło měło zapadati, ubohé děvčátko bľížilo sa smrti. Dyž vyšła z Miłotic, k třetímu mostečku ten zlosyn ju popad za pravú ručičku. Bože můj, Bože můj! Co pak se to stało! Nemám tu žádného, jen tebe samého. Tatíčku, mamičko, otvírajte bránu, vezú vám Barborku cełú połámanú. Tatíček, mamička, jak ju uviděľi, z jejích modrých oček krév jí utíraľi. Na koho's, Barborko, na koho’s vołała, dyž ťa ta tyranská ruka mordovała? Byla bych vołała, na svého tatíčka, aľe sem nemohła promłúvit słovečka. Byla bych vołała, na svoju mamičku, ale sem nemohła otevřít hubičku. Tatíčku, mamičko, ostávajte s Bohem, za vaše chování pěkně vám děkujem. Za vaše chování, nohy ruce ľíbám; za vašu upřimnosť zapłať vám Pambů sám. Ostatní rodino, ostávajte s Bohem, za vašu uctivosť pěkně vám děkujem. Moje kamarádky, ostávajte s Bohem, nasaďte na můj hrob rozmarýnu kořeň. Rozmarýnu kořen, ľistí uzučkého, by ně pěkně voněł až do dňa súdného. Na Miłockém poľi růžička červená, ľeží tam Barborka krv'ú obarvená.