Kolberg 04 / K0160

Sbírka písní:
Kolberg 04 Kujawy 2
  
Seznam písní ve sbírce:
  

Text: 
Oj na Sedzinskim polu
3 words

Similar songs

Sušil 0796 | Pře můj milý marijánku! (100%)
Pře můj milý marijánku! Sela sem tě na záhonku. Sela sem tě zrána, ona zešla tráva. Pře můj milý rozmarýne, už mně všecko ščestí hyne, už mně zahynulo, co mě těšívalo. Před našíma naprotivá, rozmarýn se tam zelená; už se nezelená, maměnka mu nedá. Zelená se mně přes pole; ani to nebude moje. Šohaju zarmócený, chodíváš v cizí strany.

Sušil 0442 | Aj zerzaj zerzaj (82%)
Aj, zerzaj, zerzaj, můj koníčku vrany, přes pole jeduci, aby uslyšela moja najmilejši v komůrce seďuci. Jak ho uslyšela, zaplakat musela o koňa vraneho, ně tak o konička, jako o Janička, Janička švarného. Svítilo slunečko na me okenečko, od půlnoci měsiček, ach, že už mi zarůst od mého milého přes zahrádku chodníček.

Sušil 0372 | Vím já jeden hájiček (82%)
[: Vím já jeden hájiček, :] v tom hájičku domeček. V tom domečku děvečka, chovala sokolíčka. Čisté žito sbírala, sokolovi sypala. Nemohla ho uchovať, musela ho ven vyhnať. 1) Sedum let ho chovala, na osmý ho pustila. Leť, sokole, do pole, nalítej se do vůle, nazobej se kúkole. Letěl sokol, zaletěl, třikrát Krakov obletěl. 2) Sedl si tam na rynek, na červený kamýnek. 3) A tak vesele zpíval, až se Krakov rozlíhal. Krakovjané měščané všeho díla nechali, sokola poslúchali. Došla k němu hrdlička, jeho vlastní sestřička. Co, sokole, co děláš, žádného smutku nemáš? Jaký bych já smutek měl, když mi žádný neumřel? Umřela ti tvá milá, dvě hodiny s poledňa. Třetí den, co pohřbená, v klášteře pochovaná. Sokol letěl, zaletěl, až na klášter doletěl. Třikrát klášter obešel, žádných dveří nenašel. 4) Jenom jedno okenko: Promluv ke mně, milenko. Dybych mohla mluviti, mohla bych aj choditi. Na srdečku mám kameň, na jazyku mám plameň; to pro tebe, můj milý, že sme spolu chodili.

Sušil 0401 | Žalo dívča Žalo trávu (82%)
[: Žalo dívča, Žalo trávu :] nedaleko Velehradu. 1) Mladý pán sa z okna dívá, pro její krásu omdlívá. 2) Širuj, kočí, širuj koně, pojedeme v čiré pole. Přes to pole, přes široké, najdem dívča černooké. Dyž na tu lúku přijeli, na děvčátko zavolali. »Kdo ti kázal trávu žati? Musíš za to základ dati.« Kázali mně otec, máti, ti mia budú vymlúvati. Co ty, dívča, co ty nám dáš, dyž ty tu trávu kosíváš? Dávala jim srp, plachtičku; ej, my chceme tvú ručičku. Jak bych já vám ruku dala? Já su dcera pastýřova. Třeba si ty pastýřova, sedaj s námi do kočára. Jak do kočára sedala, k Velehradu pohlédala. 3) Co ty, dívča, sa ohlédáš, zdáli ty tam někoho máš? Já pohlédám k Velehradu, mé sestřičky tam smítajú. 4) Mladší sestra povazuje, starší za ňú prozpěvuje. Mé sestřičky, s Pánem Bohem, ej, já musím s tímto pánem. Ani sem sa nenadála, že bych měla muža pána. Já sem sa také nenadál, že bych sobě pastýřku vzal.

Sušil 0349 | Šly děvčátka na jahody (82%)
[: Šly děvčátka na jahody, :] a to pořád podle vody. Nadešly tam přívozníčka, přešvárného šohajíčka. Oj, Janíčku, přívozníčku, převez ty nás přes vodičku. 1) Všecky panny popřevážal, jenom svoju milú nechal. Oj, Janíčku, převez i mňa, zaplatím ti jako jiná. »Nemám čluna, ani vesla, všecko mi to voda znésla,« Máš ty člunek a i veslo, ale tebe blúdi pestvo. Sedni, milá, na lodičku, převezu ťa přes vodičku. 2) Jak dojeli prostřed vody, stupoval jí do slobody. Nestupaj mně do slobody, než mia dovez na kraj vody. Jak dojeli na krajíček, vyhodil ju na trávníček. 3) Ruce, nohy jí urúbal, černé oči jí vylúpal. Odešel ju na půl míle, počuval ju, živa-li je. Vrš plakala, vrš zpívala, vrš na Janoška volala. Ach, Janíčku, srdce moje, kam si poděl nohy moje? Tam jsú tvoje bílé nohy u Dunaja na tom poli. Vrš plakala, vrs zpívala, vrš na Janóška volala: Ach, Janíčku, srdce moje, kam si poděl ruce moje? A ty tvoje bílé ruce u Dunaja na tej lúce. Vrš plakala, vrš zpívala, vrš na Janíčka volala: Ach, Janíčku, srdce moje, kam si poděl oči moje? Tam sú tvoje černé oči, kde sa Dunaj kolem točí. Vrš plakala, vrš zpívala, vrš na Janíčka volala: Ach, Janíčku, srdce moje, kam si poděl vlasy moje? A ty tvoje černé vlasy po Dunaju větr plaší. 4)

Smutný 02/057 | Čo som sa nažala aj na (82%)
Čo som sa nažala aj na družstevním poli

Bartoš 1901 / 0003b | Vychádzało súnečko (82%)
Vychádzało súnečko, ej, vychádzało súnečko ej, v nedzeľu v čas ranyčko. [: Opreło sa na stenu :] na zahrádku tŕnenú. [: Rychtárova Kačena :] z kosteła sa vrátyła. [: Do zahrady kročiła :] tri růžičky odtrhła. [: Tri růžičky odtrhła :] tri pérečka uviła. [: Daj Bôh ščastý dziévenko :] uviješ my pérenko. [: Daj Bôh ščastý młádenec :] nenye pérko ľež venec. [: Stan ty myłá na kamen :] a s kamena na stremen. [: Ze stremena na kona :] zanesem ta do poľa. [: Dze si jakživ neboła :] any tvoja rodyna. [: Any otec any mat :] any sestra any brat.

Sušil 0313 | Ten fraštacký mýtník (82%)
Ten fraštacký mýtník sedí ve vězení, sedí ve vězení v Červeném Kameni. 1) Mýtníčku fraštacký, či si ešče živý? Živý sem já živý a na poly shnilý. Moje bílé tělo všecko očerňalo, moje bystré oči pískem zapadnuly. Mýtníčku, mýtníčku, máš ty jednu dceru, až nám ty ju slúbíš, ty sa vyslobodíš. A keď přišel domů, sednul na stoličku, sednul na stoličku, zalomil hlavičku. Pantatíčku starý, či vás hlava bolí, či vás hlava bolí, a či život bělý? Hlava mia nebolí, ani život bělý, ale si ty, dcerko, Turkom zaprodaná. Nechajte, tatíčku, nech jich oklamáme; máme dvě služebné, z tych jim jednu dáme. Dcerko Katerinko, sklamat sa nedajú, sklamat sa nedajú, tebe oni znajú. Dcerko Katerinko, vejdi do světličky, co krajší šaty máš, obleč si na sobáš. Dcerko Katerinko, postav si stoličku, zvihni očka hore, pozři na horičku. Či to dú mrakavy, či zore červené? Oj, pro tebja idú koče zostrojené. 2) Keď už oni přišli vrch hory vysokej: Turecká družičko, požičaj nožička, ať si já překrojím dvě sladké jablíčka. Zabudla sem si ho v tatíčkovém dvoře, v tatíčkovém dvoře na kameném stole. Turecký družbičku, požičaj nožíčka, dala mi mamička těsného lajblička. Turecký mladý zať, požičaj nožíčka, len si já odkrojím svého radostníčka. A jak ho chytila, do srdca štuřila, vrch hory vysokej hnedky tam zemřela.

Bartoš 1901 / 0003a | Na mšu svatú zvónijú (82%)
[: Na mšu svatú zvónijú, :] [: všecky panny na ňu idú. :] [: Krom jedna tá nešła, :] [: aj tá do zahrady šla. :] [: Tři rúže tam utrhła, :] [: tři věnce z nich uviła. :] [: Přišéł jest k ní młádenec :]: [: Daj ně, panenko, ten věnec. :] [: Daj ně, milá, oba dva, :] [: šak su já hodná osoba. :] [: Daj ně, milá, všecky tři, :] [: šak su já hodný jako ty. :] [: Já věnečka nesmím dat, :] [: počała by ně mati lát. :] [: Až ti bude mati łát, :] [: příjdi sa ke mně stěžovat. :] [: Stup si, miłá, na kameň, :] [: s toho kameňa na můj trmeň. :] [: A s tremeňa na koňa, :] [: pojedem społu do poľa. :] [: Jak do poľa přijeľi, :] [: hneď na vráta uderiľi. :] [: Otevřte, tovaryši, :] [: vezem vám těło i duši. :] [: Co to těło činiło? :] [: Na mše svaté nechodiło. :] [: Doneste jí łavicu :] [; a k tomu vína skľenicu. :] : [: Jak to vínko vypiła, :] [ hneď modrý płameň pustiła. :] [: Otevřte okénečko, :] [: nech si občerstvím srdečko. :] [: Proč zvony nezvóníte, :] [: snáď ani o mně nevíte? :] [: Nesmíme ti zvóniti, :] [: nechtěła’s na mše choditi. :]

Sušil 1676 | Oj vim ciť ja v poli (82%)
Oj, vim ciť ja v poli lisku, na ni ořechy, něbuděš měć, ma panenko, se mnu pocěchy. [: Oj, hoje, hoje, děvče moje, :] se mnu pocěchy, luskać ořechy. Měla sem ja milučkeho, velmi švarného, a přišli mi vojačkove a vzali mi ho. Oj, vojačkove, něchtež mi ho, bo ja němožu być bez něho, bez milučkého, velmi švarného. A my ho tu něněchamy, švarna děvečko, choć by si ty vyplakala černe očičko. Choć by si vyplakala obě, to my ho něněchamy tobě, švarna děvečko, černe očičko.

Bartoš 1901 / 0002a | Vdávała matka (82%)
Vdávała matka, vdávała céru, nedaľeko přes poľe, přikázała jí, zakázała jí: Nechoď, céro, víc ke mě. Uděłám se vtáčkem, vtáčkem, jeřábkem, a poľetím přes poľe, do naší zahrádky, na ty małý hřádky, na ty modrý ľeľuje. Má maměnka miłá, okýnkem se dívá, to na vtáčka jeřábka, jak on na nich sedí, na ňu smuťně hľedí, maminka se naň dívá. Aj vtáčku, vtáčku, vtáčku jeřábku, nełámé nám ľeľuje, jak nám jich połámeš, a ony mě zvadnó, kdo pak mě jich zaľeje. Dyž mě muž budí, palicó mě tuží: Stává, mrcho ľenivá! Dýž mě maměnka doma budívała: Stávé, ceruško milá! Céra si stěžuje, matka při ní płáče: Ach, ceruško, céro má, dybych tě radš, ditě, vychovała krytě, až do nynější chvíľe.

Prohlížíte omezenou verzi databáze - pomozte nám databázi rozšířit!

Vážení návštěvníci stránek FolkSong.eu,

Hledáme spolupracovníky, proto je pro nepřihlášené uživatele k dispozici vždy pouze 5 položek vyhledávání.

Plný přístup k vyhledávání a k doprovodným obrazovým materiálům lze získat tím, že se stanete spolupracovníky projektu a pomůžete při editaci textů z počítačově přečtené tištěné edice. Každých 10 opravených textů (méně než hodina práce) prodlouží Váš plný přístup do databáze o jeden měsíc.

V případě zájmu o spolupráci napište prosím správci databáze Janu Koláčkovi skrze kontaktní formulář a obdržíte bližší instrukce k přispění do databáze a snadnému získání přístupu k úplným výsledkům vyhledávání a k obrazovým materiálům (faksimile vybraných sbírek).

Děkujeme za pochopení.