Erben 4/053 | Kde je sládek tam je mládek

100 words

Erben 4/053 | Kde je sládek tam je mládek (100%)
Kde je sládek, tam je mládek, tam je taky pivovárek; kde se pivo vaří, tam se dobře daří: pojďme tam a píme ho až do rána bílého! Pivo píme, ať to zvíme, zdali sobě rozumíme; máme-li se rádi, jsme-li kamarádi: pojďme tam a píme ho až do rána bílého! Pivo piti, vesel býti, hezké děvče v lásce míti, to nás, bratří milí! blaží každou chvíli: pojďme tam a píme ho až do rána bílého! Pivo píti, vlasti žiti, řeč a krále slušně ctiti: tak zni naše právo, česko ať je zdrávo; pojďme tam a píme ho až do rána bílého!

Černík 1908 / 128 | Vylecel sokol (16%)
Vylecel sokol hore na topol, vylecel on hore, až tam hdesi bore, nad volačí dvór. Hanička malá, hdosi ťa volá, jak si nění pyšná, abys k němu išla sama, jediná. Ona něišla, posla poslala; a ty, milý posle, vykonej to slušne, ako já sama. Posel vykonal, sebe namlúval, tu švarnú Haničku za vernú ženičku sebe namlúval. Ber sa, Hanička, ber sa na sobáš: koně širované, dzievča šnorované, do koča dané. Išli pres pole, zrikli na koně, ozri sa, Hanička, sivá holubička, šetko je tvoje. A čo je tvoje, to je aj moje, len som si zabola vienek na stole. Vienek na stole, vienek zelený, prscienek ze zlata, krempírská robota, sokole sivý.

Galko 1/378 | Zdravo, pole, zostávaj (16%)
Zdravo, pole, zostávaj, sám ti pánboh pomáhaj s Mamurienou spočívať [: a s Vesničkou ožívať. ;] Zdraví buďte, vtáčatka, všetky dobré bôžatka, zdravá Živa, Živena, [: matka naša milená. :] Vyšla čeľaď na medze, vila vence z nevädze, z nevädze a pšeničky [: ovenčila paničky. :]

Erben 7/024 | Vím já jeden pivovárek (14%)
Vím já jeden pivovárek, vaříval tam Váša sládek. Dobré pivo vařívával, hezké holky milovával. Dorna byla nejhezčejší, všem mládencům nejmilejší. Věnce vila, nedovila, než dovila, syna měla. „Vášo sládku! co mám dělat? mám-li tomu smrt udělat?“ „Dělej, Dorno, jak rozumíš, jenom ať se neprozradíš!“ Vzala hedbávnou tkaničku,1) podvázala mu hlavičku. Pod jabloň jej zakopala, ručička mu vykoukala. Panské děvče ji vidělo, šlo nahoru, povědělo: „Panímámo! zlá novina: Dorna uškrtila syna. Vzala hedbávnou tkaničku, podvázala mu hlavičku. Do zahrádky zakopala, suchým listím přisypala!“ „Jdi, mé dítě, jdi mi dolů, ať jde Dorna hned nahoru! Vítám té, má služebnice, svého syna vražednice!“ „A já žádná vražednice, pánova jsem služebnice!“ „Jdi, mé dítě, pro faráře, který pannám ruce váže, a jich více nerozváže. Jdi, mé dítě, pro purkmistra, který vozí panny z města!“ Už Dorničku, už ji vezou, radní páni za ní jedou. Když přijeli k šibenici, dal se s Dornou kat do řeči: „Chceš, Dorničko, chceš má býti? chci si tebe vykoupiti: Žejdlík dukátů za tě dám, druhý k tomu ještě přidám!“ „Když jsem nebyla sládkovou, nechci také být katovou! 2) Dělej, kate, co máš dělat, nedej mi tu dlouho čekat. Já jsem tu smrt zasloužila, tři syny jsem uškrtila: Ten jeden byl s panem králem, ten druhý byl s radním pánem, ten třetí byl s Vášou sládkem.“ Kat se točí na botičce, 3) už hlavička na trávníce. Lámejte chvojku zelenou, přikrejte tu krev červenou, Aby vrány nekvákály, a mládenci neplakali. Jedna vrána zakvákala, sto mládenců rozplakala. 1) Dorna dolů hned běžela, zlatou šňůru z truhly vzala. Syna svého uškrtila, do zahrádky zakopala. 2) S místem k tomuto podobným potkáváme se v jednom variantu písně polské: Matka vražednice (K. W. Wójcicki Tom. I. str. 92), jenž takto zní: „Oj, chceszžc ty, burmistrzówno, moja byé? móglbym ja cię od téj męki wyzwolié.“ Oj! nie byla moja matka pánowa, i ja též nie mysle byé katowa: Ano i z jedné písně slovenské: Vmoriteljka (St. Vraz. razd. I. str. 136) táž myšlénka zaznívá: „Orša, řeš ti moja biti, ali češ glavó zgibiti? „Jaz čem raj glavó zgibiti, kak pa tvoja biti.“ 3) Tu kat celý rozzlobený stal ji hlavu bez prodlení. Sekejte trávu zelenou, přikrejte tu krev červenou atd.

Erben 4/047 | Ještě jednou budme zdrávi (11%)
Ještě jednou budme zdrávi, všichni dobří kamarádi! kdo chce s námi býti, musí umět piti, pány bratry ctíti, k nim upřímný býti: to je, bratří, naše ctnost, zejtra přijít povinnost.

Erben 5/054 | Panímámo zlatičká! (10%)
Panímámo zlatičká! je-li doma Ančička? „Není doma, šla do mlejna, mele-li se pšenička?“ Pšenička se nemele: stárek hledí škaredě; mládek praví, že to spraví, že do rána semele.

Erben 5/055 | Ančičko z Tejna z Tejna (10%)
Ančičko z Tejna, z Tejna, nechoď do mlejna: stárek je kašlavý, mládek je šmathavý; Ančičko z Tejna, z Tejna, nechoď do mlejna.

Erben 9/007 | Není lepší na tom světě (10%)
Není lepší na tom světě, jako Boha ctíti, jeho vzývat, jemu sloužit, jeho velebili.

Erben 2/252 | Zhůru cesta dolů druhá – (8%)
Zhůru cesta, dolů druhá – rozlučme se, moje milá! těžké naše rozloučení, když jsme spolu naučeni! Ach, až my se rozloučíme, 1) dvě srdéčka zarmoutíme! dvě srdéčka, čtyry oči budou plakat ve dne, v noci. Modré oči, proč pláčete, když vy moje nebudete? nebudete a nesmíte, darmo si na to myslíte!

Erben 3/006 | Žni můj srpečku (8%)
Žni, můj srpečku zlatičký, nažni koníčkům travičky: koníčky bílé až na dvě míle šlapaly s milým chodníčky. Žni, můj srpečku, k posledou, však zej tra už mě odvezou: koníčky bílé až na dvě míle s veselou svatbou pojedou.

Sušil 1998 | Naša Hanička krupicu vaří (7%)
Naša Hanička krupicu vaří, to sám Pán Bůh ví, jak se jí daří. Za maló chvílu volala k Bohu, že vytahuje z krupice nohu.