Bartoš 1901 / 0307 | Nevod’ koní naším rovným dvorem

37 words

Bartoš 1901 / 0307 | Nevod’ koní naším rovným dvorem (100%)
Nevod’ koní naším rovným dvorem, połámeš mně maryjánek kołem, najpěknější kvíteček vytrhneš, potom si mňa nevezneš. Dyť já dávno tú modľitbu skłádám, aby přišéł starodávní gaľán, a to je to moje potěšéní, keré dávno v srdci mám.

Bartoš 1901 / 0713 | Nechoď synku do naší zahrady (46%)
Nechoď, synku, do naší zahrady, połámeš tam rozmarýnek všady; nájpěkňéjší kvíteček utrhneš, potom si ňa nevezneš.

Bartoš 1901 / 0356 | Dé mi Bože jednó jedinéčkó (30%)
Dé mi Bože jednó, jedinéčkó, abych přišła pod to okýnečko, hde miłuje syneček děvečku, a mě boľé srdečko. Ja boľé mě, nesmím pověděti, ani mi to možná vysłoviti, ani mi to dovoľeno néni, co já mosím tajiti. Mý tajemství po zahradě chodí, mýmu srdci ľamentacíškodí, dyby mi tak słunečko svítiło, co mě kdysi těšiło. Netěšé mě nic můj némiľéší, jen mě těšé obraz nékrásnéší, ten obrázek Panenky Marie, ten v mým srdci dycky je. Každodenně modľitbičku skłádám, aby přišił starodávní gaľán, kerýho já ve svým srdci chovám, kerýho já ráda mám.

Sušil 0719 | Nasela sem marijánku všady (29%)
Nasela sem marijánku všady, nechodívaj, můj synečku, tady. Najpěknější kvíteček utrhneš, potom si mňa nevezneš. Jak bys ty to, má milá, věděla? Dys ty se mnú málo bývávala. Poznala sem po jednom slovečku; falešný si, synečku. Všecky hvězdy na nebi tancujú, dyž mé oči milého spatřujú. Ach, Bože můj, Bože s vysokosti, přidaj trpělivosti. Dyž sem já šla přes jednu uličku, viděla sem v jednom okenečku, miluje tam syneček děvečku, až mia bolí v srdečku. Ešče jednú Pána Boha žádám, aby přišel starodávný galán; aby mně to slunečko svítilo, co mia těšívávalo. Těšíval mia ze všech najmilejší, včil mia těší obraz najsvětější; ten obrázek panenky Marije, ten v mojém srdečku je.

Bartoš 1901 / 1117 | K svatém Jánu modľitbičku skłádám (21%)
K svatém Jánu modľitbičku skłádám, ve dně v noci Pána Boha žádám, aby mi to súnečko sviéciło, kerého já ráda mám. Čo ma už ľen toľko násľeduješ, moju łásku k svojéj pritahuješ? Šak by som já ľen ráda vedzeła, či ma verne miłuješ. Já miłujem, nesmiém poviédaci, moju łásku pred nikým zjevici, ľebo mi to nenje dovoľeno, mosím dycky tájici. V svéj tajnosci na teba poziérám, v svéj tajnosci svú łásku zakrývám, aby sa to naši nezvedzeľi veľice sa obávám. Trebar to já pred nikým nepoviém, aľe si ty dycky v srdci mojém, mé myšľénky sú dycky o teba, jako ta já zabudem.

Bartoš 1901 / 0662 | Naša zahrádečka pľetená (18%)
Naša zahrádečka pľetená, v ní rozmarýn růža červená, a v ní rozmarýn, a já o něm vím, kdy sem ho seła. Dyž sem maryjánek střihała, chłapcom za kłobúčky dávała; enom jednomu, svému miłému, sem ho nedała. A mám-ľi já tady vartu stát? Já sa možu jít domu vyspat, a jak sa vyspím budu červená jako maľina. Ešče si naséju marjánku tým Těšovským chłapcom na památku. Chłapci, pojďte k nám, maryjánek mám, a já vám ho dám. On sa na mně tuze rozhněváł, v hospodě ně vínka nezavdáł, vínka nezavdáł, do tanca nezváł, tak ně uděłáł. Už sem zapoměła na otce, také zapomenu na chłapce, na tě můj miłý, můj roztomiłý, na tě do konce. Už sem zapoměła na matku, zapomenu aj na zahrádku, v kerém sem stáła, kvítí trhała, chłapcom dávała. Už sem zapoměła na bratra, také zapomenu na vráta, v kerých sem stáła, si namłúvała, do bíłého dňa. Ešče tě, synečku, přistrójím, a potom já tobě vypovím, včiľ ti to povím: o tě nestójím, o tě nestójím.

Bartoš 1901 / 0002a | Vdávała matka (18%)
Vdávała matka, vdávała céru, nedaľeko přes poľe, přikázała jí, zakázała jí: Nechoď, céro, víc ke mě. Uděłám se vtáčkem, vtáčkem, jeřábkem, a poľetím přes poľe, do naší zahrádky, na ty małý hřádky, na ty modrý ľeľuje. Má maměnka miłá, okýnkem se dívá, to na vtáčka jeřábka, jak on na nich sedí, na ňu smuťně hľedí, maminka se naň dívá. Aj vtáčku, vtáčku, vtáčku jeřábku, nełámé nám ľeľuje, jak nám jich połámeš, a ony mě zvadnó, kdo pak mě jich zaľeje. Dyž mě muž budí, palicó mě tuží: Stává, mrcho ľenivá! Dýž mě maměnka doma budívała: Stávé, ceruško milá! Céra si stěžuje, matka při ní płáče: Ach, ceruško, céro má, dybych tě radš, ditě, vychovała krytě, až do nynější chvíľe.

Bartoš 1901 / 0254 | Pred naši je zahrádečka (18%)
Pred naši je zahrádečka, a v ní roste fiałečka, maryjánek drobný, a on pěkně vóní. Chłapci sa naň naučiľi, na maryjánek chodiľi, chodiľi naň v noci, chłapci černjocí. Dvá u zahrádečky stáľi, dvá maryjánek trhaľi, natrhaľi ho moc, dyž byla světłá noc. Jak děvčátko ráno stało, do zahrádečky běžało: maryjánku néni, moje potěšéní! A dyž néni maryjánku, nasejem si rozmarýnku; rozmarýnek drobný a on pěkně voní.

Sušil 0489 | Dávno si já modlitbičku skládám (13%)
Dávno si já modlitbičku skládám, aby přišel starodávní galán, kterého já ve svém srdci nosím, kterého já ráda mám. A když ťa já, synku, nedostanu, udělám si ve svém srdci ranu, já se vdavať nebudu, radši pannú zůstanu.

Bartoš 1901 / 0803 | Sokoľíček pekný vták (11%)
Sokoľíček pekný vták, nesedaj na Frašták, [: sanny si na oľívu :] ej poteš moju myłú. Sokoľíček pekný vták, odkážem myłému, [: ja že ho já ráda mám, :] že ho verne myłujem. Že ho verne myłujem, ve svém srdci nosím, [: aby prišeł večer k nám, :] že ho pekne prosím. Zpomen si ty, môj myłý, na môj horľivý płač, [: a ked si na nevezneš, :] aspon my venček vrac. A já si ta neveznem, vyénka ty nevrácím, [: já ho tebe, má myłá, :] penazi zapłacím. Ach nemáš toľko penaz, any svojho méný, [: abys ty my zapłacił :] môj vyének zeľený. Nestaraj sa, má myłá, o vyének zeľený, [: pôjdem zajtra na jarmek, :] kúpým pozłacený. Neprirovnávaj złata k vyénku zeľenému, [: jako sa ty prirovnáš :] k młádencu poctivému?

Bartoš 1901 / 0063 | Stavíja stavíja (11%)
Stavíja, stavíja, šibeničky dvoje; [: enom ty ně pověz, keré budú moje? :] Vyber si, šohajku, vybrat-li dajú sa; [: keré si vybereš na ty ťa oběsá. :] Ja ty nájhorňéjší, ty sú nájpěkňéjší, [: na ty ňa zavěsá pro mú nájmiľéjší. :]