Kolberg 02 / K0317

3 words

Černík 1908 / 208 | Mám já (100%)
[: Mám já, mám já tri koně v maštali, :] pekně ošírované. Ten jeden je černý jako havran, ten druhý je červený jako sarsán, a ten trecí *) bielý jako lalija. Ten jeden mňa pres more preněse, a ten druhý k mojéj miléj doněse, a ten trecí *) strom-zelinku poněse. [: Na čo ci je, Janko, strom-zelinka? :] Vydává sa frajérka. [: Keď sa, něch sa, já sa ženic budzem, :] švarné dzievča brac budzem. [: A já pójdzem do Nového Mesta, :] tam je frajérka jistá.

Sušil 1507 | V černym lese slavik zpivo (100%)
V černym lese slavik zpivo, tamo dzěvče trovu zbiro, nasbirala moc, němohla i zmoć. Podź, synečku, podź mi zdvihać, možu se ci ešče přidać, podź, synečku, podź, zastihla mě noc.

Galko 3/047 | Čo som si žiadav (100%)
Čo som si žiadau, to som si dostau od pána boha, to dievča švárne, pekne zrastené, jak tá jahoda. Očičky čierne, líčka červené, mej miléj krása; či chodím, či spím, ždy za ňou myslím, pokoja nemám. Môj andelček, môj, môj holubček, môj, do ťa maluvau, kdo do tvých líček, do tvých očičiek toľko krásy dau? Oj, andelček môj, oj, holubček môj, tys’ ma miluvau, tys’ z mojích líčiek, z mojích očičiek šetku krásu zau. Rodičie milí, ku mne uprimní, čil vám ďakujem, za ten dar krásny, čo ste mi dali, pekne ďakujem.

Sušil 2336 | Byla jedna vdova (100%)
Byla jedna vdova, jednu dceru měla. Jednu dceru měla, ďablam zapředala. Jak matka umřela, přijeli ďablove, černi zemanove. Měli šaty knězské, klobučky zemanske a kopyta konske. Strůj sa, dzěvče, s nami, maš być našum pani. Na svěcěs něbyla, matka cě předala. Počkajcěž, panove, černi zemanove. Až ze dvora přijdu, vašum paňum budu. Na krchov běžela, na matčin hrůb padla, žalostně plakala. Moj mili macičko, komu scě mě něchali? Komuž by inšemu? Ďablu pekelnemu. Do domu běžela, na roh stola sedla, žalostně plakala. Strůj sa, dcero, s nami, maš byc našum pani. Na svěcěs ňebyla, matka cě předala. Počkejcěž, panove, až ze dvora přijdu, vašum paňum budu. Na krchov běžela, na otcův hrůb padla, žalostně plakala. Tacičku rozmily, komuž scě mě něchali? Komuž by inšemu, Bohu nejmilšemu, Panence Mariji pod ochranu jeji. Tacičku rozmili, maci mě předali, djablam poručili. Do domu běžela, na roh stola padla, žalostně plakala. Strůj sa, dzěvče, s nami, maš byc našum pani; na svěcěs něbyla, matka cě předala. Počkejcěž, panove, až ze dvora přijdu, vašum paňum budu. Na krchov běžela, na bratrův hrůb padla, žalostně plakala. Bratřičku můj mily, komus mě poručil? Komuž by inšemu? Bohu nejmilšemu, Panence Mariji pod ochranu jeji. Do domu běžela, na roh stola sedla, žalostně plakala. Strůj sa, dcero, s nami, maš być našum pani; na svěcěs něbyla, matka cě předala. Počkejcěž, panove, až ze dvora přijdu, vašum paňum budu. Na krchov běžela, na sestřin hrůb padla, žalostně plakala. Sestřičko rozmila, komus mě něchala? Komuž by inšemu, Bohu nejmilšemu, Panence Mariji pod ochranu její. Sestřičko rozmila, matka mě předala, djablam poručila. Přijeli panove, černi zemanove, šaty majum knězske, klobučky hetmanske a kopyta konske. Mam ja sa strojici, paňum jejich byci. Dzi, sestřičko, domů, zavolaj slepice a daj jim pšenice. Volala slepice, dala jim pšenice. Kohot sa nadziubal, libezně zazpival a djabli pekelni, ci sa v zem přepadli.

Sušil 0485 | Či’s něbyl doma (100%)
Či’s něbyl doma, či’s krmil koňa, či ci macička nědala? Alebo ci jinša, ta dzěvucha milša, cestečku zastupovala? Měl jsem ja koňa baj sem byl doma, baj mně macička kazala; ale že mi jinša, ta dzěvucha milša, cestečku zastupovala.

Černík 1908 / 143 | Žalo dzievča (100%)
Žalo dzievča, žalo tvávu v osyčí, prišli k němu dva hajníci, myslivci. Kosák vzali, polámali: »Choj domů, verbujú ci švarné chlapce na vojnu.« Keď verbujú, něch verbujú, já nědbám, já za jedno pocešenie kolik mám.

Sušil 1791 | Pojedzěmy na hůn na hůn (100%)
Pojedzěmy na hůn, na hůn, tovaryšku můj. Na ten hůnek hůnovy, přes ten lesek cisovy, tovaryšku můj, můj, můj, tovaryšku můj. Hynaj, běži zajic, zajic, tovaryšku můj. Pusć ty chyrty ež k němu, ež zajica přiženu. Tovaryšku můj, můj, můj, tovaryšku můj. Pojedzěmy na hůn, na hůn, tovaryšku můj. Na ten hůnek hůnovy atd. Hynaj běži syrna, syrna, tovaryšku můj. Pusć ty chyrty ež ku ni, ež tu syrnu přihoni, tovaryšku můj, můj, můj, tovaryšku můj. Hynaj běži liška, liška, tovaryšku můj. Pusć ty chyrty ež ku ni, ež tu lišku přihoni, tovaryšku můj, atd. Hynaj běži panna, panna, tovaryšku můj. Pusć ty chyrty ež ku ni, ež tu pannu přihoni atd. Včil se budem dzělić, dzělić, tovaryšku můj. Tobě zajic a syrna, a mi liška a panna; tovaryšku můj, můj, můj, tovaryšku můj. Esli je ci křivda, křivda, tovaryšku můj. Tobě všecka zvěřina, a mi sama děvčina, tovaryšku můj, můj, můj, tovaryšku můj.

Černík 1908 / 017 | V širém poli breskyňa (100%)
V širóm poli breskyňa, pod ňú stojí dzievčina malá, něveliká, švarná, čiernooká. Čo tu stojíš, dzievčina, či ťa mamka vybila, alebo vylála pre švarného Jana? A mňa mamka něbila, šak ani mňa nělála, leš já smutná dzievka želím svého vienka.

Galko 1/025 | Ľudia vravia, že som ja taký (100%)
Ľudia vravia, že som ja taký, že si ja preberám medzi dievčaty; a ja si vyberiem, ak mi pán boh dá, len také dievčatko, čo ma rado má. Švárne dievča perečko vije z červenej ružičky, bielej ľalije; a ja si ho poznám, i ono ma zná, azda mi perečko za klobúčik dá. Či by si mi vedel povedať, prečo ťa radšej mám, ako otca, mať? Ej, na to, dievčatko, odpovedi niet, lebo ťa radšej mám, ako celý svet. Moja mať ti mi to povedá, že mňa, šuhajíčko, za teba nedá; v tom mi nezabráni moja rodina, ani tá uhorská celá krajina.

Sušil 0994 | Vim ci ja zahradku (100%)
Vim ci ja zahradku a v ni je husty sad; pověz mi, dzěvečko, mam-li cě vyjednać? Vyjednaš, synečku, vyjednaš mne snadně, zachvěješ višinku, panenka ci spadně. O, choć bych ja zachvjal stromečkami dvěma, juž taka něbudzě jako prvša byla.

Sušil 0741 | Jezerečko vyschlo (100%)
Jezerečko vyschlo, rybky vyskakaly, poviz mi, dzěvucho, esli budzěm svoji? Ja ci dněs něpovim, dněskaj ani zitra, bo by mi srdečko od žalosci puklo. Rozhněval se hrubě můj syneček na mne, sama smutna něvim, co za přičina je. To je ta přičina, žech s jinym mluvila; a un sobě myslil, žech mu přislibila. Či to hnědž přislibi, jak slovečko mluvi? Třeba se to najprv macičky poradzić. Macičko, macičko, co vy tež pravicě? Něber ty ho sobě, roztomile dzicě! Vy scě sobě vzali, co se vam libilo, mi si vzač nědacě, co by mne cěšilo.