Bartók III 1518c | Marka bílá žára

3 words

Bartók III 1518c | Marka bílá žára (100%)
Marka, bílá žára

Galko 3/096 | Preneščasná tá hodina (66%)
Prenešťasná tá hodina, kterú som sa ja zrodila; [: prenešťasná bola, :] keď som mlela. Keď už bolo na svitaní, stau Janičko nevyspaný; Mariška plakala, vienočka hľadala pod schodami. [: Už je, Marka, už je darmo, :] už je tvoj vienoček, tvoj zlatý prstienček u mňa dávno.

Smutný 35/004 | Vyvíjala Marka vyvíjala vence teraz bude (66%)
Vyvíjala Marka, vyvíjala vence, teraz bude nosti vyšívané čepce

Bartók III 1518a | Na kostole bílá žára (34%)
Na kostole bílá žára

Sušil 0955 | U našeho mynařa (33%)
U našeho mynařa je tam děvče jak zářa, chodívá tam fojtov syn, je mu jméno Vichtorýn. Dybys ty byl fojtov syn, v noci by si nechodil, ale že si zrádce pes, můj víneček zradiť chceš.

Sušil 1095 | Horauo horauo (33%)
Horauo, horauo od konca dolního, aj, od konca dolního. Až sa dohorauo [: do srdečka mého. :] Nebyua to žára, žára ohníčková, než to byua žára, žára šohajkova.

Sušil 1224 | Dzevečka bělá zára (33%)
Dzevečka, bělá zára, trafilas na kazara. Budze ca kazarovac, tvé vlásky roztahovac. Tvé vlásky jako zlato, něstojíš, Janko, za to.

Bartoš 1901 / 0244 | Dziéča dziéča byéłý andeł (33%)
Dziéča, dziéča, byéłý andeł, dze ta neskaj večer najdem? Tam na zadku v komorence, maľuvanéj posteľence. Dziéča, dziéča, byéłá žara, trefyła si na kazara, na kazara na takého, na šohajka na švarného. Ten ta bude bude kazaruvat, tvoje vłásky roztahuvat, tvoje vłásky jako zlato, nestójíš ty myłý za to.

Erben 2/788 | Jak živa jsem neviděla (1%)
Jak živa jsem neviděla na buku žaluda: pročby mládenec opustil svou pannu pro vdovu? Vždy! je panna pěkná bílá, červená, červená, a vdova je ve dva konce shrbená, shrbená. Jak živa jsem neviděla na louce jalovce: proč by panna opustila mládence pro vdovce? Mládenec je pěkný bílý, červený, červený, a vdovec je ušpiněný od ženy, od Ženy.

Erben 2/315 | U té naší studnice (1%)
U té naší studnice roste bílá bukvice: ta bukvice bílá byla moje milá. – Co, má milá, co ti je, mé srdéčko rozmilé? snad ti máti lála, či se‘s nevyspala. „Ach, mně máti nelála, i já jsem se vyspala: ale želím svého vínku zeleného. Všecky panny s trávy jdou,[27] pěkně jedna za druhou: a já ubožátko kolíbám děťátko! Zakolíbej, Jeníčku, zakolíbej chvílčičku, zakolíbej chvilku, až vyperu plínku!“ Já kolíbat neumím, za kolíbku se stydím: kolíbej si sama, s kým jsi radu brala. „Brala jsem ji v štěpnici, brala s dvěma mládenci: ti mně radu dali, když mne milovali.“

Erben 2/318 | V šírém poli hruška stojí (1%)
V šírém poli hruška stojí vysoká, pod ni pěkná bílá růže vykvětá. Trhej, trhej, má panenko, ty růže, nasázej je hochu svému do lůže. On ti bude na těch růžích libě spát, ráno vstane, bude tobě děkovat. Děkuju ti, má panenko, děkuju, před tebou já svůj klobouček smekuju. „Nesmekej ho, můj Jeničku, přede mnou: však oni tě naši páni odvedou. Odvedou tě pod zeleny 1) myslivce: bude tobě místo holky ručnice.“ Žala trávu v suchopáru metlici, přišli na ni dva zelení myslivci. Srp jí vzali, rozlámali: Jdi domů, berou tobě potěšeni na vojnu. „Když ho berou, ať ho berou,2) mají ho, však on mně dá zejtra pán Bůh jinýho.“ 1) Odvedou tě, můj Jeníčku, do Prahy, tam ti dají bílej kabát a šavli. 2) Když ho berou, ať ho berou, nic nedbám: však já se tam zejtra ráno podívám. Proč pak vy mně potěšení béřete? co pak víc svobodné chasy nemáte? Prala plínky u studýnky, plakala: ach kýž jsem tě byla raděj neznala! Jiný konec: „Když ho berou, ať ho berou, ať je tam: však já ho tam na té vojně nenechám. Nenechám ho na té vojně bojovat, aby mohl svou panenku milovat.“ Miluju tě, má panenko, miluju: ale zejtra na koníčku odjedu. Žala trávu na rybníce – srp tupěj: „Jen ty mně ho, můj Jeníčku, naklepej.“ On naklepal, on nabrousil – nechce žít: protože tě, má panenko, nechce mít. Pila pivo, pila víno z korbele: „Ach že jsem se nenadála fortele!“