Smutný 07/070 | Zrána rosénka studená

3 words

Bartoš 1901 / 0138 | Háj husičky háj do ľesa (100%)
[: Háj, husičky, háj do ľesa, :] [: spadne na vás :] ranní rosa. [: Ranní rosa je studená, :] [: mohła bych být :] oklamaná. [: Vy sedľáci, co děłáte, :] [: máte koně :] neoráte? [: Oraľi sme, kopaľi sme, :] [: jeteľinky :] naseľi sme. [: Jeteľinka nám nezešła, :] [: moja miłá :] za mnó přišła. [: Přišła za mnó do maštaľe, :] [: mezi štyry :] vraný koně. [: Vraný koně poskočiľi, :] [: mojú miłó :] pošłapaľi. [: Pošłapaľi ju veľice, :] [: było jí znať :] podkovice. [: Běžte jí hneď pro dochtora, :] [: by ju zhójił :] do večera.

Smutný 07/070 | Zrána rosénka studená (69%)
Zrána rosénka studená

Galko 1/498a | Uvej Jána Zimého (69%)
[: Uvej Jána Zimého! :] Koho oženíme? Maru z Lubietovej, Jáne náš! Oj, veru, náš Jano, zobádzaj nás ráno, ráno pred kravami, štyrma hodinami, Jáne náš! Kravičku podojiť, na pole vyrúdit’, na lúku zelenú, na rosu studenú, Jáne náš! Oj veru, náš Jáne, kde ťa pálit máme? Na vrch, na Strážniku, na bielom chodníku, Jáne náš!

Galko 1/498b | Ouvej Jána Zimého (69%)
[: Ouvej Jána Zimého! :] Koho oženíme? Maru z Lubietovej, Jáne náš! Oj, veru, náš Jano, zobádzaj nás ráno, ráno pred kravami, štyrma hodinami, Jáne náš! Kravičku podojiť, na pole vyrúdit’, na lúku zelenú, na rosu studenú, Jáne náš! Oj veru, náš Jáne, kde ťa pálit máme? Na vrch, na Strážniku, na bielom chodníku, Jáne náš!

Bartoš 1901 / 0094 | (69%)
U Břecłavy łóka, tři sta miľ široká, ta má byť do rána posečená. Sekľi ju sekáči, měli ostrý kosy, má miłá za něma pohrabuje. Dyž sem šił okolo kľekání zvónilo, žežułka na buku zakukała. 2. Žežuľenka kuká, praví, že se svitá: Běž, můj miłé, domu, já musím na trávu, já bych była bitá. Ty bitá nebudeš, . na trávu nepudeš, spadła tam rosička, studená travička, ty jí žíť nebudeš. 3. Dybych była ptáčkem tém małém ptáčíčkem zatočiła bych se nad nečím domečkem. Nad nečím domečkem nad městem kasárňó, podivała bych se, co chłápci děłajó. Jeden vodu nese, druhé koně češe, třetí za stołečkem, smeknutým kłobóčkem psaníčko mi píše. Jak psaníčko napsáł, žaľostně zapłakáł, ach škoda tě, hoľka, že sem tě kdy poznáł. Neradím žádnýmu, kamarádu svýmu, aby on šił k hoľce, dyž ona ho nechce, po schodech nahoru. Já sem tam jednó vľez, dostáł sem jako pes, úvéj, jak to boľí, tó ľískovó hoľí, nepudu tam podnes.

Galko 1/185 | Milá, čo robíš v rose studenej (69%)
Milá, čo robíš v rose studenej? Vijem ti pierko, pierko, pierečko z ruže červenej. Z ruže červenej, aj z majeránu; prídiže, milý, milý, premilý ráno v nedeľu. Čo si neprišiel, keď som kázala; už som ja pierko, pierko, pierečko inému dala! Preč’ si ta dala, ja som nekázal; kýže ti Perun, Perunský Perun zuby ukázal?

Erben 2/139 | Nechoď má milá do lesa (58%)
Nechoď, má milá, do lesa, padá studená rosa; střevíčky máš starý, cely roztrhany, musela bys jít bosa. Nechoď, má milá, do lesa, je tam veliká rosa: máš střevíčky maly, což by rozmokvaly, přišla bys domu bosa.

Erben 7/003 | „Kdo to chodí po hřbitově? (58%)
„Kdo to chodí po hřbitově? šlape trávu na mém hrobě. Šlape travičku zelenou, sráží rosičku studenou.“ „Já jsem to, otec duchovní, který slouží služby boží.“ „Když jsi ty otec duchovní, oznam tam mé mladé paní; At mi si je rubáš nový, rubáš nový, spravedlivý. jenž není v sobotu předený, v neděli do mše válený: Že tu v něm nemohu shniti, ani v zemi pokoj míti.“ Paní hnedky klíče vzala, všechny truhly zotvírala, plátno brala, rubáš šila. „Kdo to chodí po hřbitově? šlape trávu na mém hrobě. Šlape travičku zelenou, sráží rosičku studenou.“ „Já jsem to, tvá mladá paní, nesu ti ten rubáš nový, rubáš nový, spravedlivý. Jenž není v sobotu předený, v neděli do mše válený.“ „Když jsi ty má mladá paní, vstup sem ke mně do mé jámy, a klíče nech na znamení!“ Jak jest do jámy vstoupila, jáma se za ní zasula. Vyletěli dva holoubci, vyletěli na zvonici. Tak jsou žalostně houkali, jakoby hrana zvonili. Jak to děti uslyšely, hned tam na hřbitov běžely: „Máti naše, máti milá! komu jsi nás poručila?“ „Komu, mé děti, jinému, než pánu Bohu samému! A vy druhy, co jste hruby, poslouchejte jedno druhy. A pacholátko nejmladší ať mně sám pán Bůh opatří!“

Galko 1/182 | Ej, mám ja koňa faku (58%)
Ej, mám ja koňa faku, čo ma dobre nosí po horách, po dolách, po studenej rosy. Ej, mal som sýkorenku, zlámala si nôžku; podaj mi, má milá, čerstvej vody trošky. Ej, mal som frajerečku, ako iskerečku; ale ma sklamala strela v jej srdiečku!

Bartoš 1901 / 1342 | Na strapačku prší rosa studená (58%)
Na strapačku prší rosa studená, nepůjdem já za młynára, mamko má, młynár tedy najvěc meľe, dyž najvěčí déšč sa ľéje, duša má. Na strapačku prší 'rosa studená, nepůjdem já za sedľáka, mamko má, sedľák tedy kope, ore, dyž najvěčí słunko hréje, duša má. Na to sem sa uči, uči, učiła, a dó školy chodi, chodi, chodiła, abych já tech černookých młádenečků šidi, šidi, šidiła. Jaké moje uče, uče, učení, a do školy chodě, chodě, chodění, na tú łásku, můj obrázku, nasypeme kame, kame, kamení.

Bartoš 1901 / 0053 | Počkaj Netopiľe (58%)
Počkaj, Netopiľe, ej už je s tebú zľe, že's pichéł Krupicu [: pagnétem ze špicú. :] Pichéł's ty ho, pichéł, pod pravú paženku, pod pravú paženku, [: doběhéł do šenku. :] A jak tam doběhéł, na Boha zavoíáł: Ach Bože, Přebože, [: co sem to uděíáł. :] Hneď ho naříkaľi tá jeho mamička, tá jeho mamička, [: otec, frajírečka. :] Počkaj, Netopiľe, ej už je s tebú zle, ej už ťa povezú [: k Brnu po mašině. :] Jak ťa tam dovezú, ty tam sedět mosíš, košełka ti zvľhne [: od studenéj rosy. :]