Kolberg 02 / K0284

4 words

Sušil 2361 | Ta zvezda ta je izišla (100%)
Ta zvezda, ta je [: izišla :] [: z one strane črne gore.:] Ona nam sviti široko, široko ino visoko, v zvezdi stoji dite mlado, v rukah drži ta zlati križ. Na križu je napisano, da je to ditě pravi Bog.

Bartoš 1901 / 0124c | Štyry koně ve dvoře (100%)
Štyry koně ve dvoře, žádné něma neoře. Oře něma syneček, červené jak hřebíček. Zahnáł koně do poľe, zaorávať kókoľe. Jak tu kókoľ zaoráł, na svó miłó zavołáł. Poď, má miłá, poď ke mě, já ti povím, co je mě. Ja, boľí mě hłavěnka, pobiła mě maměnka. Pobiła mě pro tebe, nedajó mi chtěť tebe. Dyž mi tě chtěť nedajó, možeš chodíť za inó. Já za inó nepudu, radši se dám na vojnu. Na vojnu se nedávé, truc rodičom neděłé. Na vojnu se přece dám, truc rodičom uděłám. Dyž mu vłasy střihaľi, otec, matka płakaľi. Dyž mu šaty dávaľi, bratr, sestra plakaľi. Dyž mu koně sedłaľi, kamarádi płakaľi.

Bartoš 1901 / 0539 | Mý srdečko hořem hoří (100%)
Mý srdečko hořem hoří, neví ono, po čem tóží, tóží ono po synečku, po tom łahodným słovečku. Jak on mi jich pěkný dávał, dyž on s inó sedávávał, říkávał mi: Má děvečko, dé mi od sebe słovečko. Jak já ti mám słovo dati, dyž já nesmím tebe chtěti, ani otec ani máti nedajó mi tebe chtěti.

Erben 2/792 | Nad Chrašťouci na ty hůrce (1%)
Nad Chrašťouci na ty hůrce stavějí tam krmník, že tam mají stary panny, že je budou krmit. Ta Kolínskejch dala sukni, ta kovářouc kabát: aby jich tam nedávali, že se budou vdávat.

Erben 2/294 | Na zeleném doubku (1%)
Na zeleném doubku dva holoubky hrají; lidi jim závidí, že se rádi mají. Lidi, dobří lidi! nezáviďte toho: vždyť je to hezká věc, když kdo má rád koho. Milovali jsme se, jako holubičky; rozloučili jsme se jako vlaštovicky. Milovali jsme se nebylo to z dávna: a už nás rozvedla jedna stará bába.

Erben 2/295 | Kdybych já věděla (1%)
Kdybych já věděla, kdo mne s milým loučí, nasypala bych mu soli mezi oči. Soli mezi oči, písku mezi zuby: aby nevypouštěl 1) falešných slov z huby. Byla je příčina stará baba jedna, ta je naše srdce od sebe rozvedla. Dopust, Bože! dopusť na babicí hřmění, by na ni pršelo devět dní kamení. Devět dní kamení, desátý den trní: by víc nerušila věrné milování. l) aby nerozváděl, co se komu líbí. Tím se někdy ta píseň také zavírá.

Erben 2/317 | U našeho jezera (1%)
U našeho jezera stojí lipka zelená, a na tej lipce, na tej zelenej tři ptáčkové zpívají. Nebyli to ptáčkové, jsou to kavalírové: oj raději se o jednu dívčici, kterej ji z nich dostane. Jeden praví: „Bude má;“ druhej praví: „Jak Bůh dá;“ a třetí praví: „Mé milé srdéčko! co že jsi ty tak smutná?“ Jak pak nemám smutná být? starého mi kážou vzít: rozžehlo se srdéčko moje, nemohu rozveselit. A v tej naší komoře je tam zelené lože: oj lože, lože pěkné zelené! kdo na tobě spát bude? Bude-li tam starý spát, bodejž rána nedočká; a bude-li mladý pěkné úrody, bodejž mu Bůh zdraví dá.

Erben 2/494 | Holka černooká! (1%)
Holka černooká! nebuď tak vysoká: pejcba tě podvede, že nebude z tebe, leda stará děvka.

Erben 2/546 | O Jezusku o Jezusku! (1%)
O Jezusku, o Jezusku![32] ukradli nám naši Zuzku; kdyby nám ji chtěli vrátit, chtěl bych za ni tejden mlátit. Neřku tejden, dvě neděle, dal bych za ni roční tele;[33] z telete to bude kráva – z naší Zuzky stará bába.[34]

Erben 2/587 | Žádnej neví co je láska (1%)
Žádnej neví, co je láska, kdo ji nezkusí: nechť je starej, nebo mladej, zbláznit se musí!

Erben 2/678 | Ty mlady panenky tancujou (1%)
Ty mlady panenky tancujou, ty stary stojí k tomu: vzkažte je, mládenci, pozdravit, aby šly radši domů. „Nepudem, truc na truc nepudem, zůstanem zrovna tady: budeme napořád vochlovat, ty co jsou ještě mlady.“