Bartók III 1579a | Išla Polka cez háj na vodu

6 words

Bartók III 1579a | Išla Polka cez háj na vodu (100%)
Išla Polka cez háj na vodu

Bartók III 1579c | Išla Polka cez háj na vodu (100%)
Išla Polka cez háj na vodu

Erben 2/734 | Já jsem Polka (97%)
Já jsem Polka, ty jsi Polák: dáme sobě polku zabrat.

Bartoš 1901 / 0780 | Dyž sem šeł pres hájíček zeľený (2%)
Dyž sem šeł pres hájíček zeľený, všecí vtáčkové prozpěvují; nic nepłače, šecko zpívá, co si tak, má miłá, žałostivá? Co bych já žałostivá nebyła, dyž sem šohajíčka pozbyła, spadeł s koníčka do rybníčka, snad ně ho pohłtiła vodička.

Černík 1908 / 286 | Ej bola láska (2%)
Bola láska, už jej nění, rozněsla sa po kamení. Po kamení, po širokém, po políčku po hrozenském. Čo to, milá, za lásku máš, keď k vám prídzem, ty sa hněváš? Čo že bych sa nehněvala, obudzil's mňa, keď som spala. Vyspi sa len, moja milá, a já pójdzem do tábora. Kam ty pójdzeš, pójdzem aj já, pójdzem spolu, duša moja. Malého my koňa máme, jako si naň posedáme? On je malý, ale tustý, preněse nás pres háj hustý.

Bartoš 1901 / 0393 | Dyž ty půjdeš k nám (2%)
Dyž ty půjdeš k nám, nechodívaj sám, vezmi sobě kamaráda, moja mamka bude ráda, pres zeľený háj. V zeľeném haju na ťa čekajú, tam ta, Janko, mé srdenko, tam ťa zabijú. Nezabíjú ňa, nebojím sa já, mám šabľenku oceľovú, vysekám sa já.

Bartoš 1901 / 1313 | Zatoč sa ně děvečko (2%)
Zatoč sa ně, děvečko, jako płužní koľečko; zatoč sa ně jeden ráz, široký-ľi rubáč máš. Široký je, či úzký, pořežem ho na kúsky; široký je veľice, šiła sem ho k muzice. A já půjdem přes ten háj, kady ovčák ovce hnáł, a já půjdem maninú za tú švarnú děvčinú.

Erben 5/067 | Přes les přes háj (2%)
Přes les, přes háj, přes votavičku honil srnec mladou srnčičkn; hezká se mu zdála, že se na něj smála: Pojď sem, pojď blíž, dám ti hubičku!

Bartoš 1901 / 1073 | O sv Dorotě (2%)
O sv. Dorotě. Byla svatá Dorota, Pobožného života, Pěkně, čistě chodila, Protože svatá byla. Šla jednou přes králův háj, Potkal ji tam sám pan král. Chceš Doroto, chceš mou být? Chce ti celý svět sloužit; »Nechci, králi, nebudu, Slíbila jsem jinému, Slíbila jsem jinému, A to Bohu samému.« Král se na ňu rozhněval, Do žaláře vsadit dal, Do žaláře vsadit dal A na vojnu odjechal. Sedm let tam bojoval, Na osmý rok přijechal. A jak domů přijechal, Na Dorotu hned se ptal. Je Dorota, je, žije, Nejí ani nepije. Král se na ni rozhněval A katu ji pod moc dal. Kat s ní ide po mostě, Rozmlouvá s ní po sprostě: Chceš, Dorotko, chceš mou být? Chci ti život zachránit. »Nebyla jsem královou, Ne tak býti katovou.« Kat se na ni rozhněval, Na oleji smažit dal; Ona Boha prosila, Aby hrom bil do kola A hned z čistého jasna, Až se země otřásla. Lidé práce nechali A ku králi spěchali Pane králi pravda jest, Že Dorota svatá jest »Vezmi kate sekeru, Setni Dorotě hlavu.« Již je Dorota sťata, Duše do nebe vzata Andělé duši vzali A tělo pochovali. Doneste jí lilie, Od Panenky Marie, Doneste jí ovoce Od nebeského Otce.

Erben 2/401 | Když jsem já k vám chodívával (2%)
Když jsem já k vám chodívával přes ten hájíček, na cestu mně svítívával jasnej měsíček; měsíček mně svítíval a já jsem sobě zpíval, popošel jsem kousek cesty, někdo zavolal. Zavolal jest smutným hlasem: „Stůj a zastav se, jde za tebou potěšení, něco ti nese: nese ti smutné psaní, černě zapečetěny; málo inkoustem je psáno, více slzami.“

Erben 2/425 | Co pak jsi plakala (2%)
Co pak jsi plakala, Hančičko, hubičko! když jsi šla dnes tejden přes hájíček? – Ak pak nemám plakat a sobě naříkat, když mně vodpověděl můj holeček! Když jsi k nám chodíval, kdy byla krátká noc: proč pak k nám nechodíš, kdy je delší? est-li jsem já byla na krátký hupřímná, na delší byla bych hupřímnější!