Bartók III 1579c | Išla Polka cez háj na vodu

6 words

Bartók III 1579a | Išla Polka cez háj na vodu (100%)
Išla Polka cez háj na vodu

Bartók III 1579c | Išla Polka cez háj na vodu (100%)
Išla Polka cez háj na vodu

Erben 2/734 | Já jsem Polka (98%)
Já jsem Polka, ty jsi Polák: dáme sobě polku zabrat.

Bartoš 1901 / 0780 | Dyž sem šeł pres hájíček zeľený (2%)
Dyž sem šeł pres hájíček zeľený, všecí vtáčkové prozpěvují; nic nepłače, šecko zpívá, co si tak, má miłá, žałostivá? Co bych já žałostivá nebyła, dyž sem šohajíčka pozbyła, spadeł s koníčka do rybníčka, snad ně ho pohłtiła vodička.

Erben 2/156 | Jedna hodina (2%)
Jedna hodina z půlnoci byla, když mne má milá vyprovodila: „Přes ten zelenej háj jdi už, můj milej, sám, jdi s pánem Bohem!“ Není na nebi tolik hvězdiček, co mně má milá dala hubiček, není a nebude, co svět světem bude, tolik hvězdiček. „Kdyby mě byla moje matička, dokud jsem byla ještě maličká, do kláštera dala, nebyla bych znala nyní Honzíčka.“

Erben 2/122 | Až ty pojdeš k nám (2%)
Až ty pojdeš k nám, nechodívej sám: vezmi s sebou kamaráda, panímáma bude ráda, přes zelenej háj. V zeleném háji na tě čekají: zabijou tě pro Ančičku, zakopají pod jedličku, tam tě nechají. Až ty půjdeš k nám, nepřicházej sám: vem si s sebou kamaráda, a já tomu budu ráda, ne– a ne– a nepřicházej sám. V zeleném háji na tě čekají; nechodívej, můj holečku! zabijou tě pro tvou dívčku, tam tě, tam tě, tam tě nechají. „Když mě zabijou, vostanu ležet: bude pro mne má hubička, červená bílá růžička, kvílet, kvílet, kvílet a želet.“

Černík 1908 / 286 | Ej bola láska (2%)
Bola láska, už jej nění, rozněsla sa po kamení. Po kamení, po širokém, po políčku po hrozenském. Čo to, milá, za lásku máš, keď k vám prídzem, ty sa hněváš? Čo že bych sa nehněvala, obudzil's mňa, keď som spala. Vyspi sa len, moja milá, a já pójdzem do tábora. Kam ty pójdzeš, pójdzem aj já, pójdzem spolu, duša moja. Malého my koňa máme, jako si naň posedáme? On je malý, ale tustý, preněse nás pres háj hustý.

Galko 1/196 | Ked som išiou cez ten háj (2%)
Keď som išiou [: cez ten háj, :] jeden juhás [: ovce hnau; :] neboli to [: ovčence, :] ale boli [: djeučence. :] Jedna sa mi [: páčila, :| čiernooká [: djeučina; :] mala líčka [: červenie, :] modrie očká [: by nebe. :] A tam dolu [: k Dunaju, :] tam sa chlapci [: schádzajú; :] tam sa chlapci [: schádzajú, :] sebe hádke [: hádajú. :] A to hádke [: takové, :] kerý Dunaj [: prepluje. :] Ten Janíčok, [: to je pán, :] podopreu si [: bočke sám. :] Podopreu si [: své boky, :] prepluv Dunaj [: široký; :] a keď Dunaj [: preplávau, :] na svú milú [: zavolau: :] Hopsa, chlapci, [: dobre je, :] švarnuo djeuča [: moje je; :] hopsa, chlapci, [: dobre je, :] švarnuo djeuča [: moje je. :]

Galko 1/255 | Pod hájičkom, pod zeleným (2%)
Pod hájičkom, pod zeleným [: ej, orie dievča s volkom jedným. :] Ešte brázdu nezorala, [: ej, mati na ňu zavolala: :] Ančúš, Ančúš, poďže domu, [: ej, vydávam ťa, neviem komu. :] Vydávam ťa Janíkovi, [: ej, najväčšiemu zbojníkovi. :] V noci príde, v noci tajde, |: ej, nič dobrého nedonesie. :] Len košielku vyparenú [: ej, a šabličku skrvavenú. :] Bielu plachtu potrhala, [: ej, kým šabličku utierala. :] Už v Liptove vyzváňajú, [: ej, už Janíka opatrujú. :] Už v Liptove odzvonili, [: ej, už Janíka ulapili. :] Už ho vedú cez Košice, [: ej, plačú za ním tri dievčice. :] Jedna plače, druhá kvíli, [: ej, tretia sa mu lapá šiji. :] Janík, Janík, srdce moje, [: ej, čo tu vidíš, všetko tvoje. :] Vidím, vidím zoreničku, [: ej, prenešťastnú šibeničku. :] Kebych ja bol o tom vedel, [: ej, že ja na nej viseť budem, :] bol bych ju dal vymaľovať, [: ej, striebrom, zlatom povykladať. :] Po spodku len toliarami, [: ej, a po vrchu dukátami. :] Na prosredku mramor, skalu, [: ej, kde položím moju hlavu. :]

Bartoš 1901 / 1073 | O sv Dorotě (2%)
O sv. Dorotě. Byla svatá Dorota, Pobožného života, Pěkně, čistě chodila, Protože svatá byla. Šla jednou přes králův háj, Potkal ji tam sám pan král. Chceš Doroto, chceš mou být? Chce ti celý svět sloužit; »Nechci, králi, nebudu, Slíbila jsem jinému, Slíbila jsem jinému, A to Bohu samému.« Král se na ňu rozhněval, Do žaláře vsadit dal, Do žaláře vsadit dal A na vojnu odjechal. Sedm let tam bojoval, Na osmý rok přijechal. A jak domů přijechal, Na Dorotu hned se ptal. Je Dorota, je, žije, Nejí ani nepije. Král se na ni rozhněval A katu ji pod moc dal. Kat s ní ide po mostě, Rozmlouvá s ní po sprostě: Chceš, Dorotko, chceš mou být? Chci ti život zachránit. »Nebyla jsem královou, Ne tak býti katovou.« Kat se na ni rozhněval, Na oleji smažit dal; Ona Boha prosila, Aby hrom bil do kola A hned z čistého jasna, Až se země otřásla. Lidé práce nechali A ku králi spěchali Pane králi pravda jest, Že Dorota svatá jest »Vezmi kate sekeru, Setni Dorotě hlavu.« Již je Dorota sťata, Duše do nebe vzata Andělé duši vzali A tělo pochovali. Doneste jí lilie, Od Panenky Marie, Doneste jí ovoce Od nebeského Otce.

Bartoš 1901 / 1313 | Zatoč sa ně děvečko (2%)
Zatoč sa ně, děvečko, jako płužní koľečko; zatoč sa ně jeden ráz, široký-ľi rubáč máš. Široký je, či úzký, pořežem ho na kúsky; široký je veľice, šiła sem ho k muzice. A já půjdem přes ten háj, kady ovčák ovce hnáł, a já půjdem maninú za tú švarnú děvčinú.