Smutný 07/053 | Buďme chlapci buďme tu

4 words

Sušil 2019 | Dyž sem já byl malé chlapec (100%)
Dyž sem já byl malé chlapec, na husle sem hrával, struny se mně potrhaly, šmytec se mně zlámal.1) Poslali mně na vobróčky, nařezal sem hůlek, abych se měl čém brániti, když pojede Turek. Turek jede od Skalice, šabla se mu blýská, utikéme všecí bratři, ať nás nepotříská.2) Nebojím se ani Turka, ani toho Švédy. Vylezu si na skalinu, nabiju si kédy. Jak já budu kédovati na ty moje kédy, bude Turek střečkovati, bude konec vojny.

Erben 2/517 | Na potoce na rybníce (95%)
Na potoce, na rybníce husy se točí: vem ty chlapče karabinu, střel jim do oči. Já jim to neudělám, já ty husy dobře znám: to jsou husy z toho dvora, kam já chodívám. To jsou husy popelaty droboýho peří: zkázala mně má panenka, že mně nevěří; když nevěří, ať nechá, já pojedu do světa: tam si budu namlouvati jiná děvčata.

Erben 2/128 | V tej naši zahrádce (95%)
V tej naši zahrádce pěknej ptáček skáče; klekání zvonějí, lidi se modlejí: jdi už domů, chlapče![20] „Já domů nepudu, já tu ještě budu: jen malou chvilčičku, až mně dáš hubičku, potom domů pudu.“ Kolem, holka, kolem, pod tím panským dvorem, kolem jsem obešel, přeci jsem nenašel mej panence roven.

Bartoš 1901 / 1360 | Poďte chlapci poďte (95%)
Poďte, chlapci, poďte, poďte na diváky, jak to švarné děvče běží za vojáky! Jalovčí, dubčí, čím děvče kupčí? Obilím, ovsem, hop, děvče, poď sem! Poďte, chlapci, poďte, a i s vámi půjdem, neb vám já v táboru košilku prát budem. Jalovčí, dubčí atd.

Smutný 36/003 | Ráda som ťa měla že si (95%)
Ráda som ťa měla, že si hodný chlapec

Bartoš 1901 / 0916 | Jako je nebe vysoko (95%)
[: Jako je nebe vysoko, :] [: tak já mám k myłej daľeko. :] [: A já si tam pro ňu puojdem :] [: a já si ju dom dovedem. :] [: Vezem vám, manko, nevestu, :] [: płakała my cełú cestu. :] [: Izbu, pytvor zametała, :] [: sudzámy ju polievała. :] [: Nepolievaj ju sudzámy, :] [: máš studyenku za dverámy. :] [: Stante, manko, stante hone, :] [: už je šetko porobené. :] [: Už som krávy napojiła :] [: a svyne som opatriła. :] [: Idz my, fľandra, z domu mého, :] [: nejsi hodna syna mého. :] [: Puojdem, puojdem, co bych nejšła, :] [: k mej mamence rovná cesta. :] [: Rovná cesta, rovný chodnýk, :] [: rozłučme sa, mój myłovnýk. :] [: Ked zme išľi cez ty cesty, :] [: přišľi na vysoké mosty. :] [: Zhod ma, myłý, dołů z mosta, :] [: nech som neny ľudom sprostá. :] [: Jako ta já zhodým z mosta, :] [: ked si ty moja nevesta. :] [: Ked zme išľi cez ty ľesy: :] [: Pretni ma tu na dva kusy. :] [: Utni, Janko, strom zeľený, :] [: zakryj moju krv na zemy. :] [: Aby vtáci nezobaľi, :] [: švarný chłapci nepłakaľi. :] [: Aľe vtáci zobat budú, :] [: švarný chłapci płakat budú. :]

Galko 1/098 | Čo ten vtáčik povedá (95%)
[: Čo ten vtáčik povedá, :] ej, čo na (tam v) hore sedá; [: kerá (ktorá) panna dvoch ľúbi, :] ej, že je každá bledá! [: To je, vtáčik, to je lež, :] ej, to je neni (ver’ nie) pravda, [: a (i) já sama (teraz) dvoch ľúbim, :] ej, a neni som bledá. (ej, predsa som nie bledá) ([: Červená som, červená, :] ej, ako tá kalina; [: jednoho sa pridržím, :] ej, čo dobrá gazdina.) [: Varila som, varila, :] ej, hrášok pod pokrývkou ; [: tajila som, tajila, :] ej, kým som bola djeukou. [: Tajila som, tajila, :] ej, ale už nebudem; [: hotuj, milý, kolísku, :] ej, já plienôčky budem. [: Už do mojich plienočiek, :] ej, chlapca povíjajú, [: a na tvojej kolíske, :] ej, vtáčkovia spievajú. [: Ej, veď som ich prichystau, :] ej, z jedlovýho dreva, [: ej, veď mi odkázali, :] ej, že sa jej nie treba.

Erben 2/347 | Pověz mně má milá rozmilá! (95%)
Pověz mně, má milá rozmilá! proč ti paňmáma brání? „Brání mně pro tebe, potěšení moje, že nemáš pole žádny.“ Ač nemám políček ani luk, přece jsem na světě rád může mně pán Bůh dát, že budu milovat děvče jak karafiját. Karafiját pěkný červený ten svoji krásu mění: ty pak myslíš sobě, potěšení moje, že už nad tebe není. Dost jsem se za tebou nachodil, dost jsem já pro tě vystál: když jsi mi od Boha souzena nebyla, přece jsem tě nedostal. Když jsi mne pro lásku nechtěla, pro statek o tě nedbám: když jsi mne nechtěla, má milá rozmilá, pošlapu cestu jinam! Pověz mně, och má znej milejší! proč pak tě váši brání? „Bráni mě pro tebe, můj chlapče! že nemáš pole žádny.“ Třebas já pole, luky neměl, přece jsem na světě rád: pán Bůh mně může dát milovat dívčici jak krafíját. Což pak se, má milá, domníváš, že jsi ty sama v světě? nejedna matička dceru má, že jako růže květe! Což pak se, má milá, domníváš, že se tě budu prosit? když ještě císař pán koně má, kterej mě může nosit!

Sušil 2258 | Zvolenovcí hezcí chlapci (95%)
[: Zvolenovcí hezcí chlapci, :] nosí každý šátek v kapci. A šáteček pěkný bílý a kraje má malovaný. Kerej dáme mládencovi, Horákovýmu Frantovi? Dáme my mu ten růžový od Kačenky Chaloupkovy. To je děvče jako kvítek, dáte za ni dvacitníček. »Esli vy to dobře víte, dvacitníček dostanete.« Jak bychom to nevěděli, dyž sme vás spolu viděli? V tej komůrce jste seděli, spolu jste se mjilovali.

Erben 5/234 | Jaká bude robota (95%)
Jaká bude robota v tom Sedleckým zámku? budou sázet děvčata 1) voňavou marjánku. Jedna bude vokopávat, druhá bude sázet: přijďte se lam podívat, kterak bude vzcházet 1) sejdou se tam děvčata rozsívat marjánku. Zejtra bude robota v Horaždovským zámku: pan derektor poroučel rozsívat marjánku. Holky budou rozsívat, chlapci budou sázet: půjdeme se podívat, jak jim bude vzcházet. Jenom jedna nevzešla, a to na znamení: panna, co ji sázela, že poctivá není.

Erben 7/028 | Pod okýnkem stával (95%)
Pod okýnkem stával, 1) na housličky hrával, na svou nejmilejší smutně povolával. „Spíš-li nebo nespíš, nebo mne neslyšíš? nebo mně, má milá, otevřití nesmíš?“ „Nespím já, ach nespím, dobře tebe slyším: jen že ti, můj milý, otevřití nesmím. Naše máma leží zrovna vedle dveří, ona by slyšela, když bych otvírala.“ Máma ráno vstala, dcerušky se ptala: „Dcero moje milá! s kým’s to rozmlouvala?“ „S kým bych, mámo, jinším, než s mým nejmilejším: on k nám v noci chodí a mě ze sna budí.“ „Jest-li pravda není, stroj se k utopení, stroj se k utopení, chlapec k oběšeni.“ Dcera to slyšela, k Dunaji béžela; jak k Dunaji přišla, do něho skočila. „Bože na výsosti, vem mě do radosti! už mé bílé ruce břehu se chytají. Už mé bílé nohy 2) písku dosahají; už mé černé vlásky po vodě plývají. Už mé černé oči po horách se točí, po horách, po lesích, po mém nejmilejším!“ 1) Přišel pod okýnko: „Spíš-li, má panenko! spíš-li, čili nespíš, nebo mne neslyšíš?“ 2) Už mé milé vlásky plujou pres oblásky; už mé modré oči po horách se točí.