Smutný 07/072 | Dycky ně mančenka říkavaua

4 words

Smutný 07/072 | Dycky ně mančenka říkavaua (100%)
Dycky ně mančenka říkavaua

Smutný 28/030 | Tak sem ti já ríkávaua můj (99%)
Tak sem ti já ríkávaua, můj milý

Bartoš 1901 / 0553 | Včéra před večerem (1%)
Včéra před večerem, ked sem vodu brała, šohajova mama na mňa zavołała. Podaj ně, ceruško, téj studenej vody; šak ten můj syneček dávno k tobě chodí. Vody sem podaľa, syna ně nedała, šohajova mati cigánkú ostała. Keby ně ho dała, týdeň bych í žała, ešče bych í za to mamičko říkała. Aľe ně ho nedá, že sem hrubě bľedá, šohajek červený, až ho barva mění. Šohajova mama, dycky na mňa repce, že ně kupovaľa po toraľi čepce. Po toraľi čepce, po złatém kaničky. To były kaničky od mojéj mamičky. Šohajova mati, veliká cigánka, bodaj í narostła na hłavě pohanka. Dal by ně to Pámbu, kebych í ju žała, ľehe*) by sem í ju s koreněm trhała. Šohajova mama, na mňa odkázała, abych na jejího syna nečekała. Chudobná děvečka v chudobě chovaná, ľepší, ľež bohatá, jak kráva rohatá. A já sem í dała takovú otázku: nech si ho uváže doma na retázku. Doma na retázku, na hedbavnú šňůrku, aby í nechodił za chudobnú dívkú.

Bartoš 1901 / 0915 | Dyž sem u mamičky była (1%)
[: Dyž sem u mamičky była, :] [: dycky sem sa dobre měła. :] [: Nic ně robit nekázaľi :] [: a dycky ně ríkávaľi: :] [: Povoľ sobě, moje ditě, :] [: pokuď su já na tom světě. :] [: Až já na světě nebudu :], [: naděłáš sa ľedakomu. :] [: Naděłáš sa, nenajíš sa, :] [: otrhaná nachodíš sa. :] [: Bude pátek, bude svátek, :] [: budeš nosit jeden šátek. :] [: Preneščasná cuzá mati :] [: nemožem jí uhověti! :]

Bartoš 1901 / 0904 | Kamarádko moja (1%)
Kamarádko moja, už sa’s ně vydała; ej, daj ti Pámbů ščestí v tem tvojém manžełství. Kamarádko moja, ej, už sa’s ně vydała, už ti nepomože cełá tvá rodina. Už ti ňepomožú bratrové i sestry, ej, už ty mosíš znášat ščeští i neščestí. V súsedovém dvoře veľké stádo husí; ej, tá jejich Anička od mamičky musí. Od svojí mamičky, také od tatíčka, ej, už jí včiľ pomine tá její zvůľička. V súsedovém dvoře veľké stádo kačen, ej, tá jejich Anička rozcházá sa s płačem. U mojéj mamičky dycky chľéb na stoľe, ej, u tvojéj, šohajku, néni ho v komoře. U mojéj mamičky pečené jeřábky, ej, u tvojéj mamičky hotové pohłavky.

Bartoš 1901 / 1176 | Z Hovoran (1%)
Aj vy páni muzikanti, zahrajte mně nahoru. Dyž sem já býł v mładých ľetech, odvédľi ně na vojnu; płakaľi o mně rodičé, má néjmiľéjší. Ach, kdo moje zarmúcené srce potěší? Žádný jiný, než má miłá a její čérné oči. Vy vězdičky, ste maľičký; dyž se na vás podívám, vašu krásu v spanilosti ve svém srdci rozjímám. Vy ste mně od Boha były v noci stvořeny, abyste mně svítívały do méj komory, až já půjdu, povandruju, od mojéj miłéj v noci. Tá dennička, tá nejvíce dycky mně svítívała, dyž sem já šéł od svěj miłéj, cestu ukazovała; za horama výstupováł bílý měsíček, od Dunaje zafúkováł ľibý větříček. Słunce krásné svítí jasně miłéj do okýneček.

Galko 1/069 | Hej, lepšie na doline (1%)
Hej, lepšie na doline, jako na rovine; hora ma počuje, nič nevyžaluje. Hej, nieto krajšej hory, jako je jedlová, či v lete, či v zime, vždycky je zelená. Hej, keď sa moje ovce po holi rozpasú, len na ne zahvízdnem, zvončeky zatrasú. Hej, hore sa, ovečky, hore z dolinôčky, nech šija zakrešem ohňa do fajočky. Hej, už som si zakresal, ale mi zahasol, ej, ovečky moje, už som vás odpásol.

Sušil 1606 | A dycky mi pravěli (1%)
A dycky mi pravěli můj stary taciček, že ja budu polevać [: sluzama chodniček. :] Ja, ně tak to chodniček, jak široku cestu, jak ja pomaširuju k tomu Brnu městu.

Bartoš 1901 / 1338 | Dycky ně říkała moja miłá (1%)
Dycky ně říkała moja miłá, že by se mňú srdce rozděľiła, dyž chtěla už, neměła nůž; chťéł sem jí ho požčat, nechtěła už.

Bartoš 1901 / 1374b | Ľekám sa já ľekám má mamyčko (1%)
Ľekám sa já ľekám, má mamyčko, v noci, pod naše okénko chodívajú chłapci, dycky na mňa vołajú, pokoja ně nedajú.

Bartoš 1901 / 0953 | Žena (1%)
Žena. Ja už sem sa vydała, korheľa sem dostała, dycky v hospodě sedí, doma práce nehľedí. Poď, mužíčku, poď domu, já ťa pěkně povedu, já ťa pěkně povedu, už bude čas k obědu. Muž. Měj si oběd, neměj si, tu máš skľénku zavdaj si, goraľenka dobrá je, ta žałúdek zahréje. Žena. Nám gorałka nesvěčí, máme doma moc dětí, rozmysľet si mosíme, co my pres deň strávíme. Muž. Já v hospodě posedím, doma chľeba prisporím. Žena. A jak ty ho prisporíš, dyž ty domu naň chodíš, ešče dosť na tom není, ešče sa se mnu vadíš. Muž. A bár sa s tebú vadím ešče sem ťa nepobił. Žena. A jak’s ty ňa nepobił, dyžs ňa do ucha treščił, a tak treščił do ucha, až bych brzo ohłuchła. Muž. Treščił sem ťa do ucha, abys ľepší posłechła. Žena. Néjsú to žádné špáse, dyž sa světem roznese, že sa po cestách váľáš a ľuďom s tým prekážáš. Muž. Já ľuďom neprekážám, rači sa nekde skovám, za hałuzí za płoty, de ňa žádný nevidí. Žena. A šak bych rači była, dybych ťa neviděła, snad bych rekla: Zlý duchu, naprav ně muža trochu.