Smutný 32/088 | Dolů dolů můj věnečku
Podobné písně
[: Kdo to chodí po krchově, :] po krchove po mém hrobě? Šlape travičku zelenou, sráží rosičku studenou? Chodí tady náš pan šafář, z tohoto dvora hospodář. 1) Zkažte vy tam mojí paní, ať mně pošle čechel nový. 2) Že já v tom ležet nebudu, že raděj ven z hrobu půjdu. 3) Mám čechel v neděli šitý a do mše svaté válený. Přišel šafář, přišel domů, sedlu za stůl, sklonil hlavu. Co pak ste tak neveselý, snad vás vaše hlava bolí? Mě má hlava nic nebolí, mé srdce je zarmoucený. Zkazuje ti pán tvůj první, bys mu dala čechel nový. Že on v tom ležet nebude, že raděj ven z hrobu půjde. Že je ve čtvrtek přadený, v pátek velký ovářený. V sobotu po slunci praný, v neděli do mše válený. Dvanáct truhel otevřela, žádné košile neměla. Když třináctou otevřela, tam ta košile ležela, na krchov s ní pospíchala. Kdo to chodí po krchově, po krchově po mém hrobě? A já su to, tvoje paní, nesu tobě čechel nový. Otvírejte se, hrobové, moje paní sem ke mně jde. Hrob Boží se hned otevřel a tam ten pán její ležel. Ona k němu přistoupila, hrdla se ho zachytila. Nechytej se krku mého, dyť vidíš jen mrtvé tělo. Třeba tělo mrtvé bylo, když mně bylo někdy milo. Stup, paní, stup ty doleji, vyvrž klíče na hrob nový, to sirotkům na znamení. Přiletěli dvá holoubci, sedli sobě na zvonici. A tak překrásně houkali, jako by hrany zvonily. Jak sirotci uslyšeli, hned na krchov pospíšili. Ach, matičko roztomilá, komu ste nás poručila? Poroučím vás Pánu Bohu, Matce Boží pod ochranu. 4)
Sušil 1195 | Dolů dolů moj veneček zelený (76%)
Dolů, dolů, moj veneček zelený, a ty za ním, moj vrkůček červený. Dolů, dolů, má paretka perlová, a ty za ňú, má šnorečka červená. Z jednej strany věterenko povjévá, z druhej strany moj tacičko pozjérá. Ach, vítajce, moj tacičko, zdaleka, dali sce mia za cudzeho človeka. Moj tacičko prenocuje, preč pojdze, a mia smutnú s cudzým chuapom odejdze.
Sušil 0979 | A na onych horach (76%)
A na onych horach seje Janiček hrach, jeho najmilejši navraca k němu krav.1) Jak ich navratila, pod jaborek sedla, pod jaborek sedla, žalostně plakala.2) Přišeltě k ni mily a sednul vedle ni: Co plačeš, nařičeš, moje potěšeni?3) A jak němam plakať a němam nařikať, lebo mně sobě vem, lebo mi vinek vrať. Ja si tě nevezmu, vinka ti něvratim, radši ti, děvečko, poctivě zaplatim. Dokulal, dokulal, tolary po stole:4) Pohledni, děvečko, esli maš za svoje.5) Abys mi načital jak maku 6) drobneho, ty mi nězaplatiš vinku zeleneho. Abys mi načital, jak je v rybě kosti,7) ty mi nězaplatiš moji poctivosti. Už ten můj vineček dolů vodu plyně, už moja poctivosť na věky zahyně. Můj zeleny vinek po Dunaju skače, a moja poctivosť v koliběnce plače. Choť bych se najedla kořenu paprati, moja poctivosť se vice něnavrati. Šifaři, šifaři, na šify sedajtě, můj zeleny vinek po moři chytajtě.8) Abysmy zapřahli tři sta vranych koni, už tveho věnečka žaden nědohoni. Volaři, volaři, kdě ste ovce pasli, ztratila sem věnec, ktery ste ho našli? My sme ho něchytli, ale smy viděli, našli ho šifaři, ale něbyl cely.9) Tvůj vinek zeleny, ten se ti proměni, tak, jak by uhazel do vody kameni. Ten kameň ve vodě v povod se obrati, tvůj vinek zeleny vic se něnavrati.
Bartoš 1901 / 0274 | (76%)
1. [: Tam doľe na doľe, v téj panskéj zahradě, :] ščepuje tam zahradníček dvě sładké jabloně. [: Ščepuje tam, ščepuje, vínečkom zaľievá, :] a tá jeho najmiľejšá suzy tam proľiévá. 2. Jindaj sa panenky peknejšej nosiły: małý vłásky učesané, stuzčičkámi zapľétané, a tak sa nosiły. A ščiľ něrozezná panenky od ženy, ľebo nosá gaguľenky, čo nepatří na panenky, ľež vínek zeľený. Maličká som boła, ked som sa zrodziła, chłapci po mne pozieraľi, na mé ľíčka pozor daľi, ked som išła z kosteła. Nepoziéraj za mnú, očka ty vypannú, boło tebě pozierati, [: keď som boła pannú. :]
Sušil 0407 | Žala trávu u potoka (76%)
[: Žala trávu u potoka :] Kateřinka černooká. Přišel tě k ní Černojurský, Černojurský, král uherský. Dej té trávy koňu mému, koňu mému višňovému. 1) Chce-li tvůj kůň trávu jesti, musíš s něho dolů slezti. Slezu-li já s koňa svého, zbavím tebe vínka tvého. 2) Zbavíš-li mě vínka mého, zbaví tě Bůh ščestí tvého. Zatočil se a zasmál se, slezl s koňa k té panence. 3) Jednú rukú koňu dával, druhú rukú vínek snímal. Chceš-li déle živa býti, lebo mi chceš vínek dáti? Ona sobě vyvolila, třikrát k horám zavolala. Jak ponejprv zavolala, travěnka se zeleňala. 4) Jak po druhé zavolala, ta hora se prohýbala. 5) Jak po třetí zavolala, mamka na dvůr uslyšela. 6) O, synové, co děláte, vraných koní nesedláte? Naša Anka v lese volá, co se jí za křivda dělá! Bratříčkové nemeškali, vrané koně osedlali. Ostré kopí připínali, k čirým horám pospíchali. Jeli cestú i necestú, kadem lidi nechodijú. Šinuli se při potoce, tam Indriáš si myl ruce. Indriášku, cos to zabil, žes si ruce okrvavil? Zabil sem já holubičku, sedávala v okénečku. Sedávala, vrkávala, mně smutnému spať nedala. Nebyla to holubička, byla to naša sestřička. 7) Tak ho za švagra vítali, až z něho kosti lítaly. Hledejte suchého buka, tam z vašej Kačenky ruka. Hledejte, kde suchá plaňka, tam z vašej Kačenky kaňka.
Bartoš 1901 / 1173 | Dyž sem za milou chodíval (76%)
[: Dyž sem za milou chodíval, malý štěstí sem mívával. :] [: Maly štěstí i neštěstí, potkalo mně děvče hezky. :] [: Potkalo mně, neznalo mně, zašlo za mně, volalo mně. :] [: Poď synečku, z pravé strany pomož na mně plachtu trávy. :] [: Těžší tráva než otava, proč’ si, milá, toliž žala? :] [: Nažala sem do sytosti, abych měla kravám dosti. :] [: Kravám dosti, koni tvému, koníčkovi sedlanému. :] [: Bude-li kůň trávu jísti, musíš s něho dolů slézti. :] [: Slezu-li já s koně svého, seš zbavena věnce tvého. :] [: Věnce tvého, zeleného cos dostala od milého! :] [: Cos dostala, musíš schovat a já musím mašírovat :] [: Do pole, tam do šírého, tam zahyne chasy mnoho. :] [: Těš nás Pán Bůh, těš nás oba, mě na vojně tebe doma. :] [: Těš nás Pán Bůh v každé chvíli mně na vojně, tebe v síni. :] [: Síň, sekňičku zametala, slzami ji polévala. :] [: Co pak pláčeš a naříkáš, dyť mně přece tu ještě máš. :] [: Co pak pláčeš, co pak kvílíš, dyť ty se mnou jít nemíníš. :] [: Jak já nemám naříkati, dyž já nemám otce, máti. :] [: Otec, matka mně zemřeli, mně v zármutku zanechali. :] [: Do zármutku, do velkého, pomož synku, pomož z něho. :] [: Jaké Jest to pomáhání, dyž mně druhý otec brání. :] [: Druhá matka zapovídá, otčím mně k vám chodit nedá. :]
Sušil 0310 | Seděl jeden vězeň (76%)
[: Seděl jeden vězeň :] sedumdesát neděl, a tak těžko seděl, až tam ošedivěl. Sam sobě rozmlúval, kdo by ho vyjednal, že by mu dceru dal. Svú dceru Barboru, polovicu dvoru. Žádný ho neslyšel, edem to pachole, co poklúzá koně. Pachole nemeškalo, Turkům povídalo: Slyšte, milí páni, co náš vězeň praví: 1) Kdo by ho vyjednal, že by mu dceru dal, dcerušku Barboru, polovicu dvoru. Turci nemeškali, vězňa vyručali. 2) Přišel vězeň domů, sednul si ke stolu, svěsil hlavu dolů. Což je vám, tatíčku? 3) Snad vás hlava bolí, nebo život celý? Mia hlava nebolí, ani život milý; slíbil sem ťa dáti Turku pohanovi. 4) A já bych zaň nešla, radši bych umřela. 5) Na hůru běžala, muziku slyšala. Můj milý tatíčku, pro koho to jedú, střílajú, bubnujú? Pro tebja, Baruško, najmladší dceruško. A Turci přijeli, všecko strojné měli. Koníčky v šarlatě, pacholci ve zlatě, její najmilejší v samém diamantě. 6) Do voza sedala, s otcem sa žehnala. S Bohem, můj tatíčku, už k vám víc nepřijdu, zakél živa budu. 7) Patnást míl ujela, slova nemluvila. Třidcet míl ujela, slovo promluvila: Počkaj, milý kočí, až z voza seskočím, napiju sa vody. 8) Nepij, milá, vody, máš vínko ve vozi. Pivo, vínko dobré, vodička najlepší. Ona seskočila, vínek s hlavy sňala, na vodu pustila. Plyň, ty můj vínečku, až k mému tatíčku, a pověz ty jim tam, že sem sa vydala bystrému Dunaju. Ty drobné rybičky, to moje družičky; ti velcí kaprové, to moji družbové; vrbina, olšina, to moja rodina. Vody dosihala, do Dunaja padla. Turek křičí, plače a sobě naříče. Její bílé vlasy po vodě sa plasí. Její bílé ruce vodú plavú prudce. Její černé oči, písek sa v nich točí. Turek křičí, plače a sobě naříče: Bych ťa byl dovezl k svej milej mateři, nedala by tobě po zemi choditi; byla by ti stlala červené přikrytí. Zvonily by tobě ty turecké zvony. Včil ťa budú žráti ty morské potvory.
Smutný 32/088 | Dolů dolů můj věnečku (76%)
Dolů, dolů, můj věnečku
Bartoš 1901 / 0112f | Ej tam doľe na doľe (76%)
[: Ej tam doľe na doľe :] níže Nových Zámků [: pase Janko dva koně :] v drobném maryjánku. [: Ej pase jich on pase, :] až sa cełý trase, [: že mu jeho miľenka :] ej pachoľátko nese. [: Nenes mi ho, miľenka, :] nerobže mi toho, [: vezmi sobě pachoľa, :] a pověz na jiného. [: Na jiného nepovím, :] pán Bůh by mňa ztrestał, [: Bůh ví jakú nemoc by :] ej s nebe na mňa sesłał. [: Ja šak sem ti vyčítał :] čtyry sta na stoľe [: vezmi miłá, skovaj si, :] to sú všecko tvoje. [: A já si to neberem, :] to je všecko máło [: dávno si ty užívał :] ej mojéj łásky darmo. [: Ešče ti já k temu dám :] tú złatú retázku, [: azda ti to dosť bude :] za tvoju věrnú łásku? [: A já si to neberem, :] ej, to je všecko máło [: dávno si ty užívał :] ej mojéj łásky darmo. [: Ešče ti já k temu dám :] ten złatý prstének, [: azda ti to dosť bude :] ej za zeľený vínek? [: A já si to neberem :] ej! to je všecko máło [: dávno si ty užívał :] ej mojéj łásky darmo. [: Ešče ti já k temu dám :] kravičku s teľátkem, [: azda ti to dosť bude :] ej aj s tvojím děťátkem? [: A já si to neberem :] ej to je všecko máło [: dávno si ty užívał :] ej mojéj łásky darmo. [: Esče ti já k temu dám :] ej vraného koníčka, [: a na teho koníčka :] ej sám sebe Janíčka. [: Ja to sem já, šohajku, :] ja to sem já chceła, [: abych tebě, Janíčku :] ej věrnú ženú była.
Smutný 32/089b | Dolů dolů můj věnečku (76%)
Dolů, dolů, můj věnečku
Černík 1908 / 313 | Dolu (76%)
Dolu, dolu, mé špendlíčky perlové, něbudzece na méj hlave nosené. Dolu, dolu, mój veneček zelený, něbudzeš ty na méj hlave nosený. Dolu, dolu, má paretka perlová, něbudzeš ty na méj hlave nosená. Dolu, dolu, mé pantličky hadbávné, něbudzece na méj hlave nosené. Dolu, dolu, mój vrkoček zelený, něbudzeš ty na méj hlave nosený. A to šetko pre milého švarného, berem si ho za manžela verného. Čo ty baby na mňa majú, hajdanom, čo mňa telko oškubajú, Bože mój. Rády by mi vienek vzaly, hajdanom, rády by mi čapec daly, Bože mój. A to šetko pře milého švarného, berem si ho za manžela verného. Z jednej strany vietérenko povievá, z druhéj strany má mamička pozierá. Ešče sa já svéj mamičky opítám, s vama-li já, má mamičko, bývac mám. Nie, céro má, nie, céro má, nie se mňú, keho si si vyvolila, ten s tebú. Hore, hoře, má kontulka plácená, už ty budzeš na méj hlavě nosená. Hore, hore, mé šnorečky bielené, nž budzece na méj hlave nosené. Hore, hore, mój ručníček červený, už ty budzeš na méj hlave nosený. Hore, hore, mé končeky červené, už budzece na méj hlave nosené. A to šetko pre milého švarného, berem si ho za manžela verného. Moje vlásky, čirné vlásky, hajdanom, něbudzece zapletané, Bože mój. Něbudzece zapletané, hajdanom, leš budzece otáčané, Božo mój. A to šetko pre milého švarného, berem si ho za manžela verneho.
Pomozte nám databázi lidových písní rozšířit!
Vážení návštěvníci stránek FolkSong.eu,
Neustále se snažíme rozšiřovat databázi o další písně a velmi vítáme zájem o spolupráci. Našim spolupracovníkům též nabízíme rozšířený přístup do databáze.
Plný přístup k vyhledávání a k doprovodným obrazovým materiálům lze získat mj. tím, že se stanete spolupracovníky projektu a pomůžete při editaci textů z počítačově přečtené tištěné edice. Možné jsou i další formy spolupráce, např. editace melodií či přispění zvukovými nahrávkami, atd.
V případě zájmu o spolupráci mi napište skrze kontaktní formulář a obdržíte bližší instrukce k přispění do databáze a snadnému získání přístupu k úplným výsledkům vyhledávání a k obrazovým materiálům (faksimile vybraných sbírek).
Vítáni jsou též akademičtí či soukromí badatelé, kteří mohou z databáze čerpat informace a specializované analýzy melodií i textů pro své publikace - napište mi se žádostí o rozšířený přístup.
Pro bližší informace o spolupráci klikněte zde.
Těším se na spolupráci!
Jan Koláček, autor projektu