Smutný 41/012 | Žalo dievča žalol trávu

4 words

Sušil 1508 | Žalo děvča žalo trávu (100%)
Žalo děvča, žalo trávu nedaleko vinohradu. Přišel na ňu šelma hájný, vzal jí plachtu a šel od ní. Cos, má milá, od ní dala? Prsten zlatý sem mu dala. Dala sem mu prsten zlatý, koštoval mia tři dukáty.

Bartoš 1901 / 1173 | Dyž sem za milou chodíval (100%)
[: Dyž sem za milou chodíval, malý štěstí sem mívával. :] [: Maly štěstí i neštěstí, potkalo mně děvče hezky. :] [: Potkalo mně, neznalo mně, zašlo za mně, volalo mně. :] [: Poď synečku, z pravé strany pomož na mně plachtu trávy. :] [: Těžší tráva než otava, proč’ si, milá, toliž žala? :] [: Nažala sem do sytosti, abych měla kravám dosti. :] [: Kravám dosti, koni tvému, koníčkovi sedlanému. :] [: Bude-li kůň trávu jísti, musíš s něho dolů slézti. :] [: Slezu-li já s koně svého, seš zbavena věnce tvého. :] [: Věnce tvého, zeleného cos dostala od milého! :] [: Cos dostala, musíš schovat a já musím mašírovat :] [: Do pole, tam do šírého, tam zahyne chasy mnoho. :] [: Těš nás Pán Bůh, těš nás oba, mě na vojně tebe doma. :] [: Těš nás Pán Bůh v každé chvíli mně na vojně, tebe v síni. :] [: Síň, sekňičku zametala, slzami ji polévala. :] [: Co pak pláčeš a naříkáš, dyť mně přece tu ještě máš. :] [: Co pak pláčeš, co pak kvílíš, dyť ty se mnou jít nemíníš. :] [: Jak já nemám naříkati, dyž já nemám otce, máti. :] [: Otec, matka mně zemřeli, mně v zármutku zanechali. :] [: Do zármutku, do velkého, pomož synku, pomož z něho. :] [: Jaké Jest to pomáhání, dyž mně druhý otec brání. :] [: Druhá matka zapovídá, otčím mně k vám chodit nedá. :]

Erben 2/237 | Žalo děvče žalo trávu (100%)
Žalo děvče, žalo trávu nedaleko suchopáru. Jak nažala, ohledla se, kde Janeček koně pase. Pase on je na dolině, na té mladé jetelině. Jezte, koně, však je dobrá – moje milá je podvodná. Koupil jsem jí pentli modrou: tu máš, holka, na rozchodnou! Když tu pentli zaplítala, vždycky nad ní zaplakala. „Kde je ten, co mně ji koupil? mé srdéčko mi zarmoutil!“

Galko 1/221 | Išlo dievča trávu žati (100%)
Išlo dievča trávu žati, no, no, no, panskú lúčku vyžínati, ej, no len ďalej, no len no Pán sa na ňu z okna díval, no, no, no, od ľúbosti len omdlieval, ej, no len atď. Širuj, kočiš, širuj kone, no, no, no, pôjdeme na poľovanie, ej, no len atď. Vypoľujeme vtáčatko, no, no, no, v šestnástom roku dievčatko, ej, no len atď. Dievča, dievča, plať pokutu, no, no, no, vyžalo si moju lúku, ej, no len atď. Nežala som, len troštíčku, no, no, no, pri sklade a pri chodníčku, ej, no len atď. Sadaj, dievča, hor’ na koňa, no, no, no, už ty budeš moja žena, ej, no len atď. Jak bych ja tvá žena bola, no, no, no, však som ja sedliacka dcéra, ej, no len atď. Hoc si ty sedliacka dcéra, no, no, no, musíš ty byť moja žena, ej, no len atď.

Bartoš 1901 / 0127 | Žalo děvče žalo trávu (100%)
Žalo děvče, žalo trávu, nedaleko vinohradu, žalo, žalo travičku v tom zeleném hájíčku. Jak nažala, navázala, na synečka zavolala: Poď, synečku, na pomoc, nažala jsem trávy moc. Jak já budu trávu zvihat, budeš ty mět co kolíbat, co kolíbat a co nosit, nebudeš se synka prosit.

Bartoš 1901 / 0282 | Ančuľenka srdce moje (100%)
Ančuľenka, srdce moje, keď já umrem, všetko tvoje, éj, éj, a to boła ona, a to boła ona, a to boła děvočka uprimná. Ančuľenka, Ančuľenka, odpadłas mi od srdenka, éj, éj, a to boła ona, a t. d. Žało diévča, žalo trávu nědaľeko vinohradu, éj, éj, a to boła ona, a t. d. Jak nažała, naviázała, na šohajka zavołała, éj, éj, a to boła ona, a t. d. Ešče keď ťa koľébaľi, už ťa za mňa sľubovaľi éj, éj, a to boła ona, a t. d. Ešče keďs ty húsky pásła už si v mojom srdci rástła éj éj, a to boła ona, a t. d.

Bartoš 1901 / 0975 | Šle děvčátka na trávo (100%)
Šle děvčátka na trávo, aj, šle děvčátka na trávo to do líšenskýho hájo. [: Viděli tam synečka, aj! :] pásl vranýho koníčka. [: Jedna přišla, hned žala, aj! :] ta drohá přišla, plakala. [: Nežeň milá té tráve, aj! :] nebodó ti jo žrat kráve. [: Proč pak be jo nežrale, aj! :] deť mně maměnka kázale.

Bartoš 1901 / 1088 | Brněnské zahradník polámal komorník (100%)
Brněnské zahradník, polámal komorník, zesílá, zesílá ten.* Mám neco, mám neco, mám, nepovím, nepovím vám. Na krku gurale a v truhli tolare, tule já, tule já mám. Ješče sem obešel kole Merkovany, ješče výš, ješče sem neviděl takové děvčice jako dnes. Ona se točí, má černy oči, v hospodě. Dej mi ji Bože, dostat na stranu, do síně. Vyprosila si na panímámě svobodu, muže-li jíti do jezírečka pro vodu. A v tem jezírečku, studená voděnka jako led, že má panenka, sladká huběnka, jako med. Pásla husičky pode mlýnem, umývala se černobýlem. Umé se, milá, ať seš bílá, abes se chlapcům zalíbila. Mé srdečko, jak kameň, ono hoří plameněm, poď mě, milá, poď pomůct, ať nehoří celé deň. Než bych já ho hasila, radši bych přiložila, aby tá falešná láska na popel zhořela. Ani se mně nedotýké, ani se mně netýké. Jesli nám panímáma dovolí, dáme si huběnky po vůli. Žala trávu na strnisku, na tem panském ječmenisku. jak trávy nažala, na milého volala: Poď, milé, poď, pomuž, nažala sem trávy už. 1. Vila věnec, vila nové, zelené rozmarinové, cos děvečko myslela, žes ten věneček vila? 2. Myslela sem sama sobě, že se nedostanu k tobě, myslela sem a myslím, že tě opustit musím. 3. Než bych já tě opustila, radš bych do vody skočila, do voděnky nejhlubší, tam mně žádné nespatří.

Galko 1/183 | Žalo dievča, žalo trávu (100%)
Žalo dievča, žalo trávu neďaleko Temešváru; keď nažalo, poviazalo, na šuhajka zavolalo: Šuhaj, šuhaj z druhej strany, poď mi dvíhať batoh trávy. Nech ti dvíha otec, mati, nechceli ťa za mňa dati. Ešte ťa len kolimbali, už ťa za mňa sľubovali; ešte si len húsky pásla, už si v mojom srdci riastla.

Erben 7/004 | Když jsem šel přes ten černý (100%)
Když jsem šel přes ten černý les, 1) žaly tam dvě panny oves. Řekněte vy mně, panenky, mého srdce holubinky: Žne-li tu také má milá? je-li tak zdráva jako já? „Ach není, není – umřela, včera tejden pohřeb měla.“ Ukažte mně tu cestičku, kudy nesli mou holčičku. „Dobrá cesta, povědomá, rozmarínkou opletená. Dobrá cesta, až nahoru k tomu novému hřbitovu. Kudy ji nesli mládenci, tudy vyrostli kamenci. Kudy ji nesly družičky, tudy vyrostly růžičky.“ Ukažte místo, kde leží. „Za kostelíčkem u dveří.“ Dvakrát jsem hřbitov obešel, mé milé hrob jsem nenašel. Po třetí hřbitov obcházím, mé milé hrob tu nacházím. „Kdo to šlape po mém hrobě, 2) že nedá mrtvým pokoje? Čuchá travičku zelenou, sráží rosičku studenou.“ Vstaň, má milá, vstaň z hrobu ven, podívej se, tvůj milý jsem. Třetí rok dnes mi vypršel, a já si pro tebe přišel. „Ráda bych já vstala z hrobu, ale nemohu pro mdlobu Mé srdéčko je sklíčené, ruce, nohy zdřevěnělé. Hledej, milý, mezi hroby, má tam hrobař své nádobí. Má tam motyku a ryčku: vykopej si svou holčičku. Až mé vykopáš z hrobu ven, pak si mě s sebou domu vem!“ Moje milá vykopaná, rozmarínkou opletená, však co po ní - je studená! Kam's, má milá, dary dala, které jsi ode mne brala? „Jest-li jsem já dary brala, já jsem jich s sebou nevzala. Má matička ty dary má, 3) jdi, ona ti je zase dá. Máš tam šáteček červený, a v něm prstýnek stříbrný. Ten šáteček hoď do trní,4) bude konec milování. Ten prstýnek hod do moře, bude konec všeho hoře.“ Zvoňte zvony na vše strany, umřelo mi potěšení. Svadnul mi mladé růže květ, protož mne mrzí celý svět! 1) Když jsem jel z Prahy silnicí, žaly tam panny pšenici. Já se jich ptám, která je má? ozvi se mi, moje milá! „Tvoje milá už umřela atd. 2) „Kdo to šlape po mém hrobě, cuchá mi trávu na hlavě?“ Jsem tvůj milý, z vojny jedu, čtyry vrané koně vedu. Pátého mám na provodě: vstaň má milá, vyprovoď mě!“ 3) Něco jsem chudým rozdala, něco mé matince dala. Prstýnek má panímáma, jdi, můj milý, ať ti ho dá. Kus ho zahodíš do trní, budeš milovat zas jiny. Kus ho zahodíš do moře, bude konec lásky hoře. 4) Ten prstýnek hoď do vody, ať mne hlavička neboli. šáteček hoď na Pražský most, však máš tam jiných děvčat dost.

Bartók III 1144a | Pred potokom za potokom ďzievča trávu (100%)
Pred potokom, za potokom, ďzievča trávu žalo