Smutný 48/020 | Hore od Hradišča dlážděný chodníček

5 words

Smutný 48/020 | Hore od Hradišča dlážděný chodníček (100%)
Hore od Hradišča, dlážděný chodníček

Smutný 01/069 | Ej vrchom Javorníčka dlážděný chodníček (71%)
Ej vrchom Javorníčka dlážděný chodníček

Sušil 0561 | Co sem udělala včera dneska (28%)
Co sem udělala včera, dneska, všecko mně vodinka dolů snesla. Ta vodinka bystrá, teče od Hradišča, vzala mně milého jako jiskra.

Bartoš 1901 / 0648 | Około Hradišča teče voda čistá (28%)
Około Hradišča teče voda čistá, nemožem ju zastavit, gaľánečka pyšná, za iného išła, nemožem í zabránit.

Sušil 1623 | Okolo Hradišča (28%)
Okolo Hradišča teče voda kolem, šardiččí pacholci sedijú za stolem. Za stolem sedijú, dobré vínko pijú, svojima slzama vínko dolévajú. Kdo je ti, synečku, kdo je ti příčina? Šardický pudmistr a jeho rodina.

Bartoš 1901 / 0176 | U Hradišča na trávníčku (28%)
U Hradišča na trávníčku, ej, u Hradišča na trávníčku stavijú tam šibeničku. Šibenička krivo stójí, ej, šibenička krivo stójí, šohaj sa jí nic nebójí.

Bartoš 1901 / 0102 | Co sa stało právě (2%)
Co sa stało právě v Zemanovém dvore, vyrosteł rozmarýn výše okén hore. Néni to rozmarýn v zahradě saděný, ľež je to syneček doma vychovaný. Co sa stało právě v tem Ňorkovém dvore, vyrostła fijała výše okén hore. Néni to fijała v zahradě saděná, ľež je to Kačenka doma vychovaná. V tem Ňorkovém dvori borověnka stójí, ten synek Zemanů vyťat sa ju strójí. Do tu borověnku by sa strójił vyťat, nájprv si ju mosí od rodičů pýtat. Já sem si ju pýtał, oni ně ju daľi, Šak sa ti, Janíčku, nevýzhováraľi *). Děkuju ti. miłý, za tvoje chodění, ja že's nám ušľapał chodník prede dvermi. Ne tak prede dvermi jak na dołu dvorem, šak sa ně, můj miłý, dobre chodí po něm. A já tobě, miłá, za tvoju dobrotu, že's ně otvírała kažďunkú sobotu. Kažďunkú sobotu, sedumkrát za týdeň, možeš miłá vědět, že je to každý deň.

Černík 1908 / 069 | Preněščjasná cudzá máci (2%)
[: Preněščjasná, cudzá máci, :] [: némóžem jéj uhověci. :] [: Ani chodom, ani rečú, :] [: ani žjadnú marnú vecú. :] [: Cudzá máci ešče spala, :] [: a já som už poklúdzala. :] [:Staňce, mamko, staňce hore, :] [: už sú kravy podojené. :] [: Cudzá máci hore stala, :] [: do mamičky mi zalála. :] [: Táhni, flandra, z domu mého, :] [: není's hodna syna mého. :] [: Pójdzem, pójdzem, co bych něšla, :] [: k méj mamičce rovná cesta. :] [: Rovná cesta, rovný chodník, :] [: rozlučme sa, mój milovník. :] [: Keď sa my dva rozlúčíme, :] [: dve srdénka zarmúcíme. :] [: Dve srdénka, štvry oči, :] [: budú plakac ve dne, v noci. :] [: Čierné oči, čo plačece, :] [: šak vy moje něbudzece? :] [: Něbudzece, aj něsmíce, :] |! darmo vy na to myslíce. :]

Sušil 1345 | Když ja si zpomenu (2%)
Když ja si zpomenu na svého tatíčka, slzy mě poleju, nevidím chodníčka. Když já si zpomenu na svoju maměnku, slzy mě polejú iďa na travěnku. Zhůru ke krchovu cestička dlážená, tam je má mamička na něm pochovaná. Zhůru ke krchovu dlážený chodníček, tam je pochovaný můj dobrý tatíček. Krchove, krchove, ohrado zelená, už sem na tě vsela své drahé semena. Už sem si nasela mamulku, tatíčka, ešče si naseju sestřičku, bratříčka. Hrobaři, hrobaři, hluboko sázíte, předrahé semena, nikdá nezcházíte. Mamulko, mamulko, hluboko ste lehly, své ubohé dcery k místu nepřivedly. Tatíčku, tatíčku, v hrobě jako v kleci, mně ubohé dceři ubližujú všecí.1) Ubližuj, ubližuj, máš-li ubližovat, moja těžká křivda bude k Bohu volat.2) Vy buchlovské zvony, na dva hlasy zvoňte, vy moji rodiči, vy mně hore vstaňte!

Galko 1/285 | Janko, Janko, ty si zbojník (2%)
[: Janko, Janko, ty si zbojník, :] [: znáš na hore každý chodník. :] [: Každý chodník, každú cestu, :] [: kadiaľ chodia kupci k mestu. :] [: Ráno ideš, večer prindeš, :] [: krv na sebe vždy doneseš. :] [: Ja ti šaty mosím prati, :] [: nesmiem ich ja rozvínati. :] [: Jeden raz som rozvinula, :] [: aj nad nimi zaplakala. :] [: Neb v tých šatách rukavička, :] [: v rukavičke pravá rúčka. :] [: Na tej rúčke obruč zlatá, :] [: to je rúčka môjho brata. :] [: Janko, Janko, čos’ urobil, :] [: keď si môjho brata zabil! :] [: Vetor fúkal, nepočul som, :] [: a tma bola, nevidel som. :]

Galko 1/288 | Už som doma nebol (2%)
Už som doma nebol, len štyri nedele, narástlo mi žitko zelenuo vo (na)dvore. Nebolo to žitko, lež bola pšenička; nepúšťaj, Anička, zvečera Janíčka. Ako ho nepustím, keď mä pekne prosí: Otvor mi, Anička, poviem ti ja čosi. Keď mu otvorila, pekne hu obejmal, za jej vernú lásku pekne jej ďakoval. I ja ti ďakujem za tie tvoje kroky, čo si mi urobil chodník pod obloky. Jeden pod obloky, druhý hore dvorom, bude sa mi nežiaľ prechodiť sa po ňom.