Poloczek IV 057a | Už sme všetko požaľi

4 words

Bartoš 1901 / 0282 | Ančuľenka srdce moje (100%)
Ančuľenka, srdce moje, keď já umrem, všetko tvoje, éj, éj, a to boła ona, a to boła ona, a to boła děvočka uprimná. Ančuľenka, Ančuľenka, odpadłas mi od srdenka, éj, éj, a to boła ona, a t. d. Žało diévča, žalo trávu nědaľeko vinohradu, éj, éj, a to boła ona, a t. d. Jak nažała, naviázała, na šohajka zavołała, éj, éj, a to boła ona, a t. d. Ešče keď ťa koľébaľi, už ťa za mňa sľubovaľi éj, éj, a to boła ona, a t. d. Ešče keďs ty húsky pásła už si v mojom srdci rástła éj éj, a to boła ona, a t. d.

Erben 2/020 | Kdyby mně máti (97%)
Kdyby mně máti na trávu dala, já bych jí trávy nůši nažala. Tráva neroste jenom za vodou, kudy Chejnovští mládenci jedou. Ale ne všickni, jenom někteří: ti kteří nosí pávové peří. Pávové peří, stříbrné sponky: to jsou mládenci jako z pivoňky.

Erben 9/012 | Starala's se matko má! (54%)
Starala's se, matko má! kde mi pán Bůh místo dá: na Obděnském hřbitově je, matičko, místo mé! Na hřbitově za stěnou tam mi postel ustelou; místo peřin prachových dají třísek borových. Ti Obděnští zvoníci, to jsou slavní mužici: ti mne budou pěkně hrát, a já budu tvrdě spát. Kdyby hráli sto hodin, už se více nezbudím; kdyby hráli ještě víc, všecko není plátno nic! Starala se matka má, kde mně pán Bůh místo dá. Na Oujezdském hřbitově mám já lůžko hotové. Místo peřin prachových trochu třísek borových. Místo vrchní peřiny trochu písku a hlíny. Žáci budou zpívali a přátelé plakali. Zvony budou pěkně hrát a má hlava bude spát. Kdyby hrály sto hodin, já se smutný nezbudím. Kdyby hrály i dvě stě – už je duše na cestě.

Erben 3/081 | Všichni psi štěkají (54%)
Všichni psi štěkají, kudly vyjou: Adamka vyběhla, co kupujou? Kupujem, kupujem dceru vaši. Šimanka vyběhla: „Kupte naši!“ My vaši nechceme, ta je líná: jen jednou za tejden hrnce mejvá. Kdy hrnce uměje, hubu nechce: že už jí od toho bolí ruce.

Galko 1/382 | Hory, hory, čierne hory (54%)
[: Hory, hory, čierne hory, :] [: ej, však nad vami smutno stojí. :] [: Sestra bratu hlávku myje, :] [: ej, do vojny ho vystrojuje. :] [: Ach, braček môj premilený, :] [: ej, kedyže mi prídeš z vojny? :] [: Sestra moja premilená, :] [: ej, vyzeraj ma po tri rána. :] [: Prvé ráno ven vyzrela, :] [: ej červené nebo videla. :] [: Ach, bože môj premilený, :] [: ej, už je brat môj dorúbaný. :] [: Druhé ráno ven vyzrela, :] [: ej, biele nebo uvidela. :] [: Ach, bože môj premilený, :] [: ej, už je brat môj oblečený. :] [: Treté ráno ven vyzrela, :] [: ej, čierne nebe uvidela. :] [: Ach, bože môj premilený, :] [: ej už je brat môj zahrabaný (pochovaný). :] [: Všetci páni z vojny idú, :] [: ej, mojho brata kona vedú. :] [: Páni, páni, zradní (známi) páni, :] [: ej, kde ste môjho brata dali? :] [: Však sme ti ho neprepili, :] [: ej, ani v kartách neprehrali. :] [: Tam ti leží pri Dunaji, :] [: ej, v čiernej zemi zahrabaný. :]

Galko 1/255 | Pod hájičkom, pod zeleným (54%)
Pod hájičkom, pod zeleným [: ej, orie dievča s volkom jedným. :] Ešte brázdu nezorala, [: ej, mati na ňu zavolala: :] Ančúš, Ančúš, poďže domu, [: ej, vydávam ťa, neviem komu. :] Vydávam ťa Janíkovi, [: ej, najväčšiemu zbojníkovi. :] V noci príde, v noci tajde, |: ej, nič dobrého nedonesie. :] Len košielku vyparenú [: ej, a šabličku skrvavenú. :] Bielu plachtu potrhala, [: ej, kým šabličku utierala. :] Už v Liptove vyzváňajú, [: ej, už Janíka opatrujú. :] Už v Liptove odzvonili, [: ej, už Janíka ulapili. :] Už ho vedú cez Košice, [: ej, plačú za ním tri dievčice. :] Jedna plače, druhá kvíli, [: ej, tretia sa mu lapá šiji. :] Janík, Janík, srdce moje, [: ej, čo tu vidíš, všetko tvoje. :] Vidím, vidím zoreničku, [: ej, prenešťastnú šibeničku. :] Kebych ja bol o tom vedel, [: ej, že ja na nej viseť budem, :] bol bych ju dal vymaľovať, [: ej, striebrom, zlatom povykladať. :] Po spodku len toliarami, [: ej, a po vrchu dukátami. :] Na prosredku mramor, skalu, [: ej, kde položím moju hlavu. :]

Bartoš 1901 / 1182 | O vy páni muzikanti (54%)
O vy páni muzikanti, zahrejte mi nahoru, jaké jsem měl těžké srdce, když mně brali na vojnu. Plakali o mně rodiči, všichni přátelé moji; neplačte o mně, maměnko, když už jsem odvedený. Když jsem byl týden vojákem, milá pro mne zkázala, abych vyšel na špacír ven, to poprosil kaprála. Kaprál praví, že nemůže, že jsem týden vojákem, že on to udělat nesmí, abych šel na špacír ven. Šel sem zpátky do kasáren a hleděl jsem z okna ven, zdali ide moje milá, abych vyšel za ní ven. Nedaleko chvíle malá vidím jíti cestičkou, zdali je to moje milá s tou nejmladší sestřičkou. Vítám já tě, moje milá, že’s mne přišla naštívit, že’s mně přišla zarmoucené srdce moje potěšit. Kdybys nebyla snad přišla, byl bych nosil zármutek, nic bych sobě nebyl myslil, leda na ten pryč útěk.

Erben 3/082 | Bůh vás žehnej (54%)
Bůh vás žehnej, můj tatíčku, tenkrát: děkuju já vám, děkuju já vám, tatíčku, nastokrát! Bůh vás žehnej, má matičko, tenkrát: děkuju já vám, děkuju já vám, matičko, nastokrátl Děkuju vám za to vychování, za vaše starosti od mojí mladosti až do toho vdání. Bůh vás žehnej, mý mily panenky, které jste bejvaly, které jste bejvaly moje kamarádky. Bůh vás žehnej, mí milí mládenci, kteří jste bejvali, kteří jste bejvali moji milovníci. Bejvali jste, a už nebudete: taky-li vy na mne, smutnou, zarmoucenou, někdy zpomenete? Bůh vás žehnej, všickni moji známi: za všecko děkuju, štěstí vám vinšuju, budiž pán Bůh s vámi! Už mě vezou za hory, za lesy: kdož pak mé tam samou, smutnou, zarmoucenou, kdo mě tam potěší? Už mě vezou, a já nic nevím kam; a když mě dovezou, pak všickni odjedou – jen já zůstanu tam! Za horama, za tím černým lesem: tam já musím bydlet, nic nebudu vědět, má maličko, kde jsem! Vyjdu si já, na horu pospíším: jest-li po větříčku svou zlatou matičku tam někde uslyším. Vyjdu si já, s hory se podívám: jest-li v oudolíčku svou zlatou matičku tam někde uhlídám. Neuhlídám, ani neuslyším: s kým pak se já smutná, má matičko zlatá, s kým já se potěším! „Má dceruško! vždyť jest pán Bůh všude: jenom se modlívej a pracuj a zpívej, on tě těšit bude.“

Erben 2/439 | Mějte se dobře v domě tom (54%)
Mějte se dobře v domě tom, roste tam javorovej strom; už mně zarostla cesta k vám, mějte se dobře všickni tam! Já jsem tě věrně miloval, své srdce jsem ti věnoval: ale tys měla v srdci klam, měj se, má milá, dobře tam! „Jen ty se, milej, dobře měj, tvé srdce, komu chceš, si dej: už z naši lásky není nic, my svoji nebudeme víc!“

Galko 1/272 | Bolo nás jedonásť (54%)
Bolo nás jedonásť chlapcov neborákov, veď nás vylapali medzi katonákov. Bolo nás jedonásť, už nás je len desať, všetci ľudia vravia, že nás budú vešať. Bolo nás jedonásť, zaplatiu jedon z nás, zaplatiu nejmenší, bou huncút najvätší.

Galko 1/097 | Frajerôčka moja, ej, sedem bohov v tebe (54%)
Frajerôčka moja, [: ej, sedem bohov v tebe! :] Už som zodral krpce (čižmy), [: ako chodím k tebe. :] (Nie čižmy, nie čižmy, [: ej, ale aj jančiarky, :] keď som preskacoval [: tie dedinské jarky. :] Povedzže mi teraz, [: ej, čo mi máš povedať, :] že ja k vám nebudem [: nadarmo chodievať. :] Povedala som ti, [: ej, povedala dávno, :] žebys’ k nám nechodil, [: že to všetko darmo. :] Povedzže mi, milá, [: ej, lebo odpovedaj, :] nech sa ja nedržím [: na tvoju bielu tvár. :] Povedala som ti, [: ej, v zelenej brezine, :] aby si si hľadal [: na inej dedine. :] Povedzže mi, milá, [: ej, za blázna ma nemaj; :] či sa len žartuješ, [: či myslíš naozaj? :] Povedala som ti, [: ej, v lete aj v jaseni, že ty nebudeš mať [: zo mňa mladej ženy. :])