Poloczek IV 344 | Hej lecela visoko
3 words
Podobné písně
Sušil 0047 | Když s nebe vola hlas Boži (100%)
Když s nebe vola hlas Boži, dušička sě s cělem luči. Cělo leži, hrubě stuka, dušička se v cěle leka. Stoji satan, stoji v nohach, stoji anjel, stoji v hlavach. Dzi, satane, do propasci, němaš tu žadnej radosci. Vylecěla duša z cěla, žaden něvi, kaj lecěla. Sedla ona na hajiček na ten zeleny travniček. Přišla ku ni svata Anna: Co se staraš, dušo hřišna? Chyc se, dušo, mého plašča, půjdzěmy před Pana Krista.
Sušil 1073 | Za našima okny (100%)
Za našima okny zelena travička, přelecěla přes ňu dzivoka husička. Lecěla, lecěla, něvim, kady padla; poviz mi, dzěvečko, kaj jsu tu Napajadla? Lecěla, lecěla z Uher do Moravy; poviz mi, dzěvečko, kaj jsu tu vinohrady? Přelecěly husky přes petřvalske lučky, podaj mi, ma mila, tej svojej pravej ručky. Ja bych ci podala, synečku, baj obě, dybych ja vědzěla, že ty mne vezmeš sobě.
Černík 1908 / 302 | Ach Bože (100%)
Ach, Bože, prebože, čo som urobila, keď som pre jedneho šeckých opuscila? Opuscila som si sokola pre páva, lecela bych za ním, něviem, hdze sedává. Sedá on tam hore, v císarovém dvóre, v císarovém dvóre, na hadbávnéj šnóre. Hadbávná šnórečka, velice cenučká, ona sa vrezala do mého srdečka. Vrezala, vrezala, už sa něvyreže, až moje srdénko napoly prereže.
Galko 1/071 | Ja som bača veľmi starý (3%)
Ja som bača veľmi starý, nedožijem do jari, nebudú mi kukučky kukať na tom mojom košiari. Hej, džiny, džiny, džiny, hej, džiny, džiny, džiny. Ani kukuk, ani sova, ani sojka klebetná, nebude ma viac prebúdzať lastovička štebetná. Hej, džiny, atď. Ja som bača veľmi chorý, nespôsobný do hory; nevládzem už po vrškoch chodiť, ani ovečky dojiť. Hej, džiny, atď. Ktože vás už, ovce moje, poženie na tie hole, bude s vami k studničkám chodiť a do chládku vás vodiť? Hej, džiny, atď. Kto zachráni vás od škody, keď prídu zlé nehody; kto vás bude od vlkov brániť, kto jehniatka vám chrániť? Hej, džiny, atď. Už ťa nechám, dobré bydlo, už odložím cedidlo; zložím baltu i sekanec, smrť ma vedie na tanec! Hej, džiny, atď. Stíchli spevy po lučinách, smutno, ticho v dolinách; stíchli gajdy i fujary, nežije bača starý. Hej, džiny, atď.
Galko 1/070 | Ja som bača veľmi starý (3%)
Ja som bača veľmi starý, nedožijem do jari, nebudú mi kukučky kukať na tom mojom košiari. Hej, džiny, džiny, džiny, hej, džiny, džiny, džiny. Ani kukuk, ani sova, ani sojka klebetná, nebude ma viac prebúdzať lastovička štebetná. Hej, džiny, atď. Ja som bača veľmi chorý, nespôsobný do hory; nevládzem už po vrškoch chodiť, ani ovečky dojiť. Hej, džiny, atď. Ktože vás už, ovce moje, poženie na tie hole, bude s vami k studničkám chodiť a do chládku vás vodiť? Hej, džiny, atď. Kto zachráni vás od škody, keď prídu zlé nehody; kto vás bude od vlkov brániť, kto jehniatka vám chrániť? Hej, džiny, atď. Už ťa nechám, dobré bydlo, už odložím cedidlo; zložím baltu i sekanec, smrť ma vedie na tanec! Hej, džiny, atď. Stíchli spevy po lučinách, smutno, ticho v dolinách; stíchli gajdy i fujary, nežije bača starý. Hej, džiny, atď.
Galko 1/069 | Hej, lepšie na doline (3%)
Hej, lepšie na doline, jako na rovine; hora ma počuje, nič nevyžaluje. Hej, nieto krajšej hory, jako je jedlová, či v lete, či v zime, vždycky je zelená. Hej, keď sa moje ovce po holi rozpasú, len na ne zahvízdnem, zvončeky zatrasú. Hej, hore sa, ovečky, hore z dolinôčky, nech šija zakrešem ohňa do fajočky. Hej, už som si zakresal, ale mi zahasol, ej, ovečky moje, už som vás odpásol.
Galko 1/067 | Lietala mi lastovienka, lietala (3%)
Lietala mi lastovienka, lietala, [: že sa ona neba, zeme chytala. :] Vyletel k nej mladý králik od dola: [: Kedy budeš, lastovienka, žena má? :] Potom budem, mladý králik, žena tvá, [: keď narastie na Dunaji zelina. :] Dovtípil sa mladý králik rozumu, [: dal nahádzať na ten Dunaj zelinu. :] Ej, už si ty, lastovienka, už si má, [: už vyriastla na Dunaji zelina. :] Potom budem, mladý králik, žena tvá, [: keď vynosíš drobný piesok von z mora. :] Dovtípil sa mladý králik rozuma, [: dal nanosiť piesku na brehy mora. :] Hej, už si ty, lastovienka, už si má, [: vynosil som všetok piesok von z mora. :] Potom budem, mladý králik, žena tvá, [: keď vystavíš Jeruzalem z kameňa. :] Dovtípil sa mladý králik rozuma, [: vykresal on Jeruzalem z kameňa. :] Hej, už si raz, lastovienka, už si má, [: vystavil som Jeruzalem z kameňa. :]
Galko 1/020 | Hej, Marienča, Marienča (3%)
[: Hej, Marienča, Marienča, :] Marienčatko moje, hej, Marienčatko moje! [: Hej, veru sa mi páča :] tie očičky tvoje, hej, tie očičky tvoje! [: Hej, Marienča, Marienča, :] si ty len za dievča, hej, si ty len za dievča! [: Hej, uvilos’ mi kytku, :] len samé borievča, hej, len samé borievča. [: Hej, keď ju ono vilo, :] tak sa uplakalo, hej, tak sa uplakalo! [: Hej, neplač ty, Marienča, :] pre trochu borievča, hej, pre trochu borievča!
Galko 1/005 | Ja parobek z Kapušan (3%)
Ja parobek z Kapušan nemam ženy, lem som sam. Hej, na co mi je, na co mlada žena, kedz ja mam so šebu dosc trapeňa? Žene treba to i to, šito, bardo, koryto. Hej, na co mi je ... Žene treba čižmičkv na jej biele nožičky. Hej, na co mi je ... Žene treba hustečka, fiertuch i sukenečka. Hej, na co mi je ... Žene treba pomada, kedz je da kdze parada. Hej, na co mi je ...
Erben 7/033 | Pásla husy nade dvorem (3%)
Pásla husy nade dvorem, sama seděla pod javorem. Vila věnec olivový, a jetelíčkem a koukolíčkem proplítaný. Jel tam tudy její milý: „Dej mi ten věnec olivový.“ „Já ti věnec nesmím dáti, kárala by mě moje máti.“ „Bojíš-li se pokárání, pojď, pojed přes ty hory s námi.“ „Já bych s vámi ráda jela, komu bych husy zanechala?“ „Pusť husičky po vodičce, nech ať poplynou k tvé matičce. Pust husičky po potůčku, sami pojedem po lehoučku.“ Stará husa zakejhala, stará matička zaplakala. „Hejhej, huso, kejhej více, nedokejháš se pastevnice!“
Erben 7/019 | Plouli rytíři po brodě (3%)
Plouli rytíři po brodě, připlouli k nové hospodě. „Šenkýřko, hezkou dceru máte! komu ji ke cti dochováte?“ „To není, rytíři, dcera má, jeť to dívecka služebná.“ Poslala Lenorku pro vodu, smýšlela o ni zlou radu. Lenorka pozorná byla, pod okýnkem je slyšela. „Jdi, Lenorko, jdi lůžko stlát, pan rytíř dřímá, půjde spat.“ Lenorka do pokoje vkročí, pan rytíř si ji zaskočí. „Nech ty mne, rytíři, s pokojem, ať odejdu s pánem Bohem! Ač jsem jen dívečka služebná, můj rod se tobě vyrovná.“ „Jak se mi tvůj rod vyrovná, když jsi dívečka služebná?“ „Když jsem já maličká byla, před domem jsem si hrávala. Po zlatém písku jsem běhala, červeným jablíčkem koulela. Jeli jsou tudy cikáni, na vůz pod plachtu mne vzali. Do cizí země zavezli, za míru ovsa prodali.“ „Pověz mi, Lenorko má milá, jaký to dvůr tvůj otec má?“ „Dům je z bílého mramoru, okna z červených kamenů.“ „Oj, ty’s Lenorka, sestra má, sestra má vlastni rozmilá! Sedům let jsem tebe hledal, všecky země jsem prohledal. Lehni si, sestřičko, na lože, já budu chodit po dvoře. A když už bylo na ráno, bylo jest na ni voláno: „Vstávej, Lenoro, nahoru! vem bílý čepec na hlavu.“ „Vstávej, má sestřičko, nahoru! pojeden k bílému dvoru. Panímámo! co mi dáte? mou nevěstu uhlídáte!“ „Ach, což mi po tvé nevěstě, když budu vždycky jí v cestě!“ „Panímámo! co mi dáte? mou sestřičku uhlídáte!“ „Stříbro, zlato bych ti dala, kdybych ji zas uhlídala!“ A když se spolu vítaly, obě radostí plakaly. Nedaleko Kolína stojí hospoda nová, stojí hospoda nová, z kamene vystavená. Jedou tam tři pánové, tři krásni rytířové: „Hej, šenkýřko, toč pivo! skoč, šenkýřko, dej víno!“ Kačenka víno nese, až se ji hlava třese, to od dobrých korálů, od stříbrných tolarů. „Je, šenkýřko, dcera tvá? čili tvoje přátelská?“ „Ani není dcera má, ani žádná přátelská. Od formanů koupená za čtyry mázy vína, za čtyry mázy vína, za jednu otep sena.“ „Co, šenkýřko, co ti dát, bych s ní moh té noci spát?“ „Pět dukátů nebo šest, dost bude za její čest! Jdi, Kačenko, lože stlát, pan rytíř už půjde spat!“ Jak Kačenka pokročí, rytíř za ni poskočí. „Ani se mne netýkej, mou osobo ve cti měj! jsemť já z rodu dobrého, z rodu tobě rovného!“ „Když jsi z rodu dobrého, oznam mi otce svého.“ „Můj otec pán rytířský někde v zemi Uherský.“ 1) „Prosím, dej mi znamení, jaké má on staveni?“ „Stavení je z mramoru, zlaté schody nahoru.“ „Ty‘s, Kačenko! sestra má, sestra moje rozmilá, co dítě ukradená, nyní zas nalezená! Sedům let jsem tě hledal, s koně na koně vsedal, s koně na koně vsedal, tři sta jsem jich potrhal! Pojď, šenkýřko, nahoru, zaplatím ti tvoji mzdu.“ Šla šenkýřka nahoru, rytíř uťal jí hlavu – zaplatil jí její mzdu. 1) V písni slovenské sní místo toto: – som a rodu velkého Dinděš krála mladého; v lužické pak stoji: Čeja da Maruška tola ty sy? „Z cuseje zemje Kajnfaljerec džóvka.“
Když s nebe vola hlas Boži, dušička sě s cělem luči. Cělo leži, hrubě stuka, dušička se v cěle leka. Stoji satan, stoji v nohach, stoji anjel, stoji v hlavach. Dzi, satane, do propasci, němaš tu žadnej radosci. Vylecěla duša z cěla, žaden něvi, kaj lecěla. Sedla ona na hajiček na ten zeleny travniček. Přišla ku ni svata Anna: Co se staraš, dušo hřišna? Chyc se, dušo, mého plašča, půjdzěmy před Pana Krista.
Sušil 1073 | Za našima okny (100%)
Za našima okny zelena travička, přelecěla přes ňu dzivoka husička. Lecěla, lecěla, něvim, kady padla; poviz mi, dzěvečko, kaj jsu tu Napajadla? Lecěla, lecěla z Uher do Moravy; poviz mi, dzěvečko, kaj jsu tu vinohrady? Přelecěly husky přes petřvalske lučky, podaj mi, ma mila, tej svojej pravej ručky. Ja bych ci podala, synečku, baj obě, dybych ja vědzěla, že ty mne vezmeš sobě.
Černík 1908 / 302 | Ach Bože (100%)
Ach, Bože, prebože, čo som urobila, keď som pre jedneho šeckých opuscila? Opuscila som si sokola pre páva, lecela bych za ním, něviem, hdze sedává. Sedá on tam hore, v císarovém dvóre, v císarovém dvóre, na hadbávnéj šnóre. Hadbávná šnórečka, velice cenučká, ona sa vrezala do mého srdečka. Vrezala, vrezala, už sa něvyreže, až moje srdénko napoly prereže.
Galko 1/071 | Ja som bača veľmi starý (3%)
Ja som bača veľmi starý, nedožijem do jari, nebudú mi kukučky kukať na tom mojom košiari. Hej, džiny, džiny, džiny, hej, džiny, džiny, džiny. Ani kukuk, ani sova, ani sojka klebetná, nebude ma viac prebúdzať lastovička štebetná. Hej, džiny, atď. Ja som bača veľmi chorý, nespôsobný do hory; nevládzem už po vrškoch chodiť, ani ovečky dojiť. Hej, džiny, atď. Ktože vás už, ovce moje, poženie na tie hole, bude s vami k studničkám chodiť a do chládku vás vodiť? Hej, džiny, atď. Kto zachráni vás od škody, keď prídu zlé nehody; kto vás bude od vlkov brániť, kto jehniatka vám chrániť? Hej, džiny, atď. Už ťa nechám, dobré bydlo, už odložím cedidlo; zložím baltu i sekanec, smrť ma vedie na tanec! Hej, džiny, atď. Stíchli spevy po lučinách, smutno, ticho v dolinách; stíchli gajdy i fujary, nežije bača starý. Hej, džiny, atď.
Galko 1/070 | Ja som bača veľmi starý (3%)
Ja som bača veľmi starý, nedožijem do jari, nebudú mi kukučky kukať na tom mojom košiari. Hej, džiny, džiny, džiny, hej, džiny, džiny, džiny. Ani kukuk, ani sova, ani sojka klebetná, nebude ma viac prebúdzať lastovička štebetná. Hej, džiny, atď. Ja som bača veľmi chorý, nespôsobný do hory; nevládzem už po vrškoch chodiť, ani ovečky dojiť. Hej, džiny, atď. Ktože vás už, ovce moje, poženie na tie hole, bude s vami k studničkám chodiť a do chládku vás vodiť? Hej, džiny, atď. Kto zachráni vás od škody, keď prídu zlé nehody; kto vás bude od vlkov brániť, kto jehniatka vám chrániť? Hej, džiny, atď. Už ťa nechám, dobré bydlo, už odložím cedidlo; zložím baltu i sekanec, smrť ma vedie na tanec! Hej, džiny, atď. Stíchli spevy po lučinách, smutno, ticho v dolinách; stíchli gajdy i fujary, nežije bača starý. Hej, džiny, atď.
Galko 1/069 | Hej, lepšie na doline (3%)
Hej, lepšie na doline, jako na rovine; hora ma počuje, nič nevyžaluje. Hej, nieto krajšej hory, jako je jedlová, či v lete, či v zime, vždycky je zelená. Hej, keď sa moje ovce po holi rozpasú, len na ne zahvízdnem, zvončeky zatrasú. Hej, hore sa, ovečky, hore z dolinôčky, nech šija zakrešem ohňa do fajočky. Hej, už som si zakresal, ale mi zahasol, ej, ovečky moje, už som vás odpásol.
Galko 1/067 | Lietala mi lastovienka, lietala (3%)
Lietala mi lastovienka, lietala, [: že sa ona neba, zeme chytala. :] Vyletel k nej mladý králik od dola: [: Kedy budeš, lastovienka, žena má? :] Potom budem, mladý králik, žena tvá, [: keď narastie na Dunaji zelina. :] Dovtípil sa mladý králik rozumu, [: dal nahádzať na ten Dunaj zelinu. :] Ej, už si ty, lastovienka, už si má, [: už vyriastla na Dunaji zelina. :] Potom budem, mladý králik, žena tvá, [: keď vynosíš drobný piesok von z mora. :] Dovtípil sa mladý králik rozuma, [: dal nanosiť piesku na brehy mora. :] Hej, už si ty, lastovienka, už si má, [: vynosil som všetok piesok von z mora. :] Potom budem, mladý králik, žena tvá, [: keď vystavíš Jeruzalem z kameňa. :] Dovtípil sa mladý králik rozuma, [: vykresal on Jeruzalem z kameňa. :] Hej, už si raz, lastovienka, už si má, [: vystavil som Jeruzalem z kameňa. :]
Galko 1/020 | Hej, Marienča, Marienča (3%)
[: Hej, Marienča, Marienča, :] Marienčatko moje, hej, Marienčatko moje! [: Hej, veru sa mi páča :] tie očičky tvoje, hej, tie očičky tvoje! [: Hej, Marienča, Marienča, :] si ty len za dievča, hej, si ty len za dievča! [: Hej, uvilos’ mi kytku, :] len samé borievča, hej, len samé borievča. [: Hej, keď ju ono vilo, :] tak sa uplakalo, hej, tak sa uplakalo! [: Hej, neplač ty, Marienča, :] pre trochu borievča, hej, pre trochu borievča!
Galko 1/005 | Ja parobek z Kapušan (3%)
Ja parobek z Kapušan nemam ženy, lem som sam. Hej, na co mi je, na co mlada žena, kedz ja mam so šebu dosc trapeňa? Žene treba to i to, šito, bardo, koryto. Hej, na co mi je ... Žene treba čižmičkv na jej biele nožičky. Hej, na co mi je ... Žene treba hustečka, fiertuch i sukenečka. Hej, na co mi je ... Žene treba pomada, kedz je da kdze parada. Hej, na co mi je ...
Erben 7/033 | Pásla husy nade dvorem (3%)
Pásla husy nade dvorem, sama seděla pod javorem. Vila věnec olivový, a jetelíčkem a koukolíčkem proplítaný. Jel tam tudy její milý: „Dej mi ten věnec olivový.“ „Já ti věnec nesmím dáti, kárala by mě moje máti.“ „Bojíš-li se pokárání, pojď, pojed přes ty hory s námi.“ „Já bych s vámi ráda jela, komu bych husy zanechala?“ „Pusť husičky po vodičce, nech ať poplynou k tvé matičce. Pust husičky po potůčku, sami pojedem po lehoučku.“ Stará husa zakejhala, stará matička zaplakala. „Hejhej, huso, kejhej více, nedokejháš se pastevnice!“
Erben 7/019 | Plouli rytíři po brodě (3%)
Plouli rytíři po brodě, připlouli k nové hospodě. „Šenkýřko, hezkou dceru máte! komu ji ke cti dochováte?“ „To není, rytíři, dcera má, jeť to dívecka služebná.“ Poslala Lenorku pro vodu, smýšlela o ni zlou radu. Lenorka pozorná byla, pod okýnkem je slyšela. „Jdi, Lenorko, jdi lůžko stlát, pan rytíř dřímá, půjde spat.“ Lenorka do pokoje vkročí, pan rytíř si ji zaskočí. „Nech ty mne, rytíři, s pokojem, ať odejdu s pánem Bohem! Ač jsem jen dívečka služebná, můj rod se tobě vyrovná.“ „Jak se mi tvůj rod vyrovná, když jsi dívečka služebná?“ „Když jsem já maličká byla, před domem jsem si hrávala. Po zlatém písku jsem běhala, červeným jablíčkem koulela. Jeli jsou tudy cikáni, na vůz pod plachtu mne vzali. Do cizí země zavezli, za míru ovsa prodali.“ „Pověz mi, Lenorko má milá, jaký to dvůr tvůj otec má?“ „Dům je z bílého mramoru, okna z červených kamenů.“ „Oj, ty’s Lenorka, sestra má, sestra má vlastni rozmilá! Sedům let jsem tebe hledal, všecky země jsem prohledal. Lehni si, sestřičko, na lože, já budu chodit po dvoře. A když už bylo na ráno, bylo jest na ni voláno: „Vstávej, Lenoro, nahoru! vem bílý čepec na hlavu.“ „Vstávej, má sestřičko, nahoru! pojeden k bílému dvoru. Panímámo! co mi dáte? mou nevěstu uhlídáte!“ „Ach, což mi po tvé nevěstě, když budu vždycky jí v cestě!“ „Panímámo! co mi dáte? mou sestřičku uhlídáte!“ „Stříbro, zlato bych ti dala, kdybych ji zas uhlídala!“ A když se spolu vítaly, obě radostí plakaly. Nedaleko Kolína stojí hospoda nová, stojí hospoda nová, z kamene vystavená. Jedou tam tři pánové, tři krásni rytířové: „Hej, šenkýřko, toč pivo! skoč, šenkýřko, dej víno!“ Kačenka víno nese, až se ji hlava třese, to od dobrých korálů, od stříbrných tolarů. „Je, šenkýřko, dcera tvá? čili tvoje přátelská?“ „Ani není dcera má, ani žádná přátelská. Od formanů koupená za čtyry mázy vína, za čtyry mázy vína, za jednu otep sena.“ „Co, šenkýřko, co ti dát, bych s ní moh té noci spát?“ „Pět dukátů nebo šest, dost bude za její čest! Jdi, Kačenko, lože stlát, pan rytíř už půjde spat!“ Jak Kačenka pokročí, rytíř za ni poskočí. „Ani se mne netýkej, mou osobo ve cti měj! jsemť já z rodu dobrého, z rodu tobě rovného!“ „Když jsi z rodu dobrého, oznam mi otce svého.“ „Můj otec pán rytířský někde v zemi Uherský.“ 1) „Prosím, dej mi znamení, jaké má on staveni?“ „Stavení je z mramoru, zlaté schody nahoru.“ „Ty‘s, Kačenko! sestra má, sestra moje rozmilá, co dítě ukradená, nyní zas nalezená! Sedům let jsem tě hledal, s koně na koně vsedal, s koně na koně vsedal, tři sta jsem jich potrhal! Pojď, šenkýřko, nahoru, zaplatím ti tvoji mzdu.“ Šla šenkýřka nahoru, rytíř uťal jí hlavu – zaplatil jí její mzdu. 1) V písni slovenské sní místo toto: – som a rodu velkého Dinděš krála mladého; v lužické pak stoji: Čeja da Maruška tola ty sy? „Z cuseje zemje Kajnfaljerec džóvka.“
Pomozte nám databázi lidových písní rozšířit!
Vážení návštěvníci stránek FolkSong.eu,
Neustále se snažíme rozšiřovat databázi o další písně a velmi vítáme zájem o spolupráci. Našim spolupracovníkům též nabízíme rozšířený přístup do databáze.
Plný přístup k vyhledávání a k doprovodným obrazovým materiálům lze získat mj. tím, že se stanete spolupracovníky projektu a pomůžete při editaci textů z počítačově přečtené tištěné edice. Možné jsou i další formy spolupráce, např. editace melodií či přispění zvukovými nahrávkami, atd.
V případě zájmu o spolupráci mi napište skrze kontaktní formulář a obdržíte bližší instrukce k přispění do databáze a snadnému získání přístupu k úplným výsledkům vyhledávání a k obrazovým materiálům (faksimile vybraných sbírek).
Vítáni jsou též akademičtí či soukromí badatelé, kteří mohou z databáze čerpat informace a specializované analýzy melodií i textů pro své publikace - napište mi se žádostí o rozšířený přístup.
Pro bližší informace o spolupráci klikněte zde.
Těším se na spolupráci!
Jan Koláček, autor projektu
Jak citovat
"Poloczek IV 344 | Hej lecela visoko", FolkSong.eu - Online katalog lidových písní, ed. Jan Koláček (datum přístupu: 10 Kvě 2025), URL: http://folksong.eu/cs/song/20019