Rittersberk 1825 / 077 | Pekla buchty, pekla s mákem

5 words

Erben 5/265 | Žádná není taková (100%)
Žádná není taková, jako naše sládkova: ona peče buchty s mákem, posílá je za vojákem. Dřív než buchty udělá, peněz do nich zadělá: když se buchty rozkrajujou, peníze se vyvalujou.

Erben 5/263 | Pekla buchly pekla s mákem (67%)
Pekla buchly, pekla s mákem, poslala je za vojákem po Maří do Prahy: v braně ji je pobrali.

Sušil 1590 | Martinek je hezké (64%)
Martinek je hezké, což je galánské, má botky na šupavo, aby mu to necupalo, což je galánské! Nanynka je hezká, což je galánská! Má čepeček s krajkama, podvázané pantlama, což je galánská! Na to děva odpovídá, děkujíc: Pěkně vám dekuju, že ste mně zpívaly a tak hezkýho chlapce daly. Pěkně vám děkuju skrz slunce a sklo, že je mně synek milejší než jiných sto. Pěkně vám děkuju skrz slunko a měsíc, že je mně můj syneček milejší než jiných tisíc; až půjdete podle naších voken, vynesu vám mísu koláčů s makem atd.

Erben 2/694 | Tancovala chrpa s mákem (64%)
Tancovala chrpa s mákem, a vodnice s pastrnákem, a česnek s cibuli a konopě s koudelí.

Sušil 1982 | My máme dcerušku chce se vdávat (40%)
My máme dcerušku, chce se vdávat, neumí na buchty zadělávat. Staňte, mámo, už je ráno, a šak je na buchty zaděláno. A kedy ich pekla, spálila ich a přinďa k muzice chválila ich. A co já dbám, galánů mám, a šak jim spálených buchtiček dám.

Erben 4/122 | Pannám fijálky (40%)
Pannám fijálky, mládencům růže, chudobky vdovám, kopřivy babám. Pannám koláčky, mládencům buchty, knedlíky vdovám, brambory babám. Pannám střevíčky, mládencům botky, pantofle vdovám, bačkory babám. Pannám ráječek, mládencům nebe, očistec vdovám a peklo babám.

Sušil 2004 | Slóžilo děvče u polesnýho (37%)
Slóžilo děvče u polesnýho, nechcelo jísti [: chleba režnýho. :] Vylezla na pec, nadula hubu, pane polesný, já tu nebudu. Já radši půdu, kde sem bévala, kde sem jídala1) buchty s trnkama. Buchty s trnkama, víno ze sklínek, a tady musím vodu z putýnek.

Erben 3/204 | Za padesát zlatejch (37%)
Za padesát zlatejch maly volčata –ta –ta, maly volčata: co jsem se vošidil, že jsem se voženil, mily děvčata –ta –ta, mily děvčata! Ani tak na volkách, jako na ženě –ně –ně, jako na ženě; voly můžu prodat, a peníze prohrát, ale ženu ne, ne, ne, ale ženu ne. Voly můžu prodat za sto tolarů –rů –rů, za sto tolarů: ale s ženou běda, za tu žádnej nedá deset krejcarů –rů –rů, deset krejcarů. Zadělává buchty studenou vodou –dou –dou, studenou vodou; přes koleno váli, ještě mi je chválí, že dobry budou –dou –dou, že dobry budou!

Erben 5/264 | Celej tejden buchty s sejrem (37%)
Celej tejden buchty s sejrem, a v neděli dolečky: bodejž bábu kati sprali, že dělá tak maličký! Celej tejden buchty s sejrem, a ve čtvrtek knedlíky: bodejž bábu čerti vzali, že dělá tak veliky!

Erben 5/013 | Řemesníci bodní jsou (36%)
Řemesníci bodní jsou, jako páni se nesou; chodějí za nimi holky, nosejí jim buchty, dolky, a když jim je přinesou – ještě někdy bity jsou.

Erben 7/007 | Poslyšte panny (4%)
Poslyšte panny a vy mládenci, co jest se stalo v městě Kamenci. Byl tam řemenář a ten měl syna, ten si namluvil dceru ze mlýna. Ta její matka v tom zbraňovala: „Radš tě utopím, než bych tě vdala!“ A ten řemenář jak to uslyšel, on se rozhněval a do světa šel. A na té cestě slovo si dali, aby rok a den na se čekali. Ta její matka psaní napsala, že už svou dceru tejden provdala. Napsala psaní drobnou literou, že už má dceru tejden provdanou. A ten řemenář jak to uslyšel, on se rozstonal, třetí den umřel. Když se ta dcera dočkat nemohla, šla pod oblohu, jej zaklínala: „Kdybysi ty byl v pekle zavřený, ty tu musíš být v tom okamžení!“ Ta její matka nad ní horlila, aby domů šla a se modlila. „Darmo modleni, když já se trápím; pro potěšení věk si ukrátím!“ Dřív než hvězdičky svítit počaly, venku před domem koně dupaly. „Ach Bože, Bože! kdo to k nám jede? otvírejte se vrata oboje!“ „Jedn, má milá, jedu pro tebe: bez tebe nemám v hrobě pokoje. Vstávej, má milá! s lože bílého, musíš opustit manžela svého.“ „Ach, já žádného manžela nemám, na tě, můj milý, toužebně čekám!“ „Vstávej, má milá, vstaň se šněrovat; čas mi dochází, nemohu čekat. Můj kůň je rychlý jak střelná rána: ujede s námi sto mil do rána.“ A když vyjeli z města za bránu, hosti čekali na jejich svatbu. A když přijeli k místu hřbitova: „Otvírejte se vrata hrobová!“ Otvírejte se vrata hrobová: vezem nevěstu, svatba hotová!“ Černé dvéře se hned otevřely, a milý s milou v hrobě zmizeli. Když nemohli být za živa svojí, nyní po smrti pospolu spějí.