Rittersberk 1825 / 183 | Já sem chudý poustevník.xml

3 words

Sušil 0925 | To naše staveni (100%)
To naše staveni z drobného kameni, jedě synek vedle, něda pozdraveni. Něda pozdraveni našemu domečku: Pan Buh tě tam zprovoď, švarny šohajičku. Pan Buh ti dej ščesti z dobreho chovani, a ja sem děvečka z bidneho chovani.1) A třeba sem, třeba chudobne mateře, něbudu otvirať ledakomu dveře.2) Budu-li otvírať, budu se ho pytať, budě-li za co stať, budu mu otvirať. Esli něodpovi, to ho nohu kopnu, ež un tam odleti ode dveři k oknu.3) Ty si sobě myslel, že ty si jurista, ja by tě něchtěla, choť bys měl štyry sta. Ty si sobě myslel, že ja o tě zkažu, a ja ten chodniček kamenim zahažu. Kamenim zahažu a trnim zanosim, takove galany pod špalečkem nosim.4)

Bartoš 1901 / 0538 | Ľetěła husička ľetěła z vysoka (100%)
Ľetěła husička, ľetěła z vysoka, pověz mi, ma miła, gaľanko rozmiła, esľi bys mně chceła. A ja bych tě chceła, nedaju mi naši, že se tva rodina vysoko vynaši. Vysoko vynaši, zhuru sobě vedě, že sem ja chudobna děvečka pro tebe. Chudobnej mateři, chudobneho otce, že mně tva maměnka za něvěstu něchce. Za něvěstu něchce, nerada mně vidi, a dyž mně potkať ma, tak se za mně stydi. Vem sobě, synečku, šafařovu ceru a on ti připiše robotu někeru. Vem sobě bohatu, a já chudobneho a tak zapomeněm jeden na druheho.

Sušil 1289 | Děvečka chudobná (100%)
Děvečka chudobná, šohajek nic nemá, ja, nech se seberú, Pán Bůh jim požehná. Pán Bůh jim požehná požehnáním svatým, dá jim všecko dobré tak jak tem bohatým. Děvečka vyšije, šohajek vymlátí, ach, Bože, rozbože, ti budú bohatí. Někteří se sberú velice bohatí, za rok, za dvě leta všecko se potratí. A já sem syneček, třeba já nic nemám, ale sem syneček, že si zas vydělám.

Galko 1/425a | Zaspaua nevjesta v zelenej dubine (100%)
Zaspaua nevjesta v zelenej dubine, došua k ní svokruša: Staň, nevjesto, hore! Staň, nevjesto, hore, snad sas’ už vyspaua, podoj si ty krávy, cos’ to k nám dohnaua. Šak ste vy vjedzeli, že sem ja chudobná, že vám nedoženem kravičku do dvora. Mjeli ste si vzíci nevjestu bohatú, byua by dohnaua kravičku rohatú.

Galko 1/417 | Vydaj mňa, mamičko (100%)
Vydaj mňa, mamičko, ked mňa chuapci ptajú, nech mi staré baby roky nečítajú. Lebo staré baby roboty nemajú, chudobným panenkám roky počítajú. Vydaj mňa, mamičko, do teho domečku, de je obrovnané červenú hlinečkú. Vydaj mňa, mamičko, de je syn s materú, jak kebys’ mňa daua medzi dvoch andeú.*) Vydaj mňa, mamičko, de je synek s otcem, budú na mňa vouat:**) nevjestičko, pod sem. Nedaj mňa, mamičko, de sú dvje nevjesty, jak kebys’ mňa daua strakám, vranám zesci.

Galko 1/413 | Dau by mi to pán buh (100%)
Dau by mi to pán buh, panenka Maria, co bych do dnes týdňa v černej zemi byua. Co si to, má miuá, co si to vinšuješ, šak sa ešče dosci v zemi nanocuješ. Co bych si, muj miuý, to nevinšovaua, a ked na mňa múvi* šecka tvá rodzina. Né tak tvá rodzina, jak tvoja mamička, že sem ja pro tebja chudobná dzevečka. Ked sem ja chudobná, hledaj si bohačí, ked tebje, šuhajku, chudobná nesvječí. Hledaj si bohačí a ja chudobného, nebudem si myslet jeden na druhého. Chudoba, chudoba, šak si mi moc vina; vzau by si mňa šuhaj, nedá mu rodzina. Chudoba, chudoba, šak mi feliruješ,**; bohatých muádencu ode mňa zdaluješ. Bohatých zdaluješ, chudobných mi nedáš; chudoba,chudoba, šak mi kriudu dzeuáš. Chudoba, chudoba, ona nic netrací; vychádzajú na ňu magnáši, bohací.

Sušil 1718 | Červený bílý tulipán (100%)
[: Červený, bílý tulipán, :] pusť mia, děvečko, na tvé slovečko, pusť mia k vám. Ach, kerak já ťa pustit mám, já su chudobná, nic nemám. Šak mia mamička vydělí, dá mně peřiny bez peří. Ješče sem byla maličká, slibovali mně Janíčka, ješče byl Janek v poviťú, juž mu říkali: Můj zeťu.

Sušil 1915 | Hospodář mně kázal (100%)
Hospodář mně kázal, abych milú svázal. Já šohajek chudák, nevěděl sem kerak. Podal mně nitečky, svázal sem jí ručky. Na mú milú dušku, už mám z ní ženušku.

Bartoš 1901 / 0128 | (100%)
1. Za našíma humny veľiká kotľina, utopił sa šohaj, s čérnyma očima. Ponajprv sa topił, vyšeł nad vodičku; podaj ně, má miłá, podaj ně ručičku. Jak mu ju podała, žałostně płakała, kebych ťa, šohajku, nebyła poznala. Košuľenka z ľenu, viseła na brehu: Měł sas ty, šohajku, nekúpat v neděľu. Já sem sa nekúpał, já sem koně brodił, snád ňa miłý Pambů, do téj vody hodił. Do téj vody, do téj, do téj hubočiny, že sem si nevšímał, chudobnéj děvčiny. 2. Chudobná děvčina, v chudobě chovaná; ľudé povídajú že sem čarovaná. Čarů sem neznała, ani má mamička, ľež ně čarovały mé černé očička. Čarů sem neznała, ani můj tatíček lež ně počarovał švárný šohajíček. Nemá můj tatíček, takových sedmiček, co by on kupovał barvu do mých ľíček. Nemá má mamička takových dukátů, co by ňa strójiła do hedbávných šatů. Maľovał ňa maľér z vysokého neba, dał ně on barvičky koľéj było treba.

Bartoš 1901 / 0142 | Pod zeľeným tam pod tým hájem (100%)
Pod zeľeným tam pod tým hájem, vyšívała sukně hedbávem. Kdo ti jich, má miłá, vyšíváł, ja dyž sem já doma nebýváł? [: Vyšívaľi ně jich dvořané, :] [: na zeľenéj łúce v otavě. :] Kúpím ti, má miłá, domeček, za ten tvůj zeľený víneček; ty budeš v domečku přebývat, a já budu k tobě chodívat. [: Jak bys ty, synečku, chodíł k nám, :] [: dyž su já chudobná, a ty pán. :] Po čem to, má miłá, poznáváš, dyž ty ně tým pánem nazýváš? Já to poznávám, můj synečku, po tom tvojém vraném koníčku. Měj ně, můj synečku, měj ně rád, kúpíme si społem vinohrad. Ty budeš súdečky pobíjat, a já budu vínko popíjat.

Erben 7/059 | Byla jest louka zelená (100%)
Byla jest louka zelená, slzavou rosou skropená. Kráčely po ní dvě duše, za nimi velká hříšnice. Když se až k ráji dostaly, na dvéře tam zaklepaly. „Vstaňte, Petře! vemte klíče, podívejte se, kdo tluče?“ „Tlučou tam, Pane, dvě duše, za nima velká hříšnice.“ – „Ty dvě duše mně sem pusťte, té hříšnici pryč ukažte. Ukažte jí cestu šírou, kudy hříšní do pekla jdou.“ Šla dušička vzlykající a svých hříchů litující. Šla od nebe, naříkala, až jí krev z oči kapala. Potkala ji Maria panna: 1) „Co naříkáš, duše hříšná?“ – „Jak pak nemám naříkali, když se nevím kam podíti? Musím jiti cestou šírou, kudy břišní do pekla jdou.“ – „Vrať se se mnou, duše hříšná! poprosím já svého syna.“ A když se k ráji dostaly, na dvéře tam zaklepaly. „Vstaňte, Petře! vemte klíče, podívejte se, kdo tluče.“ – „Tluče to, Pane, matka tvá, a za ní ta duše hříšná.“ – „Mou matičku mně sem pusťte, té hříšnici pryč ukažte. Ukažto ji cestu šírou, kudy hříšní do pekla jdou.“ – „Ne tak, ne tak, milý synu! odpusť hříšné duši vinu.“ – „Zeptej se ji, matko milá! co dobrého učinila? Kolik je svátků světila? kolik se pátku postila? kolik chudých obživila?“2) – „Já jsem svátků nesvětila, ani se v pátek postila. Jen jedno jsem vykonala: almužny jsem grešli dala.“ – „Podej, hříšná duše, ruky, povedu tě skrze muky. Skrze muky do propasti a z propasti do radosti. Grešlička, almužna malá, do ráje tobě pomohla!“ 1) Potkala ji panna Maria: „Kam ty kráčíš, duše hříšná?“ „Ach já kráčím cestou šírou, kudy hříšní do pekla jdou.“ „Vrať se se mnou, hříšná duše! přimluvím se u Ježíše.“ 2) kolik almužen rozdala.