Bartoš 1901 / 0713 | Nechoď synku do naší zahrady

16 words

Bartoš 1901 / 0713 | Nechoď synku do naší zahrady (100%)
Nechoď, synku, do naší zahrady, połámeš tam rozmarýnek všady; nájpěkňéjší kvíteček utrhneš, potom si ňa nevezneš.

Bartoš 1901 / 0307 | Nevod’ koní naším rovným dvorem (96%)
Nevod’ koní naším rovným dvorem, połámeš mně maryjánek kołem, najpěknější kvíteček vytrhneš, potom si mňa nevezneš. Dyť já dávno tú modľitbu skłádám, aby přišéł starodávní gaľán, a to je to moje potěšéní, keré dávno v srdci mám.

Sušil 0719 | Nasela sem marijánku všady (61%)
Nasela sem marijánku všady, nechodívaj, můj synečku, tady. Najpěknější kvíteček utrhneš, potom si mňa nevezneš. Jak bys ty to, má milá, věděla? Dys ty se mnú málo bývávala. Poznala sem po jednom slovečku; falešný si, synečku. Všecky hvězdy na nebi tancujú, dyž mé oči milého spatřujú. Ach, Bože můj, Bože s vysokosti, přidaj trpělivosti. Dyž sem já šla přes jednu uličku, viděla sem v jednom okenečku, miluje tam syneček děvečku, až mia bolí v srdečku. Ešče jednú Pána Boha žádám, aby přišel starodávný galán; aby mně to slunečko svítilo, co mia těšívávalo. Těšíval mia ze všech najmilejší, včil mia těší obraz najsvětější; ten obrázek panenky Marije, ten v mojém srdečku je.

Bartoš 1901 / 0002a | Vdávała matka (39%)
Vdávała matka, vdávała céru, nedaľeko přes poľe, přikázała jí, zakázała jí: Nechoď, céro, víc ke mě. Uděłám se vtáčkem, vtáčkem, jeřábkem, a poľetím přes poľe, do naší zahrádky, na ty małý hřádky, na ty modrý ľeľuje. Má maměnka miłá, okýnkem se dívá, to na vtáčka jeřábka, jak on na nich sedí, na ňu smuťně hľedí, maminka se naň dívá. Aj vtáčku, vtáčku, vtáčku jeřábku, nełámé nám ľeľuje, jak nám jich połámeš, a ony mě zvadnó, kdo pak mě jich zaľeje. Dyž mě muž budí, palicó mě tuží: Stává, mrcho ľenivá! Dýž mě maměnka doma budívała: Stávé, ceruško milá! Céra si stěžuje, matka při ní płáče: Ach, ceruško, céro má, dybych tě radš, ditě, vychovała krytě, až do nynější chvíľe.

Bartoš 1901 / 1346 | Na Viškovci zakázaľi (23%)
[: Na Viškovci zakázaľi :] aby vínko nědávaľi. [: Že je vínko hrubě kysłé, :] že sú z něho dzjévky pyšné. [: A tá jedna najpyšnější, :] protože je najpeknější. [: Dzěvadzěsac ľetnic mała :] a ešče sa něvydała. [: A já som ľen jednu mała, :] pýtaľi ma až do Viédňa. [: Pýtali ma do Lemberku, :] abych išła za masárku. [: Něpójdzěm já za masára, :] veru bych sa porezała. [: Rači pójdzěm za mynára :] za dobrého hospodára. [: Mynár sedzí na lamfešcě* :] vodzěnka mu žitko něse. [: A mynárka ve młýnici :] meľe žitko po měřici.

Bartoš 1901 / 0063 | Stavíja stavíja (23%)
Stavíja, stavíja, šibeničky dvoje; [: enom ty ně pověz, keré budú moje? :] Vyber si, šohajku, vybrat-li dajú sa; [: keré si vybereš na ty ťa oběsá. :] Ja ty nájhorňéjší, ty sú nájpěkňéjší, [: na ty ňa zavěsá pro mú nájmiľéjší. :]

Černík 1908 / 289 | Ej topol (19%)
Ej, topol, topol, zelený topol, jak mňa něvezněš, daj že mi pokoj, Jak mna něvezněš, budzeš banovac, prídú mna zajtrá večer namlúvac. Ej, prídú, prídú ci Hrozenčani, oni sú lepší, leš Vvškovčári. Výškovčári sú v čierných košielách, zabili Janka v zelených horách. Hdze ho zabili, tam pochovali, na jeho hrobe kríž urobili. Ej, křížu, krížu, jedlové drevo, leží pod tebú Jankovo celo. Ej, krížu, krížu ukřižovaný, leží pod tebú Janoško švarný,

Bartoš 1901 / 0803 | Sokoľíček pekný vták (19%)
Sokoľíček pekný vták, nesedaj na Frašták, [: sanny si na oľívu :] ej poteš moju myłú. Sokoľíček pekný vták, odkážem myłému, [: ja že ho já ráda mám, :] že ho verne myłujem. Že ho verne myłujem, ve svém srdci nosím, [: aby prišeł večer k nám, :] že ho pekne prosím. Zpomen si ty, môj myłý, na môj horľivý płač, [: a ked si na nevezneš, :] aspon my venček vrac. A já si ta neveznem, vyénka ty nevrácím, [: já ho tebe, má myłá, :] penazi zapłacím. Ach nemáš toľko penaz, any svojho méný, [: abys ty my zapłacił :] môj vyének zeľený. Nestaraj sa, má myłá, o vyének zeľený, [: pôjdem zajtra na jarmek, :] kúpým pozłacený. Neprirovnávaj złata k vyénku zeľenému, [: jako sa ty prirovnáš :] k młádencu poctivému?

Galko 1/427 | Ty kúcke hodziny smutne bijú (19%)
Ty kúcke hodziny smutne bijú, ked sa se svú miú (milý s milú) rozlučuju, smutne bijú, nebojím sa; nastaua hodzinka, ožením sa. Ožeň sa, šuhajku, s pánem bohem, vezni si dzevečku sebje roven; s pánem bohem, len sa ožeň, na tvoju najmilší si nespomeň. Ked si mňa nevezneš za ženičku, aspoň si ma vyvou za družičku; za družičku, za najstarší, žes’ byua fjajirka nejvjernejší.

Sušil 1029 | V tej teleckej věži (18%)
V tej teleckej věži, tam můj milej leží; leží tam, tuze stůně, zavitej v rozmarýně. Hned, jak se rozstonal, hned sobě vyžádal: Ach, Bože, vem mě k sobě do nebeského ráje. Umřeš-li pak předce, budu plakat hořce. Dám já ti pohřeb strojit, na všecky zvony zvonit.1) Truhlu jaborovou, pěkně malovanou, maloval je ji malíř, je rovna jako talíř. Ty pudeš po straně, poneseš věnec mně; pan pater pude za mnou, bude říkat nade mnou. Mládenci pod věnci, dvě panny se svící; až pudeš, říkej nahlas; modli se: Zdrávas, zdrávas.2) Vyrost mně kvíteček zamodralý všecek, všeliky barevnosti, měla jsem na něm dosti. Já jsem ho utrhla, k němu jsem voněla; umrlčinou vonělo, mé srdce omdlelo.

Sušil 0784 | Před naše okny lípa zelená (17%)
Před naše okny lípa zelená, na ní rosa krapnatá, pod ňó sedí děvčata; kerá bude má? Keráž by jiná, leda ta malá? Je třebas ta maličká, co má černý očička, to bude moja. Před sósedovým široký kameň; sedává tam děvečka, černooká Anička s synečkem na něm. Ona seděla, smutně hleděla, měla v ruce šáteček, v každém rožku kvíteček, hned mu ho dala a zaplakala.