Kolberg 02 / K0078

2 words

Smutný 25/017 | Ej pode mlýnem nade mlýnem umývaua (100%)
Ej, pode mlýnem, nade mlýnem, umývaua

Sušil 1139 | Tulali se mladenci (100%)
[: Tulali se mladenci :] po tem luckem kamenci. Tulali se, tulali, ež se k Mlynkem dostali. Ona mete světničku, dcerka stavi stoličku. Poseďte si, mladenci, na červenej stolici. My tu seděť něbudem, vezma dcerku preč půjděm. Mlynkova peče kolače, že se ji dcera vytače. Mlynkova křiči: Kde jdětě, kde mi mu dceru vedětě? Aj, nědaleko přes cestu, veděm k Novakům něvěstu. Novačka křiči: Něch ju tam, ona je pyšna pani k nam. Ona nějida kaše, krup: Jen ty, Františku, masa kup. František křiči: Něněcham, patery vrata rozsekam. A ešče k tomu dverečka, keryma chodi Anička.

Bartoš 1901 / 0047b | Od hájíčka ke mlýnu (100%)
Od hájíčka ke mlýnu chodník ušlapaný, aj kdo že ho ušľapał, ten mlynářku miloval.

Bartoš 1901 / 0370 | O včerajky byl ten sváteční den (100%)
O včerajky byl ten sváteční den čemu jsi nepřišel čemus, Janíčku, čemus nepřišel a mně nepotěšil, já ubohá zarmůcená jsem. Aj, včera nedělá była A já sem doma nebyła, była tam mša svatá za švarné děvčata. A já sem na ní nebyla. Včéra byl zasvěcený deň kde sa ně, můj miłý poděł? Voził sem kamení na pánské stavení. Oj, na té Hodonský mlýn.

Smutný 44/035 | Ej v tem velickém mlýně dycky (100%)
Ej v tem velickém mlýně, dycky je

Sušil 1786 | Aj na horach je dubina (100%)
[: Aj, na horach je dubina, :] aj, v te dubině ludovira zaraži, hopašin valašin, hopaj, šupaj, šupaj šin. Aj, za dubinu vrbina atd. Za vrbinu dolina, Za dolinu kopeček, Za kopečkem dubeček, Za dubečkem mlyneček, V tym mlynečku tři dcery, Te jedne je Maruša, Te druhe je Katruša. Ale te třeti ludovira atd.*) Maruša šla za pana. Katruša šla za krala. Ale ta třeti ludovira zaraži, atd.*) A ta Maruša panuje a ta Katruša kraluje. Ale ta třeti ludovira zaraži, atd.*)

Galko 1/086 | Od kostola do mlyna (100%)
Od kostola do mlyna cesta šľakovaná; kto tú cestu šľakuje, ten mlynárku miluje Šľakovau hu Janíčok, jeho vranný koníčok +); šľakovau hu dokola, jeho zlatá podkova. Klope, klope na oblok, či mlynárka doma; mlynár sedí v mlynici, mele kylu pšenici. Klope, klope na dvere, čije mlynár doma; mlynár sekerôčku zau, šuhajkovi hlávku sťau. Šla mlynárka na vodu, na vodu studenú, našla ona hlávočku všetku zakrvavenú. Ej, hlavička, hlavička, kde je tvoje telo? Tam mi leží v mlynici, na tej bielej lavici. Ej, zo mňa si, mládenci, zo mňa príklad berte, ženy zanahávajte, a panenky milujte. Ja som jednu milovau, za ňu som život dau, ej, zo mňa si, mládenci, zo mňa [si] príklad berte.

Galko 1/250 | Poniže mlyna hustá vrbina (94%)
Poniže mlyna hustá vrbina, [: kde je tá mlynárka, čo mňa ľúbila? :] Verne ľúbila a milovala, [: vyvedla koníčka i osedlala. :] Dala mi rybku i chleba smidku, [: toto ti, môj milý, za lásku všitku. :]

Galko 1/184 | Kázala mi mati biele húsky hnati (94%)
Kázala mi mati biele húsky hnati ([: ta dolu, ta dolu k mlynárovej hati. :] Chytila mlynárka širokú lopatu, [: zabila mi húsku najkrajšiu, kochlatú. :] Počkaj ty, mlynárka, čo sa tebe stane, [: ak moja husička na nôžky nestane. :] Hotuj sa, mlynárka, do panského práva, [: lebo moja húska na nôžky nestáva. :] Počkaj ty, mlynárka, urobím ti škodu, [: stanem na mlynicu, odrazím ti vodu. :])

Erben 7/007 | Poslyšte panny (94%)
Poslyšte panny a vy mládenci, co jest se stalo v městě Kamenci. Byl tam řemenář a ten měl syna, ten si namluvil dceru ze mlýna. Ta její matka v tom zbraňovala: „Radš tě utopím, než bych tě vdala!“ A ten řemenář jak to uslyšel, on se rozhněval a do světa šel. A na té cestě slovo si dali, aby rok a den na se čekali. Ta její matka psaní napsala, že už svou dceru tejden provdala. Napsala psaní drobnou literou, že už má dceru tejden provdanou. A ten řemenář jak to uslyšel, on se rozstonal, třetí den umřel. Když se ta dcera dočkat nemohla, šla pod oblohu, jej zaklínala: „Kdybysi ty byl v pekle zavřený, ty tu musíš být v tom okamžení!“ Ta její matka nad ní horlila, aby domů šla a se modlila. „Darmo modleni, když já se trápím; pro potěšení věk si ukrátím!“ Dřív než hvězdičky svítit počaly, venku před domem koně dupaly. „Ach Bože, Bože! kdo to k nám jede? otvírejte se vrata oboje!“ „Jedn, má milá, jedu pro tebe: bez tebe nemám v hrobě pokoje. Vstávej, má milá! s lože bílého, musíš opustit manžela svého.“ „Ach, já žádného manžela nemám, na tě, můj milý, toužebně čekám!“ „Vstávej, má milá, vstaň se šněrovat; čas mi dochází, nemohu čekat. Můj kůň je rychlý jak střelná rána: ujede s námi sto mil do rána.“ A když vyjeli z města za bránu, hosti čekali na jejich svatbu. A když přijeli k místu hřbitova: „Otvírejte se vrata hrobová!“ Otvírejte se vrata hrobová: vezem nevěstu, svatba hotová!“ Černé dvéře se hned otevřely, a milý s milou v hrobě zmizeli. Když nemohli být za živa svojí, nyní po smrti pospolu spějí.