Bartók III 1459a | Haja dzundža haja

3 words

Sušil 0047 | Když s nebe vola hlas Boži (100%)
Když s nebe vola hlas Boži, dušička sě s cělem luči. Cělo leži, hrubě stuka, dušička se v cěle leka. Stoji satan, stoji v nohach, stoji anjel, stoji v hlavach. Dzi, satane, do propasci, němaš tu žadnej radosci. Vylecěla duša z cěla, žaden něvi, kaj lecěla. Sedla ona na hajiček na ten zeleny travniček. Přišla ku ni svata Anna: Co se staraš, dušo hřišna? Chyc se, dušo, mého plašča, půjdzěmy před Pana Krista.

Smutný 48/277 | Chodila po hájku trhala fialku co (100%)
Chodila po hájku, trhala fialku, co je po fialce

Erben 2/095 | Šla panenka do háječku (100%)
Šla panenka do háječku, chytila tam ptáčka, dala si ho do šátečku, by ho nezamáčkla. „Pusť mě, pusť mě, zlaté dítě! já ti budu zpívat: až se tudy se svým milým budeš procházívat.“

Erben 2/082 | Šla má milá do háječka (100%)
Šla má milá do háječka, do zeleného, potkala tam mládenečka modrookého. „Myslivečku mládenečku! přijďte rej tra k nám, já mám doma bílej šátek, a já vám ho dám.“ Mysliveček mládeneček dvéře otvírá, a ta jeho nejmilejší oči utírá. „Neplač, neplač, má panenko! vždyť se k tobě znám: až se žitko zazelená, ruku tobě dám.“

Erben 2/078 | Kdo mně krmí koníčky (100%)
Kdo mně krmí koníčky, když jsem u svý holčičky? nechtěla mne domů pustit, že až zajdou hvězdičky. Hvězdičky se ztratily, já byl eště u milý: mý koníčky nekrmeny přenáramně řejhtaly. Mlčte, mlčte, koníčky! naseču vám travičky, abyste mi neřejhtaly, když jsem u svý holčičky. Žádnej neví jako já, jak je cesta v noci dlouhá; žádnej neví jako já, jak je cesta v noci zlá. Kdo mně krmí koníčky, když já nejsem v noci doma? kdo mně krmí koníčky, když jsem u svy holčičky? Kdo mně sklidí nádobí, když já v noci nejsem doma? kdo mně sklidí nádobí, když já jsem u svý milý? Vysoký jaloveček, vysoký jako já: kýž mi tě, má panenko, kýž mi tě pán Bůh dá! Proto jsem si kanafasku koupila, abych se ti, můj Jeníčku, líbila: na červenou, na zelenou, na bílou, abysi mně nechodíval za jinou. Šla má milá do háječka, do zeleného, potkala tam mládenečka modrookého. „Myslivečku mládenečku! přijďte rej tra k nám, já mám doma bílej šátek, a já vám ho dám.“ Mysliveček mládeneček dvéře otvírá, a ta jeho nejmilejší oči utírá. „Neplač, neplač, má panenko! vždyť se k tobě znám: až se žitko zazelená, ruku tobě dám.“ Před sousedy na potoce husy se perou: jdi, Jeníčku, vem flintičku, zabí některou. „Já ty husy nezabiju, já je dobře znám: jsou to husy paňmáminy, kam já chodívám. Kdybych já jí jednu zabil, hněvala by se; a kdybych tam potom přišel, vadila by se.“ Před sousedy na potoce husy se perou: Jdi, Jeníčku, vem flintičku,

Erben 2/013 | Už je malá chvilka do dne (100%)
Už je malá chvilka do dne: pojď, má milá, vyprovoď mne, vyprovoď mne přes hájíček, já ti tam dám pár hubiček.

Sušil 0890 | Šla Naninka na travičku (100%)
Šla Naninka na travičku do zeleného hájíčku, nadešel ju mládenec a žádal ju o věnec. »Než bych já ti věnec dala, ráděj bych se rúbat dala, pro věneček zelený z rozmarýnu pletený.« Šla Naninka z trávy domů, trefila se máti k tomu. »Kdes, Naninko, kdes byla, že ses tak porúbala?«1) »»Já jsem byla pro travičku a to v zeleném hájíčku, nadešel mně mládenec a žádal mne o věnec. Než bych já mu věnec dala, ráděj bych se sekat dala, ten věneček zelený, to je mé potěšení.««

Sušil 0886 | Šla děvečka do háječka (100%)
Šla děvečka do háječka, zablúdila v lesi. Potkala tam bednařička, co obruče nosí. Pověz ty mně, bednáříčku, kolej máš obručí? Pobiješ mně mé srdéčko, ať sa nerozpučí.

Sušil 2175 | Husa (100%)
Husa: A ty, pane sousede, vrať mně mého housete; bude-li chromati nebo hlavu lámati, kdo za to bude? Hospodář: Já za to nebudu. Proč do škody chodívalo, z koretečka jídávalo, ze střipečka píjávalo. Husa: Haj na oves.

Smutný 48/255 | V tom klobúckém háji na samúčkém (100%)
V tom klobúckém háji na samúčkém kraji, zabil tam

Erben 2/122 | Až ty pojdeš k nám (100%)
Až ty pojdeš k nám, nechodívej sám: vezmi s sebou kamaráda, panímáma bude ráda, přes zelenej háj. V zeleném háji na tě čekají: zabijou tě pro Ančičku, zakopají pod jedličku, tam tě nechají. Až ty půjdeš k nám, nepřicházej sám: vem si s sebou kamaráda, a já tomu budu ráda, ne– a ne– a nepřicházej sám. V zeleném háji na tě čekají; nechodívej, můj holečku! zabijou tě pro tvou dívčku, tam tě, tam tě, tam tě nechají. „Když mě zabijou, vostanu ležet: bude pro mne má hubička, červená bílá růžička, kvílet, kvílet, kvílet a želet.“