Poloczek IV 387 | Popod našu zahradečku

3 words

Smutný 06/034 | Keď já išol popod oblak povedali (100%)
Keď já išol popod oblak, povedali že ja žebrak

Galko 1/039 | Tam popod Branisko ceče voda bystro (100%)
Tam popod Branisko ceče voda bystro, nemôžem ju zastavic; frajerečka pyšna za druheho išla, nemôžem jej zabranic. Daval som jim voly, co orali v roli, ešče mi ju nedali; daval som jim kone, co orali pole, ešče mi ju nedali. Ale co še stalo, dzevče tak zostalo, ceper mi ho nukaju; a ja jim ho nescem, obratim še kdze scem, nech ho šebe trimaju.

Sušil 0425 | Ach mamičko mamko (2%)
Ach, mamičko, mamko, srdce sa mně zamklo, [: kdo mně ho odemkne? :] Není doma Janko. Mamičko má milá, já půjdu pro něho, pase on koničky u hájka zeleného. Má mamička neví, ani vědět nesmí, za kým mé srdečko ve dně v noci teskní. Teskním, Bože, teskním za synečkem hezkým, žalovala bych sa svej maměnce, nesmím. Petrove, Petrove, jsi mně na závadě, nemožu uvidět šohajka v zahradě. Šohajka v zahradě, přesazuje kvítí, dyby ne Petrova, mohla sem tam býti.

Bartoš 1901 / 0189 | Teče voda ze skalky (1%)
[: Teče voda ze skalky, :] [: do ty naší zahrádky. :] [: Kdo tu vodu okusí, :] [: za panenkó jít musí. :] [: Já sem vody okusil, :] [: za panenkou jit musim. :]

Bartoš 1901 / 0446c | Ach mamko mamko (1%)
Ach mamko, mamko maměnko moja, syneček jede k nám; naša světnička nezametená, co já uděłat mám? Ach mamko, mamko, maměnko moja, výjděte k němu ven; promluvte k němu páru słoveček než já zametu zem. Ach céro, céro, céruško moja, on ide podľe nás; kłobúček smeká a nic neříká, on sa hněvá na nás. Ach mamko, mamko, maměnko moja, ja co by sa hněváł? Včéra zme społu v zahrádce stáľi, prsteneček ně dáł.

Bartoš 1901 / 0397 | (1%)
Na našé zahrádce zezulka kuká, na našé kadlátče sova yéská, sedléte koně, sedno si na ňé, pojedo k mé milé ješče dneska. Pověz mně, má milá, máš-li mě ráda, jesli mě úpřímně miluješ? Švarné synečko, já ti mám ráda, aj, so já ti věrná galánečka. Pověz mně, má milá, proč’s brzy stala, dež ješče měsíček nevešil? Já stala brzy, všecko mě mrzí, že’s k nám tak dlóho, synečko, nešil.

Erben 2/110 | Seděla pod borovičkou (1%)
Seděla pod borovičkou, plakala, že má chudičkou kytičku rozmarínovou na zahrádce. Prosila božího deště, aby jí vyrostla ještě kytička rozmarinová na zahrádce. Mladost, radost! ani mně nedají dorost: včera mně minulo patnáct let, už jsem jich přelhala devět. Nedám, nedám, mládenci, to vám povídám, se stromu jablíčka trhali: musíte času čekati. Kdyby bylo nesvítalo, bylo by mi děvče dalo tři hubičky nebo čtyry, to je děvče roztomilý! Už jdou děvčátka z Lomečku, už jdou děvčata z Lomce: mají červeny čepení, mají zeleny věnce. Pověz mně, och má znejmilejší! kudy k vám budu chodit? Vokolo humen je cestička, ta tě k nám bude vodit. Vokolo humen je cestička, je pěkná drnovatá: kdy ty k nám, můj Honzíčku, pří-deš, sedni před naše vrata. Před těma našima vratami je pěknej bílej kámen: kdy ty k nám, můj Honzíčku, přídeš, jenom si sedni na něn. Před těma našima vratami je pěknej kameníček: aby vo tom lidi věděli, že jsi můj milovníček. Šafáři,[19] mlynáři! z vašeho dvora krásná osoba vychází. Jeníčku, bratříčku! nabí flintičku, postřel Aničku na hrázi. Nechám jí, neznám ji: ona mně koupí na pěkný šaty hedbáví. Já jí zas zlatý pás, stříbrný přazky, zlaty podvazky: „Tu máš, Ančičko, zlatá perličko! lásku zas.“ Adámku náš! co pak děláš? na lonce ti pasou,

Erben 2/128 | V tej naši zahrádce (1%)
V tej naši zahrádce pěknej ptáček skáče; klekání zvonějí, lidi se modlejí: jdi už domů, chlapče![20] „Já domů nepudu, já tu ještě budu: jen malou chvilčičku, až mně dáš hubičku, potom domů pudu.“ Kolem, holka, kolem, pod tím panským dvorem, kolem jsem obešel, přeci jsem nenašel mej panence roven.

Erben 2/147 | Kam se půjdem projít (1%)
Kam se půjdem projít, má milá? „Do pěkné zahrádky, ty a já.“ Nepovídej na mé, má milá! Co tam budem dělat, má milá? „Trhat pěkné kvítky,[22] ty a já.“ Nepovídej na mě, má milá! Kam je budem dávat, má milá? „Do bílého šátku, ty a já.“ Nepovídej na mě, má milá! Co z nich budem dělat, má milá? „Pěkný věnec víti, ty a já.“ Nepovídej na mě, má milá! Kam půjdem na večír, má milá? „Do naši hospody, ty a já.“ Nepovídej na mě, má milá! Co tam budem dělat, má milá? „Žejdlík piva píti, ty a já.“ Nepovídej na mě, má milá! Kam pak půjdeme spat, má milá? „Každý na svou postel, ty a já.“ Nepovídej na mě, má milá! A když ráno vstáném, má milá? „Tuť se políbíme, ty a já.“ Nepovídej na mě, má milá!

Bartoš 1901 / 0209 | Na Veľehradě krásný dům (1%)
[: Na Veľehradě krásný dům, :] [: mám tam gaľánku, Bože můj. :] [: Naši ně za ňu nedajú, :] [: protože jí tam neznajú. :] [: Aľe já ju tam dohře znám, :] [: protože za ňú chodívám. :] [: Ona má łúky zeľený, :] [: na nich se pasú jeľeni. :] [: A na téj druhéj, širokéj, :] [: pasú se husy divoké. :] [: A na téj třetí nic néni, :] [: enom zahrádka kaméní. :] [: A v téj zahrádce jábłoňka, :] [: sadiła ju tam miľenka. :] [: Dyž tú jabłoňku sadiła, :] [: tyto słova k ní praviła: :] [: Dorosť, jabłoňko, po roce :] [: dones jabłýčko, ľebo dvě. :] [: Dones červený k bíłýmu, :] [: já ich zanesu miłýmu. :] [: Kerá panenka poctivá, :] [: zdaľeka chłapcom vyhýbá. :] [: A dyž ím vyhnút nemože, :] [: začerveňá se jak růže. :]

Erben 2/292 | Kdyby mi tak bylo (1%)
Kdyby mi tak bylo, jak mi bylo kdysi, když mne vozívaly vrany koně lysy. Kdyby mi tak bylo, jak mi bejvávalo, když mi ve dne v noci slunce svítívalo. Jedno od východu, druhy od západu, třetí mi svítilo přes naši zahradu. Svítilo mi slunce v modry kamizolce: když už svítit nechce, ať svítí komu chce!