Poloczek IV 454 | Oťec muoj oťec muoj

4 words

Sušil 1263 | Vím já v horách (100%)
Vím já v horách, [: vím já v horách březinečku, :] v té březince studenečku. My si u ní spočineme, když od tatíčka půjdeme. Tak si u ní spočívali, večera sa dováhali. Běž, milá, stlat bílé lože, už to jináč byt nemože.

Bartoš 1901 / 0056 | Páseł Janko dva voły na zeľeném (57%)
Páseł Janko dva voły na zeľeném ľibyzija ľauza ľauzate bom bom úhori. Přišľi k nemu hajnýci, dvá sančárský ľibyzija ľauza ľauzate bom bom hajnýci. Daj nám, Janko, haľenu, spáseľ si nám ľibyzija ľauza ľauzate bom bom jarinu. Já vám haľeny nedám, až sa s vami ľibyzija ľauza ľauzate bom bom dojennám. Tak sa ony jennaľi, až Janoška ľibyzija ľauza ľauzate bom bom zabyľi. Ľeží Janko zabytý, rozmarínom ľibyzija ľauza ľauzate bom bom prikrytý. Prišľi k nemu otec, mat, začaľi ho ľibyzija ľauza ľauzate bom bom naříkat. Otec, maci: synu môj, a frajerka ľibyzija ľauza ľauzate bom bom frajer môj. Otec, maci sľzami, a frajerka ľibyzija ľauza ľauzate bom bom rečami.

Bartoš 1901 / 0745 | Na čo som na svetě na (57%)
Na čo som na svetě na trápení, ani tých dievčeniec takých není, jako jindá bývały, aľe už sa vydały; Bože môj, Otče môj, už jich není.

Bartoš 1901 / 0116c | U Viškova rovina (57%)
[: U Viškova rovina, je tam pěkná hospoda. :] [: Přijeľi tam pánové, dva přešvarní hudcové. :] [: A vy paní šenkýřko, naľéte nám vínečko. :] [: Počkéte jen chviľenku já zavołám Kačenku. :] [: Kačenka víno nese až se jí ruka třese. :] [: To od saméch prsteňů, złata, drahéch kameňů. :] [: A vy pani šenkýřko, je-ľi to céra vaša? :] [: A to néni céra má to je céra kópená. :] [: Za devět porcí sena, a za štyry toľary.:] [: Co bych já jí sľíbił dať, esľi se mnó pude spať? :] [: Sľíbím já jí na šaty štyry złaté dukáty. :] [: Běž, Kačenko, łůžko stłať, ten pán pude s tebó spať: :] [: Kačenka přes prah kročí ten pán hneď za ňo skočí. :] [: Ne tak, ne tak, rajtaru, já su z hrubýho rodu. :] [: Si-ľi z rodu hrubýho, menuj nám otce svýho! [: Můj otec je Bávorské, ménem Moravan české. :] [: Ten má dům mramorové, a zlatém pokrévané. [: Di, šenkýřko, na stranu, já ti zapłatím stravu. :] [: De šenkýřka na stranu, husár jí zeťáł hłavu. :]

Bartoš 1901 / 0124c | Štyry koně ve dvoře (57%)
Štyry koně ve dvoře, žádné něma neoře. Oře něma syneček, červené jak hřebíček. Zahnáł koně do poľe, zaorávať kókoľe. Jak tu kókoľ zaoráł, na svó miłó zavołáł. Poď, má miłá, poď ke mě, já ti povím, co je mě. Ja, boľí mě hłavěnka, pobiła mě maměnka. Pobiła mě pro tebe, nedajó mi chtěť tebe. Dyž mi tě chtěť nedajó, možeš chodíť za inó. Já za inó nepudu, radši se dám na vojnu. Na vojnu se nedávé, truc rodičom neděłé. Na vojnu se přece dám, truc rodičom uděłám. Dyž mu vłasy střihaľi, otec, matka płakaľi. Dyž mu šaty dávaľi, bratr, sestra plakaľi. Dyž mu koně sedłaľi, kamarádi płakaľi.

Bartoš 1901 / 0128 | (57%)
1. Za našíma humny veľiká kotľina, utopił sa šohaj, s čérnyma očima. Ponajprv sa topił, vyšeł nad vodičku; podaj ně, má miłá, podaj ně ručičku. Jak mu ju podała, žałostně płakała, kebych ťa, šohajku, nebyła poznala. Košuľenka z ľenu, viseła na brehu: Měł sas ty, šohajku, nekúpat v neděľu. Já sem sa nekúpał, já sem koně brodił, snád ňa miłý Pambů, do téj vody hodił. Do téj vody, do téj, do téj hubočiny, že sem si nevšímał, chudobnéj děvčiny. 2. Chudobná děvčina, v chudobě chovaná; ľudé povídajú že sem čarovaná. Čarů sem neznała, ani má mamička, ľež ně čarovały mé černé očička. Čarů sem neznała, ani můj tatíček lež ně počarovał švárný šohajíček. Nemá můj tatíček, takových sedmiček, co by on kupovał barvu do mých ľíček. Nemá má mamička takových dukátů, co by ňa strójiła do hedbávných šatů. Maľovał ňa maľér z vysokého neba, dał ně on barvičky koľéj było treba.

Bartoš 1901 / 0129 | Stójí šohaj na doľině (57%)
Stójí šohaj na doľině, miłá pľéje v ohradině. Poď, má miľenko, ke mně boľí ňa srce ve mně. Dyž ju pres płot presazovał, takto í on prikazovał: Daj si děvečko pozor fúká větríček od hor. Daj si pozor na dvě strany, já su šabľú dorúbaný, má hłava šabľú ťatá to za švárné děvčata. Švárný šohaj, do ťa rúbał do šabľenky neľutovał? Rúbaľi Šašírové*) sú horší ľež katové. Kat ně zetne mu hłavěnku zbarví zeľenú travěnku Šašírové, miľenko, rúbaľi mé srdenko.

Galko 1/319 | Janíčko, čo robíš (57%)
Janičko, čo robíš, že ty k nám nechodíš? Moja mamka povedala, že ty mňa neľúbiš. Kebych ťa neľúbil, k vám by som nechodil, moje štyri vranné kone hladom bych nemoril. Môj otec hovorí, že mi nedovolí, že mi kúpi principiu,*) že ma dá do školy. A ja mu hovorím, že mu neprivolím, že ja jeho principiu do vody zahodím. Moja Hanka mladá, to je Principia, od ktorej ma neodvedie celá má rodina.

Erben 5/325 | Překrásné hvězdičky (57%)
Překrásné hvězdičky, jak jste vy maličky! což jste vy mne těšívaly ty noci celičky! Jedna z vás nejvíce, ta jasná dennice: ta mne vždycky vodívala k mé zlaté panence. Měsíčku v oblacích, jak jsi ty vysoko! jak je má zlatá panenka ode mne daleko! Vždycky mně říkával můj milý tatíček, že mně bude dobře chutnat komisní chlebíček. Vždycky mně říkala má zlatá matička, že mně bude někdy dobra z koleje vodička. Vždycky mně říkával můj milý bratříček, že mně bude pěkně svědčit ten vraný koníček. Vždycky mně říkala má zlatá sestřička, že mně bude pěkně slušet po straně šavlička. Vždycky mně říkali mí milí přátelé, že mě taky jednou v poli nepřítel zabije. Do pole potáhnu, a v krvavém boji ještě jednou si zpomenu na panenku moji. Kopali hrobeček v tom zeleném hájku: ještě jednou mně pozdravte mou zlatou panenku. Měj se tam už dobře, moje potěšení! neplač, nekvil, nenaříkej, radši se pomodli.

Erben 5/324 | Rodičové chtějí (57%)
Rodičové chtějí, abych byl páterem: a já jsem sobě umínil býti švališerem. Darmo, můj tatíčku! darmo nakládáte: a já páterem nebudu, to se podíváte. Kdyby se trefilo kázaní dělati: přišly by tam hezké panny, musel bych se smáti. Kdyby se trefilo pannu zpovídati: já bych se moh' omejliti, chtěl bych objímati. Kdyby se trefilo v noci k nemocnému: já bych mohl zablouditi k děvčeti hezkému.

Galko 1/332 | Povedzže ty, môj najmilší (57%)
Povedzže ty (mi), môj najmilší, prečo teba tatík hreší? Hreší ma pre tebä, že ma nedá za tebä, že ty nemáš pole žiadne. Keď já nemám pole žiadne, ale som já djeuča švarné; môže to pán boh dať, že ma bude milovať šuhaj ako karafiat. Karafiat, kvet červený, nikdy farbu nepremení, ako taká panenka, ktorá nemá mládenka, ostane bez porušenia. Ešte jednu nôcku pôjdem, pani mamku prosiť budem: mamičko, tatičku, dajte za mňa Aničku, vezmem si hu za ženičku. Ak vám bude smutno bývať, dajte si hu odmalovať; ak vám bude ťažko, dajte (že) si hu za cklo, môžete se na ňu dívat.