Poloczek IV 496 | Dobre bolo v Hrochoťi ďeďiňe

4 words

Erben 3/060 | Pantáto pantáto (100%)
Pantáto, pantáto pod věnečkem! hejhejte, hej bej te tolaříčkem, tolarem, tolarem, flaší vína: abych já věděla, kde jsem žila. Peníze sebrané na kolíbku a na povijan zaváže přední družka do šátku a odevzdá nevěstě. Po kolíbce hned následuje Jak mile se koláče rozdají, přinesou totiž na stůl mísu velikou s čistou vodou, k čemuž družba (řečník) tuto řeč učiní: Vysoce vážení páni hosti! žádám se vší uctivostí, když jste při této tabuli s bázní boží, v dobré vůli pokrm jedli, nápoj pili, byste ruce své umyli v této křišťalové vodě; nebudet vám to ke škodě, nýbrž k čistotě a zdraví, jak učí obyčej starý. My pak vaši služebníci, dobré všecko vám přející, za to žádáme společně, byste službu naši vděčné , od nás přijmouce, y štědrosti na důkaz té své vděčnosti každý dva tři dvacetníčky vhodili do té vodičky. A vy muziky pozor dejte, pěknou písničku zahřejte.

Sušil 1340 | A v tym našim lese pod (100%)
A v tym našim lese pod sosnum, tancuje tam bratr se sestrum. Tak se jim tam dobře libilo, že jim tam slunečko svicilo. O, pojdźme bratřičku, pojdźme preč, bo by nas tu vzali ludzě v řeč. A kaj my to, sestro, půjdzěme, dy žadnej cestečky něvime? Půjdzěme, bratřičku, k Dunaju, kaj nas tam ludkove něznaju. A chodź nas tam oni něznaju, ale se nas oni optaju. Odkadź jscě, ludkove dva mladzi, že vas tak smuteček nadchodzi? A my sme su oba z Novej vsi, tam su horši ludzě jak zli psi. Bo psi ščekaju, zas přestanu, a ludzě jene omuvaju.

Galko 1/457 | Šuhajova mati, ej, tak mi dobre praje (100%)
Šuhajova mati, ej, tak mi dobre praje, kadiaľ (kade) ja chodievam, tie chodníčky kľaje. Šuhajova mati, ej, tak mi dobre nepraj, kade ja chodievam, tie chodníčky nekľaj. Šuhajova mati, ej, tak mi odkázala, aby som jej syna do nás nevolala. A ja som jej, a ja, ej, odkázala takto, aby si jej syna zamykala kladkou. Zamykala kladkou, ej, na noc medzi svine, aby jej negrúliu v noci po dedine. Hoc aj som ja, hoc aj bľadulienka bľadá, ale ma moja mať za červenú nedá. Keby ma moja mať, ej, za červenú dala, kdeže by ma, kdeže bľadulienku vzala. Keď som ni červená, ej, veď sa namalujem, veď sa ja za tvojho syna nehotujem. Šuhaju, šuhaju, ej, čo sa ti nedejem,*) či nerada robím, či sa nezasmejem? Mohla by som sa ti, ej, šuhaju dobre diať, až by šla za teba, mohol by si ma vziať.

Galko 1/116a | Načo som na svete narodzená (100%)
Načo som na svete narodzená, keď nemám žiadneho potešenia; ani potešenia, ani úfať, jaj bože, prebože, musím zúfať! Zelený rozmarín ako tráva, už ma môj milený zanaháva; keď ma on zanahá, a ja nedbám, v srdci ho nenosím, vrecka nemám. Zase je zelenší ako tráva, zas ma po druhýkráť zanaháva; urob si, milý môj, ako sám chceš, odo mňa vernejšiu nedostaneš. Na váži hodinky smutne bijú, už ma s mojím milým rozlučujú; rozjúčte, rozlúčte s pánembohem, budem si hľadati sebe roveň! Červená ružička s bielym kvitne, už mňa v Tisovníku žiaden nechce; jaj bože, prebože, čo mám robiť, keď ma už prestali chlapci ľúbiť. Vychodí slniečko spoza lesy, už mňa v Tisovníku nič neteší; veru ma tešilo, veď ma už nie, azdaj ma poteší dakde inde. Kúpže mi, môj milý, čo ťa prosím, červené čižmičky rada nosím; červené, červené ako iskra, kúpže mi, môj milý, ešte dneska. Povedz mi, môj milý, čo ťa boli, založ si líštočok javorový; založže si, založ, kde ťa bolí, nejdiže do mesta k doktorovi. Povedz mi, môj’ milá, kde ty bývaš? V prostriedku dedine, však ma vídaš. Povedz mi, môj’ milá, kto k vám chodí? Žiaden, duša moja, lenže prídi!

Sušil 2324 | Adesiaš dal Vavřince vzici (100%)
[: Adesiaš1) dal Vavřince vzici, :] dal na něho velky oheň klasci. Palili ho beze vši milosci, bylo vidac jeho svate kosci. Obrać, mistře, na tu druhu stranu, až ma cisař hotovu pečeňu. Jak obracil, na kroček odkročil, uciral si bilum šátkum oči. Vidzim, mistře, že si litoscivy, budzě ci sam Pan Bůh miloscivy. Budzěš s nami dněs večeřu jesci a na věky s nami přebyvaci. Bo do nebe je cesta uzučka jak do šatnej jahelečky uška. A do pekla je široka brana, na padesat vozův murovana. Kdo ňum půjdzě, zbavěny něbudzě, na svoje rodiče běda volac budzě. Běda, běda, co scě učinili, nic dobreho nas něvyučali. A v tym pekle hrubě velky plamen, uchovej nas, paně Kriste, amen.

Sušil 2276 | Náš pan král s králkó pěkně (96%)
Náš pan král s králkó pěkně prosí anebo mosí. Máme krála chudobnýho, na horách obranýho, ale poctivýho. Zajali ho nám na dolách, na horách, na velkých pustinách. Vzali mu dvě sta z práznýho města, dvě sta volů z prázných dvorů. Tři sta koní z prázných maštali. Dobře, že tam neměl nic, byli by mu vzali ješče víc. Děléte, děléte, nás tady dlóho stát nenechéte. Budeme-li tady dlóho stati, budeme vám střechy trhati, pod naše vraný koně stláti, pojedeme za město, spaseme vám obilí všecko. Pojedeme za dědinu, spaseme vám všecku jetelinu. Pojedeme na osení, spaseme vám všecko zelený. A budeme tam tak dlóho pásti, pokad se bude keré klásek na pole třásti, od óvrati až do konce neuživíte kohóta ani slepice. Sáhnite, paňmámo, s pantátem hodně z hluboka, ať vás nebolí ruka do roka a hlava na věky. Také, milá matičko, přidáte nám vajičko, k tomu hodnó klobásu, co se s ňó třikrát opášu, a po štvrtý se na ňu podpírám, ať svó huběnku nadarmo neotvírám.

Bartoš 1901 / 1129 | Ti Tučapščí pachołci (96%)
Ti Tučapščí pachołci o tom nic nevědí, [: že pan radní s pudmistrem po dědině chodí. :] Dyž přinde pod okýnko, hned synečka łódí, [: aby jenym ven vyšił, že mu neco poví. :] Syneček néni doma, vraný koně češe, [: šeľma radní s pudmistrem závdanek mu nese. :] Já vám o váš závdanek já vám oň nestójím, [: šak vy to dobře vítě, že se vojny bójím. :] Mám tatíčka starýho a maměnku taky, [: komu já jich zanechám, ubohý žebráky. :] Mám tatíčka starýho a maměnku rovně, [: komu já jich zanechám, dyž budu na vojně. :]

Sušil 0476 | Číž to pachole po vsi chodí (96%)
Číž to pachole po vsi chodí [: a dobré lidi :] ze sna budí? A čí by bylo? rychtářovo; chodí pod okenko Tomečkovo. Tluče na okno i na dvéři: Pod mi, má Františko, poď, odevři. Nač bych já tobě otvírala? Dyž tebe miluje panna jiná. Mně nemiluje žádná inší, leda ty, Františko nejmilejší.

Sušil 0837 | Sem já synek z dobrého (96%)
[: Sem já synek z dobrého chování, :] já nemám žádného, taty, ani mamy. Přátely mám, nic mně platní nésó, co mně majó zakryt,1) oni mně roznesó. Roznesó mě po celé dědině, že só já syneček z chudobné rodine. Roznesó mě po celém městečku, jak bych nebyl hoden chodit za děvečkó.

Sušil 1357 | Máte mia maměnko (96%)
Máte mia, maměnko, máte mia jedinú, nevydávajte mia na druhú dědinu. Keď mia tam vydáte, banovat budete, má stará matičko, včiu mně pomáhajte! Vybiraua jsem si mezi malinama, ale jsem si, Bože, kyseuú vybraua. Kyseuú, kyseuú, takovú kyseuú, neuvidíte mia jak živa veseuú. Vedua sem si, vedua jako ze sta jedna, z vysokej stoličky na nízkú sem sedua. Já sem si mysleua, že si já provedu, že z nízkej stoličky na vysokú sednu. Já sem sa vydaua, leda muža měua, leda ludé řekli, že jsu muadá žena. Já sem si mysleua, že mně dobře bude, že mně mojej kráse jak živ neubude. Už mně moje kráse pomali ubývá, už mně ju šohajek na chrbtě odbíjá.

Bartoš 1901 / 0206b | Ej už sem prešeł (94%)
Ej už sem prešeł štyry dědiny, [: pátú ves; :] ešče sem neměł takéj gaľánky, [: jak mám dnes. :] Ona sa točí, má čérné oči, [: jako já; :] daj ně ju Bože, do mého łože, [: do rána. :] Ej už sem prešeł cełú krajinu [: po Trenčín, :] ešče sem neměł takéj gaľánky, [: jak mám včiľ. :]