Rittersberk 1825 / 149 | Myslivci, myslivci.xml

1 words

Sušil 0173 | A co to tam píská (100%)
[: A co to tam píská :] [: v tej našej javorině? :] Pase synek ovce, ja, na zelenej lúce. Přišel naň myslivec, postřelil jeho srdce. Čemu sa nebránil, dyž měl obušek v rukách?

Erben 5/393 | Myslivci myslivci! (100%)
Myslivci, myslivci! vy verbujete, já bych se k vám taky dal, mne nevemete: já stříleti neumím, frajkunstům nerozumím: já se k vám přece dám, snad se naučím. Nic se, bratře, nestarej, pojď, podej ruku; vem klobouček na hlavu, šavličku k boku: však my ukážem tobě na tom Pražským ostrově: jest-li se ti průba zdaří, čest bude tobě. Hej, bratří, nestůjte! hledte nalejvat, novýho kamaráda pojďte přivítat: ruku jemu podejte, na zdraví mu připité: muzikanti, vesele marš nám zahřejte! Bratři kamarádi! veseli buďme, a těm karabáčníkům teď se vysmějme: že jsme jim zrak vytřeli, dali jsme se, kde chtěli; až nás oni odvedou, jsme nečekali.

Erben 5/070 | Letěla husička divoká (100%)
Letěla husička divoká, sedla si na naše hatě: počkej, ty husičko divoká! myslivec tam číhá na tě.

Erben 5/073 | Seká mysliveček (100%)
Seká mysliveček Jaloveček kvíčalce, kvíčalce: kvíčalka mladá jaloveček zobá, chytit se, myslivečku, chytit se nedá.

Erben 5/076 | Střelil myslivec vranku (100%)
Střelil myslivec vranku, dal do ní malou ranku:[75] vranka se třepala, až se dotřepala do zeleného hájku. Sedla si na jedličku, zpívala si písničku: „Myslivce, tralala! že jsem já vyhrála na tobě myslivečku!“

Erben 5/077 | Střelil myslivec sojku (100%)
Střelil myslivec sojku, trefil ji do obojku: ona se ulekla a jemu utekla do zeleného hájku. Chtěl ji myslivce zabit, neuměl na ni nabit: sedla na větvičku sehnula hlavičku, musel on se jí chybit.

Erben 5/079 | Potkali mne myslivci (100%)
Potkali mne myslivci, vedli s sebou psy, psy, psy; jeden dělal haf, haf, haf! a ten druhej ňaf, ňaf, ňaf! Půjdu s vámi, myslivci! nechte doma ty psy, psy; psů se bojím, ba, ba, ba, vás mám ráda, la, la, la! Chceš-li s námi na hony, musíš střílet jako my; s námi zpívat tralala! s námi pívat hahaha!

Erben 5/081 | Myslivečku mládenečku! (100%)
Myslivečku, mládenečku! uhni svou flintičkou na stranu. „Nechci, neuhnu, až té zabiju, nechci, neuhnu, až té zabiju.“ Pět peněz mám, komu je dám, když tu mého myslivečka nemám! ztratila jsem já myslivce mého, myslivce mého roztomilého!

Erben 5/083 | Ach což je to hezká věc (100%)
Ach, což je to hezká věc, že jsem já myslivec! postřelil jsem holubičku, upadla mi v jalovec. Má milá ji viděla, pro ni tam běžela; holubička s jalovečka na javůrek vletěla. A tu lístek s javora pad na nás na oba – vyprovoď mne, má panenko, až do našeho dvora. „Nechci, nechci, nepudu, vím že tvá nebudu: tys bohatých rodičů syn, a já holka chudobná.“ že jsem já bohatej: však já si tě přece vemu, jen se na mé nehněvej. „Já se na tě nehněvám, ale ráda tebe mám: přijď si večer k okénečku, pěknou hubičku ti dám.“

Erben 5/085 | Vstávej vstávej zhůru (100%)
Vstávej, vstávej zhůru, myslivečku! dennice vychází, jdi k háječku; zavolej štěňata, pusť mezi tenata tam na tu srnku. „Do tenat nepude, darmo všecko, neb ona schytralé má srdéčko: chrty na ni pustím a se jí nespustím, až ji zastřelím.“ Střelil jí smrtelně do srdéčka, tenkrát už poznala myslivečka: kterak střílí prudce zrovna v její srdce, spanilé srnky. Ještě utíkala do háječku, tam se položila pod jedličku; stopy jen nechala, zastřelena byla, běhy složila.

Erben 5/086 | Není lepši na tom světě (100%)
Není lepši na tom světě než zelený háječek: když se nad ním vyjasňuje ten překrásný měsíček! A já tady se svou milou čekám zase na zvěř divou, na zvěř divou, na srnce, jeleny a sajíce. Zajíc běží po dolině, srnec běží po háji; zajíček se přibližuje k mé panence, nezná jí. „Na zajíčka jsem střelila, jen že jsem se ho chybila: ach, můj Bože přemilý, kterak jsem to mířila! Nauč ty mne, myslivečku, nauč ty mne stříleti: chci se tobě za to ráda někdy zas odměniti. Zastřelím já ti srnčičku, dám ti překrásnou hubičku; budeš míti z ní radost, budeme mít oba dost.“ Záb. mysl I, 50, 51.