Rittersberk 1825 / 166 | Kdybys byla holka má.xml

4 words

Bartoš 1901 / 1171 | Od Dačic (100%)
[: Těžko mě má matička vychovala :] [: a z ruky na ruku :] překládala. [: Ještě jsem nevyrost, mám být voják, :] [: Nanynko, Nanynko, :] co mám dělat? [: Svázali, svázali provazami, :] [: abych já nechodil :] za pannami. [: A já se rozvážu, půjdu přece, :] [: že jest má Nanynka :] hezky děvče. [: Za tebe mám dostat holku jinou, :] [: po straně šabličku :] ocelovou. [: Po straně šablička ocelová, :] [: že jest má Nanynka :] uplakaná. [: Neplač, moje holka, prosím já tě, :] [: až já z vojny přijdu :] vezmu si tě. [: Dybych já přesmutná to věděla, :] [: až ty z vojny přijdeš, :] já tvá byla. [: Pošlu ti psaníčko jedno v roce, :] [: abys uvěřila :] moji lásce. [: Pošlu ti psaníčko tuze smutné, :] [: že jest mé srdečko:] nebezpečné. [: Že má být má hlava rozsekaná, :] [: na koňských kopytech :] roznešená. [: Dyby to věděla má matička, :] [: že je rozsekaná :] má hlavička. [: Ona by se za mně pomodlila :] [: mši svatou by za mě :] sloužit dala.

Erben 2/604 | Kdybys byla holka hezká (100%)
Kdybys byla holka hezká, vzal bych si tě do srdéčka: ale že jsi nanic, nestojím já o tě víc.

Bartoš 1901 / 0094 | (100%)
U Břecłavy łóka, tři sta miľ široká, ta má byť do rána posečená. Sekľi ju sekáči, měli ostrý kosy, má miłá za něma pohrabuje. Dyž sem šił okolo kľekání zvónilo, žežułka na buku zakukała. 2. Žežuľenka kuká, praví, že se svitá: Běž, můj miłé, domu, já musím na trávu, já bych była bitá. Ty bitá nebudeš, . na trávu nepudeš, spadła tam rosička, studená travička, ty jí žíť nebudeš. 3. Dybych była ptáčkem tém małém ptáčíčkem zatočiła bych se nad nečím domečkem. Nad nečím domečkem nad městem kasárňó, podivała bych se, co chłápci děłajó. Jeden vodu nese, druhé koně češe, třetí za stołečkem, smeknutým kłobóčkem psaníčko mi píše. Jak psaníčko napsáł, žaľostně zapłakáł, ach škoda tě, hoľka, že sem tě kdy poznáł. Neradím žádnýmu, kamarádu svýmu, aby on šił k hoľce, dyž ona ho nechce, po schodech nahoru. Já sem tam jednó vľez, dostáł sem jako pes, úvéj, jak to boľí, tó ľískovó hoľí, nepudu tam podnes.

Erben 5/293 | Dejme si hoši (100%)
Dejme si, hoši, dejme zahrát: však nám už šijou v Praze kabát. A v Hoře Kutnej kamizolku: že jsme měl každej hezkou holku! Dejme si, bratři, dejme zahrát: vždyť nám už šijou v Praze kabát. Na Malej straně kamizolku: dal jsem se odvést pro svou holku. Nejsem na vojně ani tejden: už pláce pro mě každičkej den. „Kam pak, vojáci, kam pak jdete, že vy mne s sebou neberete?“ Kdybys, má milá, s námi jela, co bys, má milá, tam dělala? „Udělala bych se holubičkou, vznášela bych se ti nad hlavičkou. Udělala bych se bílým ptáčkem, vznášela bych se ti nad kloboučkem. Udělala bych se černou vránou, vznášela bych se nad armádou.“

Erben 5/338 | S tebou jsem se holka těšíval (100%)
S tebou jsem se, holka, těšíval, s tebou jsem se, holka, těšil, dokud jsem tě v srdci nosíval, dokud jsem tě v srdci nosil. Hleď, hubičko, už jsem vojáček,[81] hleď, hubičko, už jsem voják: když jsi mne milovat nechtěla,[82] nejčko muším mašírovat. Kdybych věděl, že tě dostanu, kdybych věděl, že budeš má, koupil bych ti zlatej prstýnek, má hubičko roztomilá!

Erben 7/010 | V šírém poli lípa stojí (100%)
V šírém poli lípa stojí, pod tou lípou vojsko leží. Trubač pěkně vytrubuje, už to vojsko mašíruje. „Já bych taky mašíroval, kdyby mi kdo koně sedlal.“ Sestra mladší nemeškala, hned koníčka osedlala. Když koníčka osedlala, přežalostně zaplakala. „Neplač, neplač, sestro moje, za dvě léta přijdu k tobě.“ Když dvě léta uplynula, sestra bratra neviděla. A on leží v šírém poli, má hlavičku na dvě půly. Vraný stojí kůň u něho, nohou hrabe, lituje ho. „Vstávej, vstávej, můj patrone! dávej oves, seno moje. Vždycky jsem se dobře míval, dokud jsi mým pánem býval. Nynčko ležíš v šírém poli, máš hlavičku na dvě půly! Máš hlavičku na dvě strany, roznesou té straky, vrány.“ Jiný počátek: Když vojáček mašíruje, žádnej jeho nelituje. Jenom ta jeho holčička, kterou si vzal do srdéčka. Já bych taky mašíroval atd.

Erben 5/032 | Komínku komínku (100%)
Komínku, komínku, komínku můj! za to já tě prosím, jen trošku stoj. Kdybych tě, komínku, byl nedržel, dávno bys, komínku, v pisku ležel. – Co jste zedníci vy řemesníci! pod rukou jste pracovali, peníze jste napřed brali: to mám na vás zisku, komín leží v písku! – Komín sem, komín tam, však já jinej udělám: přidám hrstku popele, komín bude zas cele: komín sem, komín tam, však já jinej udělám! Kominíčku můj, můj, můj! jen mi v slibu stůj: vždycky jsem to slýchávala, že ta láska není stálá; kominíčku můj, můj, můj! jen mi v slibu stůj. „Řeči sem, řeči tam, já tě, holka, nenechám: ať si lidi povídají, vždycky pravdu nemívají; řeči sem, řeči tam, já tě, holka, nenechám!“

Erben 4/089 | Já mám v Praze koupenej dům (100%)
Já mám v Praze koupenej dům, jen že nevím, kterej je můj, císař pán má k němu klíče; je v něm peněz na tisíce! Přídavek pozdější: Kdyby mně ty klíče pučil, což bych já se pilně učil: čisti, psáti, počítati, hezké holky milovali.

Erben 2/794 | Když jsem šel od lesa stezkou (100%)
Když jsem šel od lesa stezkou, potkal jsem panenku hezkou, skrovnou, nevysokou, švárnon, černookou. Já se ji počal vyptávat, brzo-li se bude vdávat? „Já bych se vdávala, 1) kdyby mně máma dala. Můj zlatej Jeničku hezkej, až půjdeš z hospody, vejskej, bych tě uslyšela, srdéčko potěšila.“ 1) Ona že ne, že ne, že si mne neveme. Počala ode mne běžet, upadla, zůstala ležet: ouvej, holka, ouvjej! když jsi upadla, vstávej!

Erben 2/680 | Když já přijdu do hospody (100%)
Když já přijdu do hospody zrovna do kola: kdybych tě byl k tanci nevzal, stát bys musela; musela bys v koutě státi, na mládence se dívati, tak jako jiná, holka falešná!

Erben 2/776 | Kdyby byly moje (100%)
Kdyby byly moje u Sedlice pole, ještě bych se oženil: šel bych do hospody, zjednal bych si dudy, holku bych si namluvil.