tolik

Displaying 1 - 5 of 5
Kedz sa miłý na vojnu brał, svojéj miłéj tak povedał, aby sa ľen nevdávała sedjom rokóv naň čakała. A kedz boło v sedmém roce, žała trávu pri potoce, uvidzěła tam ísc pána od vojákóv kapitána. Vitám vás, vojáčku, z vojny! Čo tam robí ten mój miłý ? Co by robił, on sa žení, boł som na jeho veseľí. Čo mu, miłá, čo vinšuješ kedz ho tak verně miłuješ? Vinšujem mu teľko zdraví, čo je v tom potoku trávy. Čo mu, miłá, čo vinšuješ, kedz ho tak verně miłuješ? Vinšujem mu toľik złata, čo je v tom potoku błata. A čo mu ešče vinšuješ, kedz ho tak věrně miłuješ? Vinšujem toľik hubičék, čo je na nebi vězdzičék. Čo že mu ešče vinšuješ kedz ho tak verně miłuješ? Vinšujem své srdce verné, aby přišeł brzo ke mně. Bys boła zľe hovoriła, boła bys tu smrc zkusiła, za to že’s gaľánka verná, za to budzěš ženka moja.
Dyž já si zpomenu na můj věk słobodný, tak ňa má hłavička převeľice boľí. Hłavičko, hłavo má, už ňa toľik neboľ, rači sa ně pukni, ľebo sa ně zahoj.
Jedna hodina z půlnoci byla, když mne má milá vyprovodila: „Přes ten zelenej háj jdi už, můj milej, sám, jdi s pánem Bohem!“ Není na nebi tolik hvězdiček, co mně má milá dala hubiček, není a nebude, co svět světem bude, tolik hvězdiček. „Kdyby mě byla moje matička, dokud jsem byla ještě maličká, do kláštera dala, nebyla bych znala nyní Honzíčka.“
Vyletěla holubička z rychtářovic okenečka. Vyletěla, zahoukala, na milého zavolala. Pojď, můj milý, s oné strany, pomoz na mě nůši trávy. „Těžší tráva než otava, proč’s, má milá, tolik brala?“ Já jsem brala po libosti, 1) abych měla kravám dosti. Otočil se a zasmál se, vytál facku své panence. Červená ji polívala, do šátečku utírala. Do šátečku, do bílého, co dostala od milého. Vila věnec ze slziček a vplítala jetelíček. Vadne kvítí ve věnečku: S pánem Bohem, můj holečku! Prachenska. – Srov. Suš. 537; Kol. I. 295. 1) „Ať pomůže otec, máti, nechtěli mi tebe dáti. Ještě tebe kolíbali, už mi tebe slibovali.“
Na horách, dolinách sil jest Jeníček hrách; a ta jeho milá lusky tam trhala. Když jich natrhala, sedla na mezičku; čekala, volala: „Můj zlatej Jeníčku!“ Kolik těch lustiček z fěrtoušku vyndala, tolik, tolikráte sobě zavzdychala. Kolik z těch lustiček zelených zrniček, tolik, tolik z očí vylila slziček. „Vždy jsi mně sliboval, že ty si mne vezmeš, jen až pod háječkem žito jaří sežneš. Žito’s jaří sežal, mne jsi přece nevzal: bodejž tobě pán Bůh žádné štěstí nedal. Žádné štěstí nedal na tom tvém statečku, že jsi mne oklamal chudobnou děvečku. Chudobná děvečka, 1) což ta mnoho zkusí! ta každičkou křivdu tiše snášet musí.“ 1) Chudobná děvečka ta ničehož nemá, jenom tu poctivost, kterou si zachová.

Pomozte nám databázi lidových písní rozšířit!

Vážení návštěvníci stránek FolkSong.eu,

Neustále se snažíme rozšiřovat databázi o další písně a velmi vítáme zájem o spolupráci. Našim spolupracovníkům též nabízíme rozšířený přístup do databáze.

Plný přístup k vyhledávání a k doprovodným obrazovým materiálům lze získat mj. tím, že se stanete spolupracovníky projektu a pomůžete při editaci textů z počítačově přečtené tištěné edice. Možné jsou i další formy spolupráce, např. editace melodií či přispění zvukovými nahrávkami, atd.

V případě zájmu o spolupráci mi napište skrze kontaktní formulář a obdržíte bližší instrukce k přispění do databáze a snadnému získání přístupu k úplným výsledkům vyhledávání a k obrazovým materiálům (faksimile vybraných sbírek).

Vítáni jsou též akademičtí či soukromí badatelé, kteří mohou z databáze čerpat informace a specializované analýzy melodií i textů pro své publikace - napište mi se žádostí o rozšířený přístup.

Pro bližší informace o spolupráci klikněte zde.
Těším se na spolupráci!

Jan Koláček, autor projektu

Jak citovat

"tolik", FolkSong.eu - Online katalog lidových písní, ed. Jan Koláček (datum přístupu: 15 Črv 2024), URL: http://folksong.eu/taxonomy/term/1450