pěkného

Páni muzikanti, vemte inštrmenty dobrý pozor na mňa dajte, vy sedľáci počúvajte co děłajú ženky! Ona ženka mnohá, dyž muž néni doma, on jí nechá hospodářství, ona krade až to praščí, a peníze sková. Ženka dojí v chľévě a žida má v izbě, príďa z venku přivítá ho, a hned sa ptá: co nového, a co má pěkného. A on jí zas praví: mám tu nové módy, jakživa ste neviděła, na jarmaku neuzřeła takové kartúny. Céra iďa z chléva, na žida sa dívá, vołá: mamo co děłáte, o złatý sa nehádajte, tata nejsú doma. Ľež tatu spatříme, šecko si kúpíme; bude pátek, budeme vít, možeme něco ukľudit a židovi dáme. Sedľák v pátek věje, žena k němu príde: běž ty mužu poobědvat, mý budem s cérú osívat, máš tam oběd v trúbě. A jak osívały, do měchů dávały; pachołek sa díru dívał, aby na ně nepovídał, že mu také dají. Dybych sedľákem był, vím co bych učinił; rekł bych: do ľesa jedu, vratił bych sa zasé domu, na všecko bych trefił. Príde kontribuce, sedľák zpíná ruce: co si, ubohý, poradit, kam sa já mám včiľ obrátit, prázná je truhľice. Až žena umírá, teprú si zpomíná: co sem, hříšná, děłávała, že sem muža okrádała, včiľ ně bude běda. *

Mamičko, tacíčku, na vás my voláme, na pekné šjatečky my od vás žjadáme. Ženichu, ženichu, na tebja voláme, pěkného chlapečka do roka žjadáme. Sestričky, sestričky, na vás my voláme, na peknú košielku my od vás žjadáme. Bratové, bratové, na vás my voláme, na peknú faječku my od vás žjadáme. Družičky, družičky, na vás my voláme, na peknú čapičku my od vás žjadáme. Drožbóvja, družbóvja, na vás my voláme, na pekné pančušky my od vás žjadáme. Starý svat, starý svat, na vás my voláme, na pekné strevíčky my od vás žjadáme. Široká, široká, na vás my voláme, na peknú podušku my od vás žjadáme. Rodzina, rodzina, na vás my voláme, na pekný poviják my od vás žjadáme. Aj vy oddomníci, na vás my voláme, čo nám nědostává, my od vás žjadáme.