koření

Zatočil se sokol nad oblaky, zatočil se nade všecky ptáky, aj, nade všecko stvoření. Ej, přiletěl k miléj pod okénko, a zaťukal: Spíš-li má Nanynko, aj spíš-li nebo neslyšíš ? A já nespím, já tě dobře slyším, ale že ti otevříti nesmím. Já nemám milého doma. Jak oni se spolem domlúvali, tak oni se po řeči poznali, ej, poznali, zaplakali. Vítej, milej, z dalekéj krajiny, a povídej mně dobré noviny, jak se ti ve světě vedlo. Aj, dobře, dobře má galanečko, ale že mám zraněné srdečko, aj, zraněné, porúbané. Běž, má milá, do téj apatyky, aj, nakup tam všelijaké léky, aj, všelijaké koření. Co je po tých všelijakých lékách, dyž mně umřeš na mých milých rukách, aj, na mých milých ručenkách. Běž, má milá, k ternu zvonařovi, ať zazvóní na všecky tři zvony, aj, na všecky tři zvonečky. Běž, má milá, k temu hrobařovi, ať vykope pěkné, nové hroby, aj, pěkné nové hrobečky. Běž, má milá, rychle ke knězovi, ať pochová mé tělíčko mladý, aj, mé tělíčko, mé mladý.

1. [: Přes zeľené žitečko voda teče :] co ně moja miłá, hołuběnka sivá, ej, co ně ona řekne? [: A co ně ona řekne, šohajovi, :] šak sem í nepropíł, šak sem í nepropíł, ječmeňa na kořeni. 2. [: A co ty sa, synečku na mňa hněváš? :] Dyž ně na chodníčku, švárný šohajíčku, ej pozdravéní nedáš. [: A šak sa já nehněvám, aľe mosím :] Tebe já cérečko, moja gaľánečko, ej istě dostat mosím.