Displaying 1 - 100 of 2000
Ach, čo ja mám za trápenia
Ach, čo ja mám za trápenia
Keď som sa ja z domou zbierau
Ach, Bože muoj, čože son ja urobiu
Bola som ja Debrecíňe v jarmoku
Keď ja z huti puojďem, banovať nebudem
Kebi ja bou veďeu, ej, že ja vojak buďem
Čera večer som ňeveďeu, že ja voják buďem
Keď som sa ja špaciruval v ňeďelu
Rada bi ja čižmi na rám nosiú
Keď som ja bou dvanást roční mláďeňec
Keď son ja bou šestnást roční mláďenes
Koj som ja bul dvacet rosní mládžeňec
Kedz som sa ja vídávala, bou mi svet
Keď ja puojďem na tú vojnu, vojňičku
Ožeňiu som sa ja, aľe ňeňie dobre
Kebi ja veďela, ďe ja buďem bívať
Bola bi ja bola, ako húska biela
Slnko zašlo, mesác višiel, a ja na roli
Mať mi tak poviedala, že ja robiť ňemusín
Miluvaná drahá matka, pekňe váz ja prosín
Kebi ja bou o ton veďeu, že ja buďen vojačken
V tom Osrbľí ruža kvitne, ja ju trhať ňebuďem
Vela vodi ujdze, pókim ja k vám pojdzem
A ja mám frajerku v rubňici
Ej, keď ja pojďem mašírovat’
Akože ja puoďem k neznámej
Ešte sa ja mojej mamki opítam
jsem panna růže, dokud nemám muže. jsem panna kvítek, dokud nemám dítek.
Měj mě, Jeníčku, měj mě rád, koupíme sobě vinohrad: Ty budeš vorat a žít, budem se spolu dobře mít.
Ty podhajský kostelíčku, stojíš na pěkném vrsíčku. Vycházejí panny z tebe, jako andělíčky z nebe. Jedna vyšla pěkná bílá, a ta bude moje milá. Druhá vyšla ještě hezčí, ta bude má nejmilejší. Třetí vyšla jako růže, žádný jí dostat nemůže. ji musím přece dostat, kdybych tam měl mrtev zůstat.[10]
Když jsem k vám chodívával, pejsek na mne štěkávával; mu házel z kapsy kůrky: pust mě, pejsku do komůrky. Na okýnko jsem ťukával, vaši dceru jsem volával: vaše dcera velmi pyšná, ani za mnou ven nevyšla.
To si, mámo, nemyslete, že si vezmu, co vy chcete: si vezmu, co budu chtít, s tím musím do smrti být. Nadělali na mne klevet, že jsem měl děvčat devět: a nemám jenom jednu, ta je hezká, tu si vezmu.
Počkej na mne, holka zlatá, půjdem spolu na pouchňata: je budu v šátku nosit, ty je budeš na mně prosit.
Už je malá chvilka do dne: pojď, má milá, vyprovoď mne, vyprovoď mne přes hájíček, ti tam dám pár hubiček.
Šly panenky silnicí, potkali je myslivci dvá. „Kam panenky, kam jdete? která to z vás budete má? Ta maličká, ta je má, ta má oči jako mám; Na krku má granáty, mezi nimi dukáty jsou. Jak pak to vyvedu? si pro ni přijedu tam, Čtyrma koňma vranejma, jako sedlák do mlejna jede.“
Už se Krumlovskej zámeček bourá: že se můj milej za jinou toulá. Toulá se, toulá, řekli mi lidé – až se vytoulá, však von zas přídě! Můj milej jede vod Prahy domů: pudu zejtra naproti němu. Ach jede, jede čtyřmi koníčky: vzadu má vrané, napřed šimlíčky.
Na prahu stála, hezká se zdála, jí dal hubičku, ona se smála. Jak s prahu sešla, tuze se lekla, že musím na vojnu, smutně mi řekla. Na vojnu půjdu, bojovat budu: bude-li pán Bůh chtít, přece tvůj budu.
Dlouho holečku, dlouho k nám nejdeš: jsem myslila, že už nepřijdeš! Když jsi k nim přišel, pojď večer s námi: však nejseš cizí, jseš dobrý známý.
Kdyby mně máti na trávu dala, bych jí trávy nůši nažala. Tráva neroste jenom za vodou, kudy Chejnovští mládenci jedou. Ale ne všickni, jenom někteří: ti kteří nosí pávové peří. Pávové peří, stříbrné sponky: to jsou mládenci jako z pivoňky.
Když sem odcházel, muzika hrála; moje nejmilejší pro mne plakala. Ach, neplač pro mne, pojď raděj se mnou: a tobě koupím sukni zelenou. Sukni zelenou, ne tuze dlouhou, abysi ty mohla vandrovat se mnou. Povandrujeme přes hory, doly, a lesové budou naše komory. Tráva zelená naše peřina: tam budeme spávat a se milovávat, holka rozmilá.
Ach holka, holka! černé oči máš: a se tě bojím, že mne oklamáš. „Kdybych měla ještě černější, neboj ty se, neboj, můj nejmilejší! Neboj se, neboj mých černých očí: ale jen se varuj klevetných řečí.“
bych vás, děvčátka, rád vozil, kdyby se kočárek nezbořil: však on se kočárek nezboří, Vždyť on je kovanej v Záboří.[13]
Čí je to pachole? v noci chodí: vono cely noci lidi budí. Dyť je to pachole lichtářovo: von chodí za cerú šafářovo. Tluču, tluču, dívčko, votevři mně: dyt to není v létě, je to v zimě. „Dyť bych ti ráda votevřila, kdyby moje máma neslyšila. Kdyby moje máma huslyšíla, vona by nás třeba voba zbila. Jdi ty raděj, chlapče, jdi ty domů: poruč ty mě tady pánu Bohu.“
Až odtud pojedeš, mňj holečku, pudu za tebou za vojačku. „Co bys, má panenko, tam dělala? vždyť bys mě ve vojsku nepoznala?“ Udělala bych se malým ptáčkem, snášela bych se ti nad kloboučkem. Udělala bych se vlaštovičkou, snášela bych se ti nad hlavičkou.
Když jsem do Nevěsíc chodívával, jsem si cestičku znamená val: červeny růžičky jsem si házel, kudy jsem panenku doprovázel.
Okolo javora teče voda: napí se, má milá, však je dobrá; napí se má milá, napí se jí, budeš mít srdéčko uzdraveny. Okolo Kláštera, teče voda: napí se, má milá, což je dobrá! „ jsem se napila do libosti: děkuju ti, chlapce, z upřímnosti!“
Což ten panský mostek prohýbá se, na něm je travička, neseká se. A pod tím mostečkem drobné ryby, tam je má panenka, mně se líbí. Šíte mně, matičko, košiličku, a si pojedu, pro Ančičku. Šíte mně, matičko, vyšívanou, že mám panenku pohaněnou. „Kdo ti ji pohanil?“ Můj kamarád: proto ji pohanil, že ji má rád. „Kdo ti ji pohanil?“ Všecky lidi: a ji nehaním, mně se líbí. „A když se ti líbí, tak si ji měj, na ty lidské řeči nic nedávej.“

Pages