Kolberg 03 / K0058

3 words

Bartók III 1579a | Išla Polka cez háj na vodu (100%)
Išla Polka cez háj na vodu

Erben 2/734 | Já jsem Polka (100%)
Já jsem Polka, ty jsi Polák: dáme sobě polku zabrat.

Bartók III 1579c | Išla Polka cez háj na vodu (100%)
Išla Polka cez háj na vodu

Galko 1/263 | Z tamtej strany hája (75%)
Z tamtej strany hája šuhaj sa mi klania, ešte nebol u nás, už ho ludia hania. Nehaňte, nehaňte, zobrať sa nám dajte; radi sa vidíme, zobrať sa musíme. Neráňaj, neráňaj, zelenie padajú; takô si dievča ber, akô ti dávajú, A ja som neráňal, sami mi padali, takô som dievča vzal, akô mi dávali.

Galko 1/383 | Ej, z tamtej strany hája (75%)
Ej, z tamtej strany hája, ej, milá na mna volá, [: eštech u nej nebol, :] ej, už jú ludie haná. Ej, nehante, nehante, ej, zebrat sa nám dajte; [: my sa dva lúbíme, :] ej, zebrat sa mosíme. Ej, ked sa nám, má milá, ej, zebrati nedajú, [: sloboda vandrovat, :] ej, k šíremu Dunaju. Ej, pri tichém Dunaji, ej, tam je knazov sedem, [: dá to milý pán boh, :] ej, sobáší nás jeden. Ej, dunajský hnilý klát, ej, to bude starý svat; [: dunajské rybičky, :] ej, to budú družičky. Ej, z nebe anjelové, ej, to budú družbové; [: a tá smrt vysoká, :] ej, to bude široká. Ej, a tá smrt vysoká, ej, to bude široká; [: tie krajnanské zvony, :] ej, to bude muzika.

Galko 3/013 | Dobrú noc tamtej materi (75%)
Dobru noc tamtej materi, [: kerá chová synov, céry. :] Poďme domov z toho domu, [: de sme mali dobru vôľu. :] Dobrú noc tamtej materi, [: kerá chová synov, céry. :]

Bartók III 1310b | Takí sa mi tamtej noci sňívau (75%)
Takí sa mi tamtej noci sňívau sen

Sušil 0913 | Ten bořetský kostelíček (0%)
Ten bořetský kostelíček, okolo něho chodníček. Ten chodníček néní rovný, chodíval tam šohaj švárný. Chodíval tam hezký synek, už mu zvadl rozmarýnek. Chodíval tam, ale nechce, že tam néní švárné děvče. Néní, néní, ale přijde, až z kostýlka s jiným vyjde.

Sušil 2337 | Štyry mile za Opolem (0%)
Štyry mile za Opolem milovali se dva spolem, tak se spolem milovali, až i sobě slubu dali. O, Marjanko, srdce moje, něviš-li ty, co sem ja je? Jach řemesla šlosarskeho, už sem zkusil světa mnoho. Ešče jednu povandruju a tobě tu přikazuju, bys se mi pěkně chovala, žadnemu něslubovala.1) A ja tež tobě, Janičku, za to ti davam ručičku, abys se mi pěkně choval, jinšich panen němiloval. Jak do světa zavandroval, Marjance se něvracoval; nemoc naňho Bůh dopustil, až i duši svu vypustil. Marjanka dycky čekala, nic ineho nědělala, jen věnečky uvijala, Janičkovi schovavala. Ach, Božečku, Božečku můj, kaj tež je ten Janiček můj? Vrať se, Janičku, můj mily, jsi-li mrtvy lebo živy. A ve štvrtek nočním časem přijechal Janiček s vozem a zaklepal na okenko: Spíš-li ty, ma Marjanko.2) Marjanka hned stanula, okenko mu odevřela: Vitaj, vitaj, můj Janičku, dam ti věnek na hlavičku. Marjanko, srdce moje, mily tvůj pro tebe jedě, sedni sobě na voziček, poveze nas můj koniček. Na vozeček sobě sedla, se svym milym pryč jechala: Budtě s Bohem, ma matičko, jak mě boli me srdečko! Dy ujeli drahy malo, s oblaků na ňu volalo: Cos, Marjanko, učinila, žes s umrlym pojechala? Jak přijeli na půl drahy, upad ji střeviček z nohy: Staň, Janičku, staň můj drahy, upad mi střeviček z nohy. Co to slovo promluvila, to tři sta mil ujechala. Přijechali na krchovek, tam byl murovany domek. Něch, mila, konička běžeť, budeme tu spolem ležeť. Ona venku a un v hrobě i po smrti přeju sobě. A když bylo na svitani, šel rechtor zvonit klekani, spatřil tam jednu osobu, klečela na novem hrobu. Zajdi ty nam pro faraře, co ty ruky štolu važe. Farař počně zaklinati, ona něchce uhybati. Němohli jich rozvazati, museli jim slubu dati, ona venku a un v hrobě i po smrti přali sobě.3)

Sušil 2335 | Byla jedna sira vdova (0%)
Byla jedna sira vdova, co patero ditek měla. Ene jednu kravu měla, co syrotkům naležela. Byla panu mnoho dlužna, zaplatiť něbylo možna. Ten pan ji dal tu kravu vziť, do svojeho chleva zavřiť. Divky šly rano k dojeni, žadnej kravy živej něni. Ene jedna živa byla, co ty sirotky živila. Šly, oznamily panovi i take jeho sluhovi. Ten pan něchtěl temu věřiť, poslal sveho sluhu pozdřit. Mily paně, jest temu tak, stal se u nas velky zazrak. Konička mi osedlajtě, pistule mi nabijajtě. Vyjechal do pole zlostně a střilal do neba hrozně. Dy’s mi, pane, mrch nadělal, sešli mi psa, by jich sežral. Ten pan se hned psem udělal, všecky kravy z chliva sežral.

Sušil 2192 | Dávé vajec (0%)
Dávé vajec, kázal kadlec he kadlička, habes dala dvě vajíčka. Jedno bílý, dvě červený, šak slepička snese hiný, pod posteló v kótko na březovým prótko. Daj, paničko, daj vajíčko, daj vajičko lebo dvě, šak ti málo ubude. Metlička se šupeří, poženem se do dveří a ze dveří do kuchyně a z kuchyně šup do síně, budem se sekat upřimně.