Kolberg 01 / K0041d

4 words

Erben 5/001 | Přišel je k nim jeden pán (100%)
Přišel je k nim jeden pán, říkají mu kvardyán, má paruku ze psích chlupů, bázi se mu sem a tam: to je pán, to je pán, to je pravej kvardyán. Co vám povím ještě víc: vyplil on se na střevíc, ze střevíce zas na ruku, namazal si svou paruku: to je pán. to je pán, to je pravej kvardyán. Pocházíť on z Kosmonos, na křivo má trochu nos; tabák šňupe, jen to lupe, nestačí mu na den let: to je pán, to je pán, to je pravej kvardyán. Hej, bej, povím vám: na Vraclavi Zejda pán,[67] má paruku s třema copy, hází nima sem a tam. Hej, hej, eště víc: 1) naplil sobě na střevíc; ze střevíce na ruku, namazal si paruku. 1) Naplil on si na ruku, namazal si paruku, namazal, pomazal, až ji celou zamazal.

Erben 2/633 | Když jsem šel od Nandlí (100%)
Když jsem šel od Nandlí, upad jsem přes vandli, to bylo mý štěstí, že jsem byl bos: kdybych byl obutej, byl bych snad zabitej, byl bych si rozrazil na kusy nos.

Bartoš 1901 / 0207b | Sem já podľe vody podľe hory (100%)
Sem já podľe vody, podľe hory, kúdeľářův syn, dyž mně zverbovaľi pod husary, na vojnu mosím. Šafářova Nanynka, to je hezká děvčinka, tá má nožky jak srnka, očka čérné jak trnka. Čeło sa jí bľiščí, jak by měło byti skľeněné, tváře jako růže, bíłá kůže, pysky červené, nos nedłúhý, nekrátký, zuby pěkně na řádky, jak sa na mně zasméje, všecko ve mně okřéje.

Sušil 0593 | Dybych ja byl malym ptačkem (100%)
Dybych ja byl malym ptačkem, letaval bych krajem lesem, letěl bych k svej milej, esli ešče žije. Žije, žije, můj synečku, seče v zahradě travičku, seče a vyžina, jak by smutna byla. Co se, mila, na mne hněvaš, že se mnu nic něrozmluvaš? Či je ti co ně v nos, či tva nerozumnosť? Ja se na tebe něhněvam, ale k tobě chuti němam, že ti vaši laju, chceť ti mne nědaju. Ja jsem děvečka chudobna, ja něni sem tobě rovna, ober sobě radši, ktera je bohatši.

Sušil 0547 | Chodíval sem přes lavečku (100%)
[: Chodíval sem přes lavečku, :] k tem súsedom [: za děvečkú. :] Lavečku mně odhodili, galanečku odlúdili. A já chodil, leda chodil, leda děvče za nos vodil, A já chtěla, leda chtěla, leda víc galánů měla.

Sušil 1051 | Zabřešči pacholci (13%)
Zabřešči pacholci na tom druhem konci, šenkyrečka svědči, že chodzicě v noci. Šenkyrečko mila, kaj si nas vidzěla? Včera u suseda plna siň vas byla. Šenkyrečko mila, jak to nědovedzěš, jak to nědovedzěš, utopena budzěš. Což bych nědovedla, dyž sem to vidzěla, včera u suseda plna siň vas byla. Škoda je mladzěže, že sem povědzěla! Dyž sem mlada byla, tež sem tak dzělala. Jak to povědzěla, k Dunaju běžela, k Dunaju běžela, utopic se chcěla.

Bartoš 1901 / 1064b | Počkajte młádenci (13%)
Počkajte młádenci, na tom horním konci, šafarenka svěčí, že chodíte v noci. Počkaj, šafarenko, jak to nedovedeš, jak to nedovedeš, utopená budeš. Proč bych nedovédła, dyž sem to viděła, včéra u súsedů pľná síň vás była.

Galko 1/002 | Zaspievalo vtáča na kosodrevine (13%)
Zaspievalo vtáča na kosodrevine; ej, čo komu súdené, ej, veru ho neminie. Zaspieval si slávik pod oknom na ruži, ej, že moja milenka, ej, za mnou ešte túži. Preleť, slávik, preleť za dolhorské hory, ej, povedz jej, že i mňa, ej, za ňou láska morí. Ťažko je, jaj ťažko, dvom sa zabudnúti, ej, z ktorých sŕdc nemôže, ej, láska vyhasnúti. Z našich nevyhasne, kým žijeme letá, ej, ba ani do konca, ej, i po konci sveta.

Černík 1908 / 038 | Janíčko s gajdami (13%)
Janíčko s gajdami, seber sa, choj s nami na druhú dzedzinu, namlúvac dzievčimi. V horním konci svjécja, v dolním zažjéhajú, naprostřed dzedziny dzjévča namlúvajú. Něnamúvajce mňa, veru vam něslúbím, veru medzi vami žjadného nělúbím. Kebych medzi vami kterého lúbila, veru bych vám bola už dávno slúbila.

Erben 7/048 | Napěv (13%)
(Napěv 621.) Šel jest pán Bůh, šel do ráje, Adam za ním, poklekaje. Když do prosíred přicházeli, pravil pán Bůh k Adamovi: „Se všech stromů požívejte, s jednoho jen zanechejte, Který stojí prostřed ráje, modrým kvítkem prokvétaje.“ Učinil se ďábel hadem, podved Evu i s Adamem. Utrh jabko velmi prudce a podal je Evě v ruce. Eva vzala, okusila, s Adamem se rozdělila. „Jez, Adame, jez to jabko, což jest po něm velmi sladko!“ Tak se oba prohřešili, z ráje ven vyhnáni byli. Dal jim pán Bůh po motyce a poslal je na vinice. „Jděte, jděte a kopejte, chleba sobě dobývejte!“ Než se chleba dokopali, dost se oba naplakali. Tu máš, Evo, z tvého smíchu, teď jsme padli oba k hříchu atd. Zpívá se obyčejně při hodech svatebních, když před nevěstu na stůl postaví strom, kdež na způsob písní církevních slohami těmito se končí: Kriste pro tvé umučení dej nám hříchů odpuštění, At nás nežže věčný plamen, zachovej nás, Kriste. Amen. Na Slovensku touž píseň zpívají chlapci, od vánoc až do nového roku s hadem chodíce.

Erben 7/031 | Když se milý na vojnu bral (13%)
Když se milý na vojnu bral, 1) své panence přikazoval, aby se mu nevdávala, sedům let na něj čekala: „Má panenko! nevdávej se, za sedům let přijdu zase; za sedům let přijdu domů, zlatý prsten nosit budu.“ A když bylo v sedmém roce, žala trávu při potoce; když nažala, navázala, po poli se ohledala. Neviděla tam žádného, jen vojáčka samotného; ptala se ho: „Můj panáčku! víte-li o mém miláčku?“ „Tvůj milý se tam oženil, já sám na jeho svatbě byl. Co mu vzkážeš, holubičko, bílá, červená růžičko?“ „Vzkazuju mu tolik toho: aby do něj udeřilo!“ Otočil se a zasmál se, zlatý prsten zatřpytil se. „To je prsten s mého prstu, co jsem dala mu na cestu!“ – „Co mu vzkážeš, ještě více, ty modrooká dívčice?“ „Vzkazuju mu tolik zdraví, co je na té louce trávy; vzkazuju mu tolik štěstí, co je kapek v hustém dešti!“ Kostelíček v černém lese: „Pojď, má milá, oddáme se; pan farář nám ruce sváže, žádný nás už nerozváže.“ 2) 1) Můj milý na vojnu jede, a co on mně přikazuje? abych já se nevdávala, sedum let na něj čekala atd. 2) Na konci dodávají: Skládal voják tu písničku, dal ji milé za hubičku; ta písnička velmi hezká, stojí nejmíň za dvá česká.