Smutný 26/054 | To velické širé pole

4 words

Smutný 26/054 | To velické širé pole (100%)
To velické širé pole

Smutný 04/009 | Chodila ANička po Velické poli trhala (98%)
Chodila ANička po Velické poli, trhala zelinku

Bartoš 1901 / 0314 | Ej zpívaj słavíčku (97%)
Ej, zpívaj słavíčku, ej v tom zeľeném hájíčku, Hory sa čerňajú, doly zeľeňajú, Veľické děvčátka gaľánů nemajú.

Smutný 21/017 | Ty velické zvony smutno vyzváňajú (97%)
Ty velické zvony smutno vyzváňajú

Smutný 23/011 | Ty velické zvony (97%)
Ty velické zvony

Sušil 2361 | Ta zvezda ta je izišla (4%)
Ta zvezda, ta je [: izišla :] [: z one strane črne gore.:] Ona nam sviti široko, široko ino visoko, v zvezdi stoji dite mlado, v rukah drži ta zlati križ. Na križu je napisano, da je to ditě pravi Bog.

Bartók III 1511c | Založme si ohníčka širokého (4%)
Založme si ohníčka širokého

Černík 1908 / 237 | Holubenka sivá (3%)
Holubenka sivá, holúbek ťa volá, že vy polecíce do širého pola. Do širého pola, do cudzéj krajiny, že sa rozlecíce do svojéj rodziny.

Erben 7/023 | Zabil jest Matoušek (3%)
Zabil jest Matoušek, zabil Majdalenku, že jí nesměl vzíti za svoji manželku. Často tam chodíval, do půl noci býval; mile s ní rozmlouval, lásku přisliboval. Když hodina byla: „Vstaň, Madlenko milá! vstaň a vyprovoď mne do šírého pole!“ Majdalenka vstala, jej vyprovázela, běloučkým šátečkem oči utírala. Vyprovodila ho až k panskému dvoru: „Jdi už, můj Matoušku, s pánem Bohem doma! Neb já s tebou dále nemohu se bráti; lál by mně tatíček, lála by mně máti.“ Loudil ji a loudily tam až na rozcestí; ach, nenadála se tu svého neštěstí! Tam jí na krk šloupil, ruce, nohy zlámal, jako ten ukrutník s ubohou nakládal. Ona ho prosila: „Ach pro rány Krista! jen mne, můj Matoušku, nezabí dočista!“ Ona ho prosila: „Ach pro všecky Svaty! jen mne, můj Matoušku, nech vyzpovídati!“ „O! jak já dám tobě té zpovědi dosti, až tobě polezou z hlavičky ven kosti!“ Pak ji tam zahrabal pod zeleným hlohem, jen kousek fěrtoušku jí vykoukalo ven. A když domů přišel, otci tak povídal: „Už jsem mlynářovu Majdalenku nechal.“ „Dobře's tak, Matoušku, dobře's tak udělal, že jsi mlynářovy Majdalenky nechal. Ty si můžeš vybrat podlé své libosti, která bude míti stříbra, zlata dosti.“ „Ach! vy to, tatíčku, vy mně to pravíte: však o té žalosti v mém srdci nevíte!“ Když do zámku přišel, pan správce se ho ptal: „Kde jsi mlynářovy Majdalenky nechal?“ Majdalenka leží pod zeleným hlohem: a Matoušek stojí před širokým stolem! 1) Majdalenku nesou čtyry panny z trní, a Matouška vedou kati do vězení. Majdalenku nesou mládenci pod věnci, a Matouška vedou kati na šibenci. Tu rodičů prosil by mu odpustili, že tak skrze něho dcerušku ztratili. „My ti odpouštíme tvoji vinu všickni, jest-li ti odpustí právo Holomoucký.“ „Tatíčku, matičko! toho já nežádám: pro vaši Madlenku milerád umírám. Co jsem já zasloužil, sám trest na se žádám, a tuto výpověd na sebe vydávám: Hlavu na špic dejte, kolem mne lámejte: co jsem jí udělal, tak mně udělejte!“ Hlavu na špic dali, kolem ho lámali; jak sobě sám žádal, tak mu udělali.

Bartoš 1901 / 0108b | V čirém poľi na rovny (3%)
[: V čirém poľi na rovny :] zatočił sa švárný šohaj na vraném kony. [: Zatočił sa sem a tam :] jako sa já, moja myłá, od vás vymotám? [: Vymotaj sa, jako sceš :] šak ma ty už, duša moja, myłuvat nesceš. [: Skočił s kona, myłuval :] až sa v Sedmohradskéj zemy dubec ohýbał. [: Chycił ju on ces poły :] zanesł ju na daľeké široké hory. [: Połožił u pod dubem :] tu sa ty živ, duša moja, z duba žałudem. [: A já pôjdem do Prahy :] kúpým ci tam, duša moja, za grajcar stravy. [: A za druhý pernýku :] a za tretý, duša moja, dúhého veku.

Bartoš 1901 / 0093 | Žało dívča žało trávu (3%)
Žało dívča, žało trávu, nedaleko Beľegradu — noľen dáľéj nu. Pán sa na ňu z okna dívał od radosti až omdlívał — noľen dáľéj nu. Širuj kočí, širuj koně, pojedeme v širé pole — noľen dáľéj nu. Širé poľe objíždžali na děvčátko zavołali — noľen dáľéj nu. Do ti kázał trávu žati, panské łúčky vyžínati? — noľen dáľéj nu. Daj nám, dívča, daj nám załoh, co’s na panském trávu žało — noľen dáľéj nu. Dávala ím svú płachtičku, za tú zeľenú travičku — noľen dáľéj nu. Nechceme my tvéj płachtičky, lež my chceme tvéj ručičky — noľen dáľéj nu. Nač bych já vám smutná była, já sem céra pastýrova — noľen dáľéj nu. Bár si cera pastýrova, enom sedaj do hyntova — noľen dáľéj nu.