Poloczek IV 291 | Už sme sitko vispievali

2 words

Sušil 0113 | A už my se spat strojíme (100%)
A už my se spat strojíme, Bohu duši poručíme, tak jako ten svatý Ščepán, dyž měl býti kamenován.

Sušil 0729 | Něskoro děvečko (66%)
Něskoro, děvečko, něskoro lituješ, ach, dy už na rukach děťatko pěstuješ. Bylo třa, děvečko, bylo třa zavčasu, dokavad si měla ješče svoju krasu. Bylo třa, děvečko, zamknuť se v komoře a nepustiť synka do svojeho lože. Ale tys pustila, slibom’s uvěřila, tak’s při tom věneček zeleny pozbyla. Nadarmo, děvečko, hažeš prstenečkem, on už věc něbudě zelenym věnečkem. Byl pěkny zeleny, a včilej je černy, ach, jakej on došel škaredej proměny!

Sušil 0862 | Co mi doš mo milo (66%)
Co mi doš, mo milo, jak od tebě půjdu? Hedbovno šatečku, jak na ňu napřadu. Ach, už sem napřadla a i namotala, už sem ju, synečku, i do tkoča dala. Dala sem ju dzělać všelijake formy, jo sem si myslela, že si synek švorny. A tys je śvidraty na obě dvě oči, to moje srdečko žalem se rozskoči. Žalem se rozskoči, žalem něskonanym, že z meho věnečka listky opadaly. Listky opadaly, ratolesci stojo, něbudu, synečku, něbudu ja tvoja.

Sušil 0688 | Na slavkovském poli (66%)
Na slavkovském poli dvě růže stojijó, co só to za růže, že mně nevonijó? Na hodeckém poli jenom jedna stojí, co je to za růža? Zdaleka mně voní. Na slavkovském poli rozmarýnu hory, už su u samého, ešče mně nevoní. Na hodeckém poli jenom jeden stojí, ešče su daleko, už mně pěkně voní. Ani mně nevoní rozmarýn zelený, jak mně zavonělo moje potěšení. Na hodeckém poli kdosi na mne volá, já se mu ozývám na slavkovském stoja.

Sušil 1225 | Děkuju vám má milá maměnko (66%)
Děkuju vám,1) má milá maměnko, děkuju vám na stokrát, že ste vy mě těžko vychovali, mezi dobrý lid dali.2) Děkuju vám, můj milý tatičku, děkuju vám na stokrát, že ste vy mě těžko vychovali, mezi dobrý lid dali. Děkuju vám, moji bratři, sestry, děkuju vám na stokrát, že ste se mnó dobře bévávali, a já už jedu pryč od vás.3)

Sušil 0532 | Horno mi je horno (66%)
Horno mi je, horno, už je všecko darmo, už s mojím synečkem dosedá ledakdo.

Sušil 1879 | Brucko brucko gořalenko má (66%)
Brucko, brucko, gořalenko má, [: včerás byla v zlatým soudku, a dnes seš juž v mém žaloudku, brucko, brucko, gořalenko má. :] Včerás byla v zlatý báni, dnes seš juž nade mnou paní; brucko, brucko, gořalenko má. Včerás byla celá zlatá, dnes se mnou štoucháš do blata, brucko, brucko, gořalenko má.

Černík 1908 / 313 | Dolu (55%)
Dolu, dolu, mé špendlíčky perlové, něbudzece na méj hlave nosené. Dolu, dolu, mój veneček zelený, něbudzeš ty na méj hlave nosený. Dolu, dolu, má paretka perlová, něbudzeš ty na méj hlave nosená. Dolu, dolu, mé pantličky hadbávné, něbudzece na méj hlave nosené. Dolu, dolu, mój vrkoček zelený, něbudzeš ty na méj hlave nosený. A to šetko pre milého švarného, berem si ho za manžela verného. Čo ty baby na mňa majú, hajdanom, čo mňa telko oškubajú, Bože mój. Rády by mi vienek vzaly, hajdanom, rády by mi čapec daly, Bože mój. A to šetko pře milého švarného, berem si ho za manžela verného. Z jednej strany vietérenko povievá, z druhéj strany má mamička pozierá. Ešče sa já svéj mamičky opítám, s vama-li já, má mamičko, bývac mám. Nie, céro má, nie, céro má, nie se mňú, keho si si vyvolila, ten s tebú. Hore, hoře, má kontulka plácená, už ty budzeš na méj hlavě nosená. Hore, hore, mé šnorečky bielené, nž budzece na méj hlave nosené. Hore, hore, mój ručníček červený, už ty budzeš na méj hlave nosený. Hore, hore, mé končeky červené, už budzece na méj hlave nosené. A to šetko pre milého švarného, berem si ho za manžela verného. Moje vlásky, čirné vlásky, hajdanom, něbudzece zapletané, Bože mój. Něbudzece zapletané, hajdanom, leš budzece otáčané, Božo mój. A to šetko pre milého švarného, berem si ho za manžela verneho.

Erben 2/376 | Podlé luk a podlé pole (55%)
Podlé luk a podlé pole pojď, má milá, vyprovoď mě, až k tomu rybníku na tu hráz; pojď, má milá, vyprovoď mě, už mám čas. „Já bych z toho srdce ráda, kdyby panímáma dala; to co mé srdéčko miluje, to mně naše panímáma zbraňuje.“ Už je malá chvilka do dne, pojď, má milá, vyprovoď mne tam k tomu rybníčku na tu hráz, pojď, má milá, vyprovoď mne, už je čas. „Já bych tě vyprovodila, kdyby máma nebránila: panímáma nesvolí dokonce, radši ani neobtěžuj své srdce.“

Sušil 2204 | Kristus Pán se narodil (55%)
[: Kristus Pán se narodil, :] [: po koledičce chodil. :] Chodil po ni cely deň, chodil po ni celu noc. Jak už bylo na rano: Svaty Jene, poď, pomož. Půjděm spolem ku dvoru, buděm zpivať o Bohu. Ten hospodař němeškal, na hospodyň zavolal, koledničky jim poslal. Hospodaři ctnostlivy, děkujem vam z hostiny. Hostili stě hostě sve, koledničky pocestne.

Sušil 2203 | Jozef můj kochany Jozef! (55%)
Jozef, můj kochany Jozef! Juž hodzina, juž nastala, že se ma Ježiš narodzic, můj kochany. Panno moja, slična panno! Do čeho ho položime, dy kolibečky němame? Slična panno!*) Položime ho do žloba, bo to jest slična osoba. Do čehož ho poviněme, dy povijačka němame? To do mojich, do fěrtušků a do tvojich, do pasečků. Což se to tam v polu běli, nejsu to z něba anděli? Klašterne to panny idu, co dzicjatko vitać budu.