Rittersberk 1825 / 234 | Haj, huso, ze seníčka.xml

3 words

Erben 2/078 | Kdo mně krmí koníčky (100%)
Kdo mně krmí koníčky, když jsem u svý holčičky? nechtěla mne domů pustit, že až zajdou hvězdičky. Hvězdičky se ztratily, já byl eště u milý: mý koníčky nekrmeny přenáramně řejhtaly. Mlčte, mlčte, koníčky! naseču vám travičky, abyste mi neřejhtaly, když jsem u svý holčičky. Žádnej neví jako já, jak je cesta v noci dlouhá; žádnej neví jako já, jak je cesta v noci zlá. Kdo mně krmí koníčky, když já nejsem v noci doma? kdo mně krmí koníčky, když jsem u svy holčičky? Kdo mně sklidí nádobí, když já v noci nejsem doma? kdo mně sklidí nádobí, když já jsem u svý milý? Vysoký jaloveček, vysoký jako já: kýž mi tě, má panenko, kýž mi tě pán Bůh dá! Proto jsem si kanafasku koupila, abych se ti, můj Jeníčku, líbila: na červenou, na zelenou, na bílou, abysi mně nechodíval za jinou. Šla má milá do háječka, do zeleného, potkala tam mládenečka modrookého. „Myslivečku mládenečku! přijďte rej tra k nám, já mám doma bílej šátek, a já vám ho dám.“ Mysliveček mládeneček dvéře otvírá, a ta jeho nejmilejší oči utírá. „Neplač, neplač, má panenko! vždyť se k tobě znám: až se žitko zazelená, ruku tobě dám.“ Před sousedy na potoce husy se perou: jdi, Jeníčku, vem flintičku, zabí některou. „Já ty husy nezabiju, já je dobře znám: jsou to husy paňmáminy, kam já chodívám. Kdybych já jí jednu zabil, hněvala by se; a kdybych tam potom přišel, vadila by se.“ Před sousedy na potoce husy se perou: Jdi, Jeníčku, vem flintičku,

Sušil 2175 | Husa (100%)
Husa: A ty, pane sousede, vrať mně mého housete; bude-li chromati nebo hlavu lámati, kdo za to bude? Hospodář: Já za to nebudu. Proč do škody chodívalo, z koretečka jídávalo, ze střipečka píjávalo. Husa: Haj na oves.

Sušil 1262 | Haj husičky od vodičky (95%)
Haj, husičky, od vodičky, už já musím od mamičky. Haj, husičky, od potůčka, už já musím od tatíčka.

Sušil 1116 | Haj husičky chocholatý (95%)
Haj, husičky chocholatý, matičko, já se vdám. »Nevdávé se, má dceruško, až já jich podšklubám.« Husy vzala, podšklubala, péřičko dala drat. »Včil se můžeš, má dceruško, včil juž se můžeš vdat.«

Sušil 0634 | Kole našich oken (95%)
Kole našich oken, tam teče voda dobrá, [: napoj mně, má milá, napoj mého koňa. :] Jak ho mám napojiť, dyž tu néní vodičky? Dyž všecku vypily súsedové husičky. Haj, husičky, haj, haj, nekalte tej vodičky, aby napojila má milá koničky. Za našimi okny je tam dobrá vodička, plakala tam milá o svého synečka.

Bartoš 1901 / 0138 | Háj husičky háj do ľesa (95%)
[: Háj, husičky, háj do ľesa, :] [: spadne na vás :] ranní rosa. [: Ranní rosa je studená, :] [: mohła bych být :] oklamaná. [: Vy sedľáci, co děłáte, :] [: máte koně :] neoráte? [: Oraľi sme, kopaľi sme, :] [: jeteľinky :] naseľi sme. [: Jeteľinka nám nezešła, :] [: moja miłá :] za mnó přišła. [: Přišła za mnó do maštaľe, :] [: mezi štyry :] vraný koně. [: Vraný koně poskočiľi, :] [: mojú miłó :] pošłapaľi. [: Pošłapaľi ju veľice, :] [: było jí znať :] podkovice. [: Běžte jí hneď pro dochtora, :] [: by ju zhójił :] do večera.

Sušil 0548 | Chodzila chodzila (95%)
Chodzila, chodzila smutno po hajičku, kapaly i selze po červenem ličku. Chodzila, chodzila, rukami lomala: Už sem jo ztracila, co sem roda měla. Ztracilach, ztracilach zelenu ratolesć, co mi odbirala od srdečka bolesć. Byla lavka, byla, a už se zlomala, co sem jo s synečkem na ni sedovala. Dyby to pon Bůh dal, by se ona zrůstla, aby sem synečka na ni seděć našla! Za našimi okny tam se husky peru, kero loska tuho, to se zřidka beru.

Smutný 09/035 | Háj háj husičky z bystrej vodičky (95%)
Háj, háj, husičky z bystrej vodičky

Sušil 1533 | Služilo děvčatko ve dvoře (95%)
Služilo děvčatko ve dvoře, pasalo husatka na hoře. Přiletěl mezi ně černy ptak, rozehnal husatka po horach. A ty černy ptačku škovranku něrozhaňaj husek po hajku. Naša panimama lať budě dy husatek doma něbudě. Nělajtě, mamičko, nělajtě, su husičky doma, sčitajtě. A ty stare husky prodajtě, zelenu sukničku zjednajtě. Prodajtě kravičku strakatu, dělajtě svadbičku bohatu.

Sušil 1261 | Haj haj haj husičky přes (95%)
Haj, haj, haj, husičky, [: přes cestu, :] vezeme Martinkom nevěstu. Martinek ten kóká ven z vokna: »Co nám to vedete za tlóka.« To není, Martinku, žádné tlók, a to je pro tebe zlaté slóp.

Černík 1908 / 122 | Haj haj (95%)
Haj, haj, husičky, z bystréj vodičky, napoj mi, milá, vrané koníčky. Já něnapojím, já sa jich bójím, něboj sa, milá, já pri nich stojím.