Kolberg 06.2 / K0385

3 words

Bartoš 1901 / 1043 | Co ti sedláci vystát musejí (100%)
Co ti sedláci vystát musejí, že panské drva dělat musejí, rubají, sekají a ukládají. Když se v pondělí začne robota, tu sedlák neví, kdy je sobota, každý den, přes týden, trvá ta psota. Příjde neděle, burmistr křičí: hej, sedláče! plať kontrbucí! pošlu ti vojáka exekucí. Sedlák se krčí, hlava ho bolí, v kapci se macá, krejcara není, uprodá kus lúky, zas sena není. Selka naříká, ach, Bože milý! za časy nastaly, za časy nyní co to nastaly za časy nyní. Jaké jsem měla, pěkné rubáče, už jsem jich dala na pomývače, už nemám jiného, jen samé švance.

Galko 3/001 | Keby ma mamko na trávu dala (100%)
[: Keby ma mamko :] [: na trávu dala. :] ([: Ale ma mamko :] [: na trávu nedá. :] [: Nech si hu sama :] [: na poli hľadá. :] [: Ale tá tráva :] [: neroste v poli. :] [: Lež ona roste :] [: na panskej roli. :] [: Hej, a tam orú :] [: páni mládenci. :] [: Poháňajú hím :] [: dievky pod vencí. :] [: Zlomelo sa hím :] [: pluhové kolo. :] Spravže ho, milý, frajer úprimný, [: pre boha prosím. :])

Sušil 0158 | Starala se máti má (100%)
[: Starala se máti má, :] hej nam hej, kde mě k místu dochová. [: Nestarej se, matičko,:] hej nam hej, dá mi Pán Bůh místečko. Na slavkovském krchově, tam mám místo v hotově. Ty nebeské hvězdičky budou moje družičky. Nebeští andělové budou moji družbové. Ti slavkovští zvoníci, to jsou moji muzici. Ty slavkovské zvonečky, to jsou moje husličky. Ty mně budou pěkně hrát, a já budu tvrdo spat. By mi hráli sto hodin, já se už neobudím. By mi hráli dvě sta let, už nepřijdu na ten svět. By mi hráli přes tři sta, já už půjdu před Christa, je tam daleká cesta. Je tam cesta daleká, nech se žádný neleká.*)

Galko 1/269 | Pásol Janko dva volky (100%)
Pásol Janko dva volky, hej, pásol Janko dva volky [: na zelenej otavky. :] Prišli k nemu hájnici, hej, prišli k nemu hájnici, [: tí mošovskí zbojníci. :] Daj nám, Janko, halenku, hej, daj nám, Janko, halenku, [: spásol si nám otavku. :] Ja si halenku nedám, hej, ja si halenku nedám, [: ja sa s vami pojednám. :] Tak sa oni jednali, hej, tak sa oni jednali, [: až Janíka zabili. :] Tam on leží na vŕšku, hej, tam on leží na vŕšku [: v peknom bielom lajblíčku. :] Ktože ho tam narieka, hej, ktože ho tam narieka? [: Otec, mati, frajerka. :] Otec, mati žalostne, hej, otec, mati žalostne, [: a frajerka falošne. :]

Sušil 0213 | Dcera matku prosila (100%)
Dcera matku prosila, hej, hej, prosila: Moja maměnko rozmila! Něvdajtě mne dalečko, hej, hej, dalečko, edem přes male polečko. 1) Matka na to nědbala, tym dalej ju vydala. 2) To do cizej krajiny, mezi ty turecke pany. 3) Když jest bylo po roce, chtěla dcera isť k matce. Stroj, pachole, košinu, pojeděm na hostinu. Jak do pole přijeli, zvony zvoniť slyšeli. Jak do dvora přijeli, žadného něviděli. Jenom male pachole, co sedělo při stole. Všecky dveře zamčeny, žadneho něni k spatřeni. Ptam se ja tě, pachole, hdě moja maměnka je? Mamička nam umřela, to včera od večera. Leža tamto v komůrce, v malovanej truhelce. Dcerka, jak to učula, hned k mamičce běžela. Ach, mamičko, stavajtě, požehnani mně dajtě. Dy stě nam ho nědaly, když stě nam umiraly. Ach, mamičko, stavajtě, slovečko ke mně mluvtě. Ma dceruško, něvolaj, těžkosti mi nědělaj. Ja bych rada mluvila, dyby ja živa byla. Ležim blizko kostela a něslyšim zvoněňa. Ani ptačka zpivati, tej zezulky kukati. Těš tě už tu Pan Bůh sam, matka Boži, svaty Jan.

Sušil 0183 | Za Opavu na rovni (100%)
Za Opavu na rovni, na rovni, hejnam, na rovni. [: vytočil se na Koni. :] Na koni se vytočil, vytočil, hejnam, vytočil, meč mu z pošvy vyskočil, milej do boku skočil. Šatku z sebe odvazal, milenku ju opasał. Trp, ženičko, trp bolu, až dojedzěm do domu. A ona to tajila, od rana do večera. A jak bylo na večer: »Starosvatko, scěl lože, me srdečko němože.« Ta nevěsta lenivá, sama mne spať pobiza. A jak bylo půlnoci, Janiček se obraci. Ona byla studena, jak by byla umřena. A jak bylo na ranu a o dobrem snidaňu, 1) mać za dceru přijela, 2) na třech vozech šat mela. A na štvrtem peřiny, to všecko dceruščiny. A všeci ju vitali, edem jeji dcera ni. Ach, kaj je ma dceřička, že mne ona něvita? Dceruška je v komoře, scěle tam bile lože. Z čeho by ho ustlala? S sebu peřin něvzala. Ej, z drelichu bileho, už nětřeba ineho. Za co si se, zradco, bral, žes ju už zamordoval? Oj, macičko, něchcjuci, vi Pan Bůh všemohuci. Obrać, pachole, ku dvoru, pojedzěmy do domu. A kravičky mučely, už Aničky něměly. 3) Aj, kdo nam da travičky, už němamy Aničky.

Galko 1/005 | Ja parobek z Kapušan (100%)
Ja parobek z Kapušan nemam ženy, lem som sam. Hej, na co mi je, na co mlada žena, kedz ja mam so šebu dosc trapeňa? Žene treba to i to, šito, bardo, koryto. Hej, na co mi je ... Žene treba čižmičkv na jej biele nožičky. Hej, na co mi je ... Žene treba hustečka, fiertuch i sukenečka. Hej, na co mi je ... Žene treba pomada, kedz je da kdze parada. Hej, na co mi je ...

Galko 1/067 | Lietala mi lastovienka, lietala (100%)
Lietala mi lastovienka, lietala, [: že sa ona neba, zeme chytala. :] Vyletel k nej mladý králik od dola: [: Kedy budeš, lastovienka, žena má? :] Potom budem, mladý králik, žena tvá, [: keď narastie na Dunaji zelina. :] Dovtípil sa mladý králik rozumu, [: dal nahádzať na ten Dunaj zelinu. :] Ej, už si ty, lastovienka, už si má, [: už vyriastla na Dunaji zelina. :] Potom budem, mladý králik, žena tvá, [: keď vynosíš drobný piesok von z mora. :] Dovtípil sa mladý králik rozuma, [: dal nanosiť piesku na brehy mora. :] Hej, už si ty, lastovienka, už si má, [: vynosil som všetok piesok von z mora. :] Potom budem, mladý králik, žena tvá, [: keď vystavíš Jeruzalem z kameňa. :] Dovtípil sa mladý králik rozuma, [: vykresal on Jeruzalem z kameňa. :] Hej, už si raz, lastovienka, už si má, [: vystavil som Jeruzalem z kameňa. :]

Erben 7/033 | Pásla husy nade dvorem (100%)
Pásla husy nade dvorem, sama seděla pod javorem. Vila věnec olivový, a jetelíčkem a koukolíčkem proplítaný. Jel tam tudy její milý: „Dej mi ten věnec olivový.“ „Já ti věnec nesmím dáti, kárala by mě moje máti.“ „Bojíš-li se pokárání, pojď, pojed přes ty hory s námi.“ „Já bych s vámi ráda jela, komu bych husy zanechala?“ „Pusť husičky po vodičce, nech ať poplynou k tvé matičce. Pust husičky po potůčku, sami pojedem po lehoučku.“ Stará husa zakejhala, stará matička zaplakala. „Hejhej, huso, kejhej více, nedokejháš se pastevnice!“

Smutný 06/041 | Za járečkom pausta hej milá moj (100%)
Za járečkom pausta, hej milá moj premilená daj usta

Erben 3/060 | Pantáto pantáto (100%)
Pantáto, pantáto pod věnečkem! hejhejte, hej bej te tolaříčkem, tolarem, tolarem, flaší vína: abych já věděla, kde jsem žila. Peníze sebrané na kolíbku a na povijan zaváže přední družka do šátku a odevzdá nevěstě. Po kolíbce hned následuje Jak mile se koláče rozdají, přinesou totiž na stůl mísu velikou s čistou vodou, k čemuž družba (řečník) tuto řeč učiní: Vysoce vážení páni hosti! žádám se vší uctivostí, když jste při této tabuli s bázní boží, v dobré vůli pokrm jedli, nápoj pili, byste ruce své umyli v této křišťalové vodě; nebudet vám to ke škodě, nýbrž k čistotě a zdraví, jak učí obyčej starý. My pak vaši služebníci, dobré všecko vám přející, za to žádáme společně, byste službu naši vděčné , od nás přijmouce, y štědrosti na důkaz té své vděčnosti každý dva tři dvacetníčky vhodili do té vodičky. A vy muziky pozor dejte, pěknou písničku zahřejte.