Kolberg 06.2 / K0142

3 words

Sušil 2160 | Heryška v kole tancuje (100%)
Heryška v kole tancuje, ráda mládence miluje, má milá Heryško, červená, bílá*) růžičko. Heryška atd. Připni sobě pásek na zlatý řetázek. Má milá atd. Klekni na stoličku, vypí gořaličku. Vyber sobě z pěti, kerú budeš chtěti.

Sušil 0117 | Běži voda běži z hrazky do (53%)
Běži voda, běži z hrazky do rybnička, a už sem ja pochovala svojiho tacička. Běži voda, běži, kolečkem se toči, ach, už sem ja vyplakala svoje černe oči. Běži voda, běži, po kameňu šusci, enem ty mne něopuščaj, můj Kriste Ježiši.

Erben 2/482 | Na kopečku stromeček (53%)
Na kopečku stromeček, pod kopečkem louka: ach, když já si zpomenu na svého holoubka! Když si na něj zpomenu, ve dne nebo v noci, tak se se mnou celý svět do kolečka točí. Jak jest těžko umírat, když bolesti není: ještě hůře milovat, co k libosti není. Co k libosti bylo, to mě opustilo; co k libosti není, samo za mnou chodí.

Sušil 2265 | A co ten král za královnu (53%)
A co ten král za královnu dostal, jakoby ju vymaloval, vypsal. Do tanečka jako by plynula a do díla jak by neuměla, do kolečka jako laštovička a do díla jako pivná bečka. První krávu stoličkó zabila, druhé krávě nohu přerazila a té třetí ješče Pánbůh chránil, že se sám král před královnó bránil.

Galko 1/086 | Od kostola do mlyna (53%)
Od kostola do mlyna cesta šľakovaná; kto tú cestu šľakuje, ten mlynárku miluje Šľakovau hu Janíčok, jeho vranný koníčok +); šľakovau hu dokola, jeho zlatá podkova. Klope, klope na oblok, či mlynárka doma; mlynár sedí v mlynici, mele kylu pšenici. Klope, klope na dvere, čije mlynár doma; mlynár sekerôčku zau, šuhajkovi hlávku sťau. Šla mlynárka na vodu, na vodu studenú, našla ona hlávočku všetku zakrvavenú. Ej, hlavička, hlavička, kde je tvoje telo? Tam mi leží v mlynici, na tej bielej lavici. Ej, zo mňa si, mládenci, zo mňa príklad berte, ženy zanahávajte, a panenky milujte. Ja som jednu milovau, za ňu som život dau, ej, zo mňa si, mládenci, zo mňa [si] príklad berte.

Galko 1/068 | Lastovička lietala, len sa ona (53%)
Lastovička lietala, lietala, [: len sa ona neba, zeme týkala. :] Priletel k nej krahulec, biely vták: [: Budeš sa ty, lastovička, vydávať? :] Budem sa ja, krahulec, vydávať, [: až sa bude suchý javor zelenať. :] Zaletel ten krahulec do Rábu, [: nakúpil tam zeleného hodbábu. :] Okrútil ním suchý javor dokola: [: Už ty budeš, lastovička, žena má. :] Vtedy budem, krahulec, žena tvá, [: až vystavíš Jeruzalem z kameňa. :] Nie je mi to, lastovička, možná vec, [: ja zostanem až naveky mládenec. :]

Bartoš 1901 / 0607b | Roste borověnka borová (53%)
Roste borověnka borová, kolečkem do kola sekaná, pod ní koníček, na něm syneček, jede do Brna. Kdybys, milá, byla upřímná, nažalas by trávy do klína, dalas koníčkovi, aby byl hotový zítra do Brna. Nechce jest koníček travičky, že je od falešné děvčičky, mně se všecko zdá, že moje milá není upřímná. Již jsem zapomněla na otce, již jsem zapomněla na chlapce, na tě, synečku, zlatý Honzíčku, nemůžu do konce. Již jsem zapomněla na bratra, nezapomínám ale na vrata, u kterých jsme stáli, sebe milovali až do rána. Již jsem zapomněla na sestru, nezapomínám přece na cestu, po kteréž jsem šla, kvítky nosila v bílém fěrtoušku.

Galko 1/042 | Tečie voda, tečie, ej, do potôčka kvapká' (53%)
Tečie voda, tečie, ej, do potôčka kvapká; milujže ma, miluj, ej, moja duša sladká. (Tečie voda, tečie, ej, po kameňoch hučí; kto vzdychať neumie, ej, láska ho naučí.) Tečie voda, tečie, ej, kolo nášho domu; koho ja milujem, ej, nepoviem nikomu. Dolina, dolina, ej, medzi dolinami; žiaden človek nevie, ej, čo je medzi nami.

Bartoš 1901 / 1073 | O sv Dorotě (53%)
O sv. Dorotě. Byla svatá Dorota, Pobožného života, Pěkně, čistě chodila, Protože svatá byla. Šla jednou přes králův háj, Potkal ji tam sám pan král. Chceš Doroto, chceš mou být? Chce ti celý svět sloužit; »Nechci, králi, nebudu, Slíbila jsem jinému, Slíbila jsem jinému, A to Bohu samému.« Král se na ňu rozhněval, Do žaláře vsadit dal, Do žaláře vsadit dal A na vojnu odjechal. Sedm let tam bojoval, Na osmý rok přijechal. A jak domů přijechal, Na Dorotu hned se ptal. Je Dorota, je, žije, Nejí ani nepije. Král se na ni rozhněval A katu ji pod moc dal. Kat s ní ide po mostě, Rozmlouvá s ní po sprostě: Chceš, Dorotko, chceš mou být? Chci ti život zachránit. »Nebyla jsem královou, Ne tak býti katovou.« Kat se na ni rozhněval, Na oleji smažit dal; Ona Boha prosila, Aby hrom bil do kola A hned z čistého jasna, Až se země otřásla. Lidé práce nechali A ku králi spěchali Pane králi pravda jest, Že Dorota svatá jest »Vezmi kate sekeru, Setni Dorotě hlavu.« Již je Dorota sťata, Duše do nebe vzata Andělé duši vzali A tělo pochovali. Doneste jí lilie, Od Panenky Marie, Doneste jí ovoce Od nebeského Otce.

Bartoš 1901 / 1084 | Náš král jel na vojno zlámal (53%)
Náš král jel na vojno, zlámal sobě noho; naša královna, rovně pomazaná, déte jí, déte jí koláč s tvarohama. Cib-, cib-, cibulenka, mak-, mak-, makulenka, dež sem malá bévala, na peci sem sedala, drobný rebe jídala. Hop děvče do kolečka, pěkně se šněruješ, debes te se šněruvala, přeci má nebodeš.

Bartoš 1901 / 1088 | Brněnské zahradník polámal komorník (53%)
Brněnské zahradník, polámal komorník, zesílá, zesílá ten.* Mám neco, mám neco, mám, nepovím, nepovím vám. Na krku gurale a v truhli tolare, tule já, tule já mám. Ješče sem obešel kole Merkovany, ješče výš, ješče sem neviděl takové děvčice jako dnes. Ona se točí, má černy oči, v hospodě. Dej mi ji Bože, dostat na stranu, do síně. Vyprosila si na panímámě svobodu, muže-li jíti do jezírečka pro vodu. A v tem jezírečku, studená voděnka jako led, že má panenka, sladká huběnka, jako med. Pásla husičky pode mlýnem, umývala se černobýlem. Umé se, milá, ať seš bílá, abes se chlapcům zalíbila. Mé srdečko, jak kameň, ono hoří plameněm, poď mě, milá, poď pomůct, ať nehoří celé deň. Než bych já ho hasila, radši bych přiložila, aby tá falešná láska na popel zhořela. Ani se mně nedotýké, ani se mně netýké. Jesli nám panímáma dovolí, dáme si huběnky po vůli. Žala trávu na strnisku, na tem panském ječmenisku. jak trávy nažala, na milého volala: Poď, milé, poď, pomuž, nažala sem trávy už. 1. Vila věnec, vila nové, zelené rozmarinové, cos děvečko myslela, žes ten věneček vila? 2. Myslela sem sama sobě, že se nedostanu k tobě, myslela sem a myslím, že tě opustit musím. 3. Než bych já tě opustila, radš bych do vody skočila, do voděnky nejhlubší, tam mně žádné nespatří.