Kolberg 02 / K0281

3 words

Bartoš 1901 / 0036b | Ešče zme byľi (100%)
[: Ešče zme byľi nad Koryčany, :] [: vołało dívča na Vľčnov'any. :] [: Ti Vľčnov'ané v tenkých košúłkách, :] [: zabiľi synka na panských łúkách. :] [: Jak ho zabiľi, hrob mu uryľi, :] [: a na ten hrobek kříž postaviľi. :] [: Oj, krížu, krížu ukrižovaný, :] [: pod tebú ľeží zamordovaný. *) :] [: Oj krížu, krížu, ty si památka, :] [: pod tebú ľeží kostí hromádka. :] [: Oj, krížu, krížu, ty si památka, :] [: pod tebú ľeží synek nevinný. :]

Černík 1908 / 068 | Ančička malá (100%)
Ančička malá, rada's mňa mala, čakaj ty mňa tri roky, až naroscem veliký, ej, vezněm ťa já. Ona čakala, hrušky trhala, trhala ich, trhala, dozrívac ich nědala hněc za zelena. Ona trhala, já som pomáhal, keré dostac němóhla, halúsky som prihýbal, každú som dostal. Hrušky zelené, dzievča červené, rádo hy sa vydalo, keby málo za keho, bár do nedzele.

Galko 1/018 | Ej, hora, hora, hora zelená (100%)
Ej, hora, hora, hora zelená; zabili Janka miesto jeleňa. Nebol to jelen, lež bola srna; čakaj ma, milá, tri roky splna. Ja by čakala a nevyčkala; ty by si umrel, ja by zostala. Sova na dube žalostne ďube; pánboh milý vie, čie dievča bude.

Bartoš 1901 / 0096 | Súdili sa ti Hodonščí páni (100%)
[: Súdili sa ti Hodonščí páni :] o to dívča sivojoké, co je na chotári. [: Súdili sa, aj sa budú súdit, :] o to dívča sivojoké, že ím nechce sľúbit. [: Súdili sa, aj sa budú ešče, :] o to dívča sivojoké, že ím sľúbit nechce.

Bartoš 1901 / 0104 | Za horama v černým lese (100%)
Za horama v černým lese, seče trávo hezký děvče. Seče jo tam na dolině, na té panské jetelině. Přišil na ňo mesliveček, polesnýho mládeneček. »Co to, holka, co to děláš, že se ani nevohledáš? Proč bech já se vohlídala, dež sem škodě nedělala. »Te mosíš bet zmordovaná, pod javorem zakopaná.« Než bech se zmordovat dala, rač bech třikrát zavolala. »Aj můžeš třeba štyrykrát, nehosleší ti hani fták.« Dež ponéprv zavolala, alije se zelenala. Dež podruhý zavolala, dóbrava se rozlehala. Dež po třetí zavolala, svýho bratra dovolala. Mlačí bratr to hoslyšel, staršímo to povídat šel. »Hola! bratře, zle je s námi, naša sestra volá v háji. Zapříhnite vraný koně, do háječka pojedeme.« Dež na to lóko přijeli, sestřičko tam neviděli. Spatřili tam meslivečka, polesnýho mládenečka. »Co to děláš, meslivečko, že máš vod krvje šavličko?« Zastřelil sem holubičko, v menářovým vokýnečko. »To nebela holubička, to bela naša sestřička. Te mosíš jít do vězení, kde božího světla není.«

Sušil 0506 | Ej dívča dívča (100%)
[: Ej, dívča, dívča :] [:v černém damášku! :] Neprocházaj sa po mém salášku. Ten můj salášek velice drahý. Každá ovečka za dva tolary. Ej, dívča, dívča v černém domíně! Neprocházaj sa po rozmarýně. Ten rozmarýnek on pěkně voní; kdo po něm chodí, Pán Bůh ho skloní. Ej, dívča, dívča, sto ďáků v tobě! Zedral sem boty choďaci k tobě. A dybych věděl, že budeš moja, zedral bych boty třebas i troje. Ej, hora, hora, vysoká hora! Pověz, děvčico, budeš-li moja? Ej, budu, budu, ale to ne včil; počkaj, šohajku, až si podívčím.

Černík 1908 / 128 | Vylecel sokol (100%)
Vylecel sokol hore na topol, vylecel on hore, až tam hdesi bore, nad volačí dvór. Hanička malá, hdosi ťa volá, jak si nění pyšná, abys k němu išla sama, jediná. Ona něišla, posla poslala; a ty, milý posle, vykonej to slušne, ako já sama. Posel vykonal, sebe namlúval, tu švarnú Haničku za vernú ženičku sebe namlúval. Ber sa, Hanička, ber sa na sobáš: koně širované, dzievča šnorované, do koča dané. Išli pres pole, zrikli na koně, ozri sa, Hanička, sivá holubička, šetko je tvoje. A čo je tvoje, to je aj moje, len som si zabola vienek na stole. Vienek na stole, vienek zelený, prscienek ze zlata, krempírská robota, sokole sivý.

Bartoš 1901 / 0116b | Na Kudłovském poľi hostinec je nový (100%)
Na Kudłovském poľi hostinec je nový [: k němu sa zížďajú aj ti zľinščí páni. :] Šenkýřko má miłá, naľéj hoľbu vína! [: Šenkýřka ho naľiľa, děvečka ho nosiła. :] »Šenkýřko má miłá, je-i to tvá céra, ľebo słužebkyňa?« »To néni má céra ani słužebkyňa aľe je to céra za jeden kvint vína, za dvě porcí řezanky a za porcí sena.« »Šenkýřko má miłá, dovoľ jí s námi spati [: rač ti ožeľíme tři sta złatých dati. :] Šenkýřka nic neřekła, enom se usmáła, [: tá słužebná děvečka do płaču se dała. :] »Na to já tu néjsu, abych s vama spała, [: aľe já su céra ingľického kráľa.« :] Tebe já, tebe já sedn ľet sem hľedáł, [: ani ze svého koně ani nezesedám. :]

Sušil 0966 | Prvšim rozem sem cě vidzěl (100%)
Prvšim rozem sem cě vidzěl, dys do pole hnala, [: hnedž si se mi ulubila, :] žes pěkně zpivala.*) Druhym rozem sem cě vidzěl, dys růže trhala, pytal sem cě o růžičku, tys mi ji nědala. Och, dalas mi ju, dala, vršek z ni’s urvala. Možeš poznać, můj synečku, že je laska mala. Třecim rozem sem cě vidzěl, dys lůžko scělala, pytal sem cě o peřinku, tys mně ji nědala. Oj, dalas mi ju, dala, peři’s z ni vybrala. Možeš uznać, můj synečku, že je laska mala. Štvrtym rozem sem cě vidzěl, dy jsi šata prala. Pytal sem cě o šatečku, tys mi ji nědala. Och, dalas mi ju, dala, mně ji něvyprala, možeš uznać, moj synečku, že je laska mala. Potem rozem sem cě vidzěl v kostele klečuce, němoh sem se ani modlić na tebě patřuce. Dybych tak byl Bohu služil jako, dzivča, tebě, byl bych davno svatym zostal s andělami v nebě.

Bartoš 1901 / 0150b | V čirém poľi ľeščina (100%)
V čirém poľi ľeščina, pod ňú sedí děvčina, [: małá, nevysoká, nízká, sivooká. :] Co tu sedíš děvčina, mama-li ťa pobiła, [: aľebo ti łáła, žes ty se mnú stáła? :] Ja mama ňa nebiła, ej ani ně nełáła, [: ľež já žeľím svého vínka zeľeného. :] Do kostela zvónijú, panenky sa strójijú, [: a já nebožátko koľébám děťátko. :] Ty sestričko nájmłačí, ty koľébáš nájrači, [: poď koľébat máło, aby nepłakało. :] Já koľébat nebudu, ani zpívat nebudu, koľébaj si sama, šak si jeho mama. Koľébaj si sama, šak si ho dostała. A já sem ho dostała, od švarného šohaja, na zeľenéj łúce, pri bystréj vodice, v zeľeném hajíčku, žała sem travičku.

Galko 1/025 | Ľudia vravia, že som ja taký (100%)
Ľudia vravia, že som ja taký, že si ja preberám medzi dievčaty; a ja si vyberiem, ak mi pán boh dá, len také dievčatko, čo ma rado má. Švárne dievča perečko vije z červenej ružičky, bielej ľalije; a ja si ho poznám, i ono ma zná, azda mi perečko za klobúčik dá. Či by si mi vedel povedať, prečo ťa radšej mám, ako otca, mať? Ej, na to, dievčatko, odpovedi niet, lebo ťa radšej mám, ako celý svet. Moja mať ti mi to povedá, že mňa, šuhajíčko, za teba nedá; v tom mi nezabráni moja rodina, ani tá uhorská celá krajina.