Kolberg 01 / K0031a

4 words

Bartoš 1901 / 1176 | Z Hovoran (100%)
Aj vy páni muzikanti, zahrajte mně nahoru. Dyž sem já býł v mładých ľetech, odvédľi ně na vojnu; płakaľi o mně rodičé, má néjmiľéjší. Ach, kdo moje zarmúcené srce potěší? Žádný jiný, než má miłá a její čérné oči. Vy vězdičky, ste maľičký; dyž se na vás podívám, vašu krásu v spanilosti ve svém srdci rozjímám. Vy ste mně od Boha były v noci stvořeny, abyste mně svítívały do méj komory, až já půjdu, povandruju, od mojéj miłéj v noci. Tá dennička, tá nejvíce dycky mně svítívała, dyž sem já šéł od svěj miłéj, cestu ukazovała; za horama výstupováł bílý měsíček, od Dunaje zafúkováł ľibý větříček. Słunce krásné svítí jasně miłéj do okýneček.

Sušil 2067 | Straka hnízdo vláčela ryjum fium tajum (100%)
Straka hnízdo vláčela, ryjum, fium, tajum, straka hnízdo vláčela, sakajdum, tanaj, dunaj, tanaj dum. Tři mladý vyseděla, atd. Jedno dala do služby, a druhý si nechala, a třetí jí umřelo. Sviňa mu hrob kopala, slípka zahrabávala. Kohótek mu odzpíval, a kocór se odprosil.

Galko 1/287 | Pod Belehradom stojí vraný kôň (100%)
Pod Belehradom stojí vraný kôň, a na tom koni, a na tom koni všetok mundier môj. Chceš, milá, zvedeť, aký obed môj? Pečena koňská, voda dunajská, to je obed môj. Chceš, milá, zvedeť, aká posteľ má? Do lógru stanem, pod hlavu kameň, to je posteľ má. Chceš, milá, zvedeť, aká spoveď má? Spadnem doľs koňa, hlávka podo mňa, to je spoveď má. Chceš, milá, zvedeť, aký pohrab môj? Bubny bubnujú, Turci strielajú, to je pohrab môj.

Smutný 24/018 | Uderiua skaua z kraja do Dunaja (100%)
Uderiua skaua z kraja do Dunaja

Smutný 28/059 | Zvoliua sa skala zkraja do Dunaja (100%)
Zvoliua sa skala zkraja do Dunaja

Galko 1/181 | Pred richtárom mostek uhyňa še (100%)
[: Pred richtárom mostek :] [: uhyňa še; :] [: pod nim rozmarija :] [: zelena še. :] [: Už ta rozmarija :] [: pokošena; :] [: už moja frajirka :] [: začepčena. :] [: Jednu začepčili, :] [: druhu máju; :] [: co ja mam urobic:] [: v mojom žalu? :] [: Skočim ja od žalu :] [: do Dunaju, :] [: padnem od lubosci :] [: do horosci. :]

Sušil 1048 | Vyšly rybky vyšly (100%)
Vyšly rybky, vyšly z Dunaje do Visly, néni tu děvčiny podle mojí mysli. Co sem se nachodil po tej tmavej noci, ešče sem neviděl dubovej nemoci. Dubovej nemoci, hrabového sádla, už je má galánka u černého ďábla.

Smutný 35/006 | Zvalila sa skala z vršku do (100%)
Zvalila sa skala, z vršku do Dunaja

Bartoš 1901 / 0548 | (100%)
1. Nedaľeko hája šohaj sa k nám dává, [: ešče u nás nebył, už mu za mňa bráňá. :] Nebraňte, nebraňte, zebrat sa nám dajte, [: zebrat se mosíme, rádi sa vidíme. :] Dyž sa nám, má miłá, zebrati nedajú, tak si my zajdeme k tichému Dunaju. Za tichým Dunajem, je tam knězů sedem, z tech nás zesobáší, moja miłá, jeden. 2. Mezi dverma stáľi, obá dvá plakaľi, na kameň na bramor słze jím padały. Miłá mu dávała bíłého šátečka, aby si on utřeł své čérné očička. Nevezmem, nevezmem, ani si neutrem, za fałešnú łásku pěkně ti děkujem. 3. Vrby, miłé vrby, do vás radem stavał, do ťa, můj šohajku, ode mňa rozváďał. Do by ňa rozváďáł, ľeda moja mati, že si ty chudobná, a já su bohatý.

Sušil 1480 | Kačena divoká (100%)
Kačena divoká letěla z vysoka, [: šohaj, dobrý střelec, :] střelil jí do boka. Do boka levého, pod pravú noženku, ona zaplakala, sedňa na voděnku. Hořko zaplakala, na Boha volala, ach, Bože, rozbože, už jsem dolétala. Co bys ani nežil, ani neokříval, na tvoje střelení dycky si zpomínal. Ubohá kačica už sem dolétala, už sem své káčátka už sem dochovala. Vy drobné káčátka, poleťe vy za mnú, šak my poletíme k suchému Dunaju. Moje dobré děti nedělajú škody, sednú na Dunaju, napijú sa vody. Vody sa napijú, nažerú sa písku, otřepú ďubáčky o zelenú lísku. Moje drobné děti u potůčka seďá, kalnú vodu pijú, tvrdý písek jeďá.

Erben 7/027 | Bude vojna bude (100%)
Bude vojna, bude, kdo tam na ni pojde? která má milého k sobě upřímného, ta naříkat bude. „A já mám milého k sobě upřímného: kdyby mně císař pán koníčka daroval, sedla bych na něho.“ „Co bys tam, má milá, co bys tam dělala?“ – „Prala bych košile, abys chodil bíle, to bych tam dělala.“ „Kde bys je, má milá, kde bys je máchala?“ – „V Dunaji je kámen, tam bych stála na něm, tam bych je máchala.“ „Kde bys je, má milá, kde bys je sušila?“ – „Na královském dvoře, na hedbávné šňůře, tam bych je sušila.“ „Kde bys je, má milá, kde bys je skládala?“ – „Na vraném koníčku, můj zlatý holečku, tam bych je skládala.“ „Vrať se, milá, domfi, poruč pánu Bohu: až sedum let mine, ta vojna pomine, potom si tě vemu.“ „Sedum let dochází, milý nepřichází: ach Bože, Bože můj! on mi tam zahynul, má radost přechází.“ U Dunaje stála, Dunaje se ptala: „Jsi-li tak hluboký, jako jsi široký?“ Dunaje se ptala. Do vody skočila, hned se potopila: „Ach Bože, Bože můj! nade mnou se smiluj, co jsem učinila!“ Její bílé nohy po písku šlapají; její bílé ruce, její bílé ruce břehu se chytají. Její černé vlasy Po vodě plávají; její modré oči, její modré oči k nebi se zdvihají. Sedum let minulo, milý z vojny jede: což jeho vraný kůň, což jeho vraný kůň pod ním tak těžce jde? „Což pak, můj koníčku, což mi tak těžce jdeš? zdali mne mladého jinocha švárného unesti nemůžeš?“ „Netíží tvé tělo, tíží mě tvá milá: která se pro tebe, která se pro tebe včera utopila.“ Milý se otočil, s koně dolů skočil, a svůj ostrý palaš, a svůj ostrý palaš v srdci si omočil. Nenašli se spolu na tom marném světě: nynčko jim na hrobě, nynčko jim na hrobě rozmarína květe.