Bartók III 1143a | Ja mališki ja gengliví

4 words

Sušil 0046 | Když se naš Pan Ježiš narodzil (100%)
Když se naš Pan Ježiš narodzil, hvězdy, měsic zazrak vyvodzil. Jak se dovědzěl Herodes kral, všecky male dzitky pobic dal. Jozef s Mariu to slyšali, hned s dzicjatkem preč ucikali. Našli chlopka v poli žito sjać: Vrač se pro srp, hodzi se už žać. Račil mi Bůh mily ščesci dać, dnes sem sel a možu dnes i zać. Když se toho žide zvědzěli, za Pannu Marii běželi. Nadešli tam chlopka, žito žal, svate pěsničky při tom zpival. Něvidzěls-li panny iducej, co nesla dzěcjatko na ruce? Dy sem ja to žito rozsival, překrasnu sem pannu uhlidal. O, ty chlopku, chlopku šaleny, ty jsi to žitečko sel vloni. Vracmy se, židove, do města, bo tu nešla taka něvěsta.

Sušil 1739 | Jsom já synek z Orešan (100%)
Jsom já synek z Orešan, nemám ženy, len som sám, aj, načo je mi žena má, keď já bývám málo doma. Žena lúbí tolary, a já lúbím poháry. Aj, načo je mi žena má, keď já bývám málo doma. Žena lúbí čižmičky, a já lúbím krčmičky. Aj, načo je mi žena má, keď já bývám málo doma. Žena lúbí šáteček, a já lúbím chládeček. Aj, načo je mi žena má, keď já bývám málo doma.

Bartók III 1064 | Mala som ja rukauce (100%)
Mala som ja rukauce

Černík 1908 / 105 | Ked' já pójdzem (100%)
Keď já pójdzem prečkom, ej, pod pěkným pierečkom, budze dzievča plakac, ej, hladza okénečkom. Plače dzievča, plače, aj má čeho plakac, kázal sa mi šohaj, ej, sedem rokóv čakac. Keby bolo sedem, ej, to by bolo málo, ale od malúčka, ej, veru je to dávno. Dávno je to, dávno, ej, čo sa my hněváme, čo jeden druhému, ej, slovénka nědáme.

Černík 1908 / 085 | Jedla bych (100%)
Jedla bych, jedla bych ty malé bobále, čo mi ich doněse šohajko v rukáve. Pila bych, pila bych, vody sa mi něscce, len toho šohajka, čo je v Novém Mesce. Pila bych já vodu, hdzeže je tu voda? kebych jo nosila, bolo by mňa škoda. Pila som pálené, po páleném pivo. aby moje nožky něchodzily krivo.

Černík 1908 / 068 | Ančička malá (100%)
Ančička malá, rada's mňa mala, čakaj ty mňa tri roky, až naroscem veliký, ej, vezněm ťa já. Ona čakala, hrušky trhala, trhala ich, trhala, dozrívac ich nědala hněc za zelena. Ona trhala, já som pomáhal, keré dostac němóhla, halúsky som prihýbal, každú som dostal. Hrušky zelené, dzievča červené, rádo hy sa vydalo, keby málo za keho, bár do nedzele.

Sušil 0340 | Stojí limba stojí (100%)
Stojí limba, stojí listu širokého. Pod ňó hrá děťátko, malý nebožátko. Tak tam dlóho hrálo, až se rozplakalo. Šlo, nadešlo žlíbek, na něm byl krchóvek. Hrobaři, hrobaři, kde má matka leží? A tvá matka leží třetí ode dveří. Dítě nemeškalo, na krchov běželo. Třikrát hrob obešel, anděl k němu přišel. Vzal ho za ručičku: Tady máš mamičku. Dítě na hrob padlo, žalostně plakalo. Má mamičko, staňte a mě politujte. Jak pak já mám státi? Mám na sobě škřutí. K tomu ješče kameň, jdi dom s Pánem Bohem. Já škřutí odházím, kamení odvážím. Jdi, dítě, jdi domů, máš tam jinó mamu. Co je po té matce, dyž není od srdce. Dyž má chleba dáti, třikrát jé obrátí. Ukrojí krajíček, hodí pod stoleček. Dyž mám jít k obědu, pošle mě pro vodu. Dyž mám jít k večeři, pošle mě za dveři. Dyž košulku pere, div mě neprokleje. A dyž mě oblíká, všudy mnó namýká. Tu máš, dítě, klíčky od malé truhličky. Vem si tam tu róchu, dej ušit košulku. Dyž tě budó bíti, přiď mně povědíti. Já tam na ně přindu, obóm hlavu strhnu. Tebe vezmu k sobě, budem spolu v hrobě. Dyž byla večeře, klube, klub na dveře: Poď, dítě, otevři. Dítě nemeškalo, otevřit běželo, nic tam nevidělo. Ty neščasný taťku! Což sem tě prosila, dy sem umírala: Neubližuj dětóm, ubohým sirotkóm. Dyž pryč odcházela, otci hlavu strhla, macoše uryla.

Sušil 1191 | Mý pantličky červený (100%)
Mý pantličky červený, nadarmo vás vážu. Syneček je daleko, po kém já mu zkážu? A zkážu mu já, zkážu po malém poslíčku, aby už pro mne přijel na švárném koníčku.

Sušil 1614 | Hore Vlachovicí (100%)
Hore Vlachovicí blažený chodníček, po něm sa prochází švarný šohajíček. A dyž sa procházel, na vojnu ho brali, bohatých rodičů nic si nevšímali. Dyž ho svazovali, na maměnku volal, má maměnko milá, svazovat mňa nedaj. A vy, radní páni z trenčanskej stolice, pusťte mně synáčka, prosím vás velice. Dívaj sa, maměnko, na ten suchý topol, až sa rozzelená, teprv bude pokoj. Já sem sa dívala večer a i ráno, co je to za topol, zelená sa málo. Já sem sa dívala jednúc o poledni, chvála Pánu Bohu, topol je zelený.

Sušil 1913 | Nenadála sem se (100%)
Nenadála sem se, jak se nenadávám, že by se mně vrátil starodávný galán. Na mále, na krátce, synečku, navrať se, navrať se mně, milý, jsi-li spravedlivý. Měla sem galána, měla sem ho ráda, než se k nám dočabral, snědly mu vši záda. Měla sem galána na tom druhém konci,1) než se k nám došprtal,2) snědli ho brabenci.

Sušil 1959 | Oženil bych se brzičko (100%)
Oženil bych se brzičko, ale mám peněz maličko. Ale až grécar proměním, tož se já teprv ožením.