Bartók III 1518a | Na kostole bílá žára

4 words

Bartók III 1518a | Na kostole bílá žára (100%)
Na kostole bílá žára

Bartók III 1518c | Marka bílá žára (96%)
Marka, bílá žára

Sušil 1224 | Dzevečka bělá zára (93%)
Dzevečka, bělá zára, trafilas na kazara. Budze ca kazarovac, tvé vlásky roztahovac. Tvé vlásky jako zlato, něstojíš, Janko, za to.

Bartoš 1901 / 0244 | Dziéča dziéča byéłý andeł (93%)
Dziéča, dziéča, byéłý andeł, dze ta neskaj večer najdem? Tam na zadku v komorence, maľuvanéj posteľence. Dziéča, dziéča, byéłá žara, trefyła si na kazara, na kazara na takého, na šohajka na švarného. Ten ta bude bude kazaruvat, tvoje vłásky roztahuvat, tvoje vłásky jako zlato, nestójíš ty myłý za to.

Sušil 1095 | Horauo horauo (93%)
Horauo, horauo od konca dolního, aj, od konca dolního. Až sa dohorauo [: do srdečka mého. :] Nebyua to žára, žára ohníčková, než to byua žára, žára šohajkova.

Sušil 0955 | U našeho mynařa (93%)
U našeho mynařa je tam děvče jak zářa, chodívá tam fojtov syn, je mu jméno Vichtorýn. Dybys ty byl fojtov syn, v noci by si nechodil, ale že si zrádce pes, můj víneček zradiť chceš.

Sušil 0845 | Starojitský kostelíčku (7%)
[: Starojitský kostelíčku, :] stojíš na pěkném kopečku. Kvete z tebe růža bílá, umřela mě moja milá. Dyž umřela, co mám dělat? Musím sobě jinó hledat. Mám já miló, leda bylo, leda by teskno nebylo. Mám já miló, co je po ní, dyž mi za ňó jiný chodí. Všecky panenky po párách, moja milá je na márách. Všecky panenky v hospodě, a má milá leží v hrobě.

Erben 7/031 | Když se milý na vojnu bral (7%)
Když se milý na vojnu bral, 1) své panence přikazoval, aby se mu nevdávala, sedům let na něj čekala: „Má panenko! nevdávej se, za sedům let přijdu zase; za sedům let přijdu domů, zlatý prsten nosit budu.“ A když bylo v sedmém roce, žala trávu při potoce; když nažala, navázala, po poli se ohledala. Neviděla tam žádného, jen vojáčka samotného; ptala se ho: „Můj panáčku! víte-li o mém miláčku?“ „Tvůj milý se tam oženil, já sám na jeho svatbě byl. Co mu vzkážeš, holubičko, bílá, červená růžičko?“ „Vzkazuju mu tolik toho: aby do něj udeřilo!“ Otočil se a zasmál se, zlatý prsten zatřpytil se. „To je prsten s mého prstu, co jsem dala mu na cestu!“ – „Co mu vzkážeš, ještě více, ty modrooká dívčice?“ „Vzkazuju mu tolik zdraví, co je na té louce trávy; vzkazuju mu tolik štěstí, co je kapek v hustém dešti!“ Kostelíček v černém lese: „Pojď, má milá, oddáme se; pan farář nám ruce sváže, žádný nás už nerozváže.“ 2) 1) Můj milý na vojnu jede, a co on mně přikazuje? abych já se nevdávala, sedum let na něj čekala atd. 2) Na konci dodávají: Skládal voják tu písničku, dal ji milé za hubičku; ta písnička velmi hezká, stojí nejmíň za dvá česká.

Erben 2/005 | Ty podhajský kostelíčku (7%)
Ty podhajský kostelíčku, stojíš na pěkném vrsíčku. Vycházejí panny z tebe, jako andělíčky z nebe. Jedna vyšla pěkná bílá, a ta bude moje milá. Druhá vyšla ještě hezčí, ta bude má nejmilejší. Třetí vyšla jako růže, žádný jí dostat nemůže. Já ji musím přece dostat, kdybych tam měl mrtev zůstat.[10]

Sušil 1030 | Ty bobrovsky kosteličku (7%)
Ty bobrovsky kosteličku, stojiš na pěknym travničku. Kvecě z něho růža bila, umřela mňe moja mila. Všecky panny jdu po parach, ta moja leži na marach. A dyž leži, co mam dělać? Musim ja smutny pochovać.

Bartoš 1901 / 0564 | Slyšel sem vanecké hodiny bit (7%)
Slyšel sem vanecké hodiny bit, hodina přichází musim umřit; [: a já neumírám, já se trápím, pro tebe, má milá, krásu tratím. :] Když sem šel do Vančic do kostela, nevěděl sem, co má milá dělá, [: aj, ona se okolo mě točí a má uplakaté modré oči. :] Vy modré očičky uplakané, od falešných lidí zmordované, [: aj, na falešné lidi musíš nedbat, my se možem spolem přece zebrat. :]