Bartók III 1131d | Nebola som veselá od čera večera

6 words

Bartók III 1131c | Nebola som veselá od včerajška večera (100%)
Nebola som veselá od včerajška večera

Bartók III 1131d | Nebola som veselá od čera večera (100%)
Nebola som veselá od čera večera

Bartoš 1901 / 1279 | Jaký frištuk taká večera (92%)
Jaký frištuk, taká večera, včéra była husa pečená, aľe dneskaj ráno, preveľice máło. Ježišmaria.

Sušil 0672 | Můj milý můj milý (72%)
Můj milý, můj milý, ale nevím kerý; ja, kerý mně bude od Boha súzený. Od Boha súzený, od rodičů daný, od pana faráře za ruky svázaný. Bolí mě hlavěnka, jak mě nemá bolet? Dyž mně šohajíček došel vypovědět. Bolí mě ta hlava, bolí mě od rána, bolí mě celú noc, nemožú mně pomoct. Šak by mně pomohli, dyby jenom chtěli, dyby mně šohajka do domu dovedli. Nebudu veselá tento celý tydeň, dokud mně nezkáže můj milý dobrý deň. Dobrý deň, dobrý deň! Dycky mně dobrá šla, v sobotu na večír zlá novina přišla. Zlá novina přišla od mého milého, abych se vdávala, esli mam iného.

Bartók III 1131b | Nebola som veselá od soboti večera (72%)
Nebola som veselá od soboti večera

Bartók III 1131a | Nebola som veselá od soboti večera (72%)
Nebola som veselá od soboti večera

Smutný 12/022 | Nebola som veselá od soboty večera (72%)
Nebola som veselá, od soboty večera

Smutný 38/002 | Nebola som veselá od soboty večera (72%)
Nebola som veselá od soboty večera

Sušil 0213 | Dcera matku prosila (66%)
Dcera matku prosila, hej, hej, prosila: Moja maměnko rozmila! Něvdajtě mne dalečko, hej, hej, dalečko, edem přes male polečko. 1) Matka na to nědbala, tym dalej ju vydala. 2) To do cizej krajiny, mezi ty turecke pany. 3) Když jest bylo po roce, chtěla dcera isť k matce. Stroj, pachole, košinu, pojeděm na hostinu. Jak do pole přijeli, zvony zvoniť slyšeli. Jak do dvora přijeli, žadného něviděli. Jenom male pachole, co sedělo při stole. Všecky dveře zamčeny, žadneho něni k spatřeni. Ptam se ja tě, pachole, hdě moja maměnka je? Mamička nam umřela, to včera od večera. Leža tamto v komůrce, v malovanej truhelce. Dcerka, jak to učula, hned k mamičce běžela. Ach, mamičko, stavajtě, požehnani mně dajtě. Dy stě nam ho nědaly, když stě nam umiraly. Ach, mamičko, stavajtě, slovečko ke mně mluvtě. Ma dceruško, něvolaj, těžkosti mi nědělaj. Ja bych rada mluvila, dyby ja živa byla. Ležim blizko kostela a něslyšim zvoněňa. Ani ptačka zpivati, tej zezulky kukati. Těš tě už tu Pan Bůh sam, matka Boži, svaty Jan.

Sušil 2114 | Už já mosím domů důmka (66%)
[: Už já mosím domů, důmka, :] za dveřama stojí hůlka. Stojí hůlka malovaná, na mý záda nachystaná. Kdo ju chystal? Můj tatíček, že sem nečesal koníček ani dneska, ani včerá, jak v nedělu od večera.1) A dyž přišel do seknice, sedl sobě na lavice. Tatiček k němu promluví, tó hůlku juž v ruce drží. Jak ty, šelmo, darebáku, kde se tóláš až do pátku? Matička se přimlóvala, za vlase ho potáhala. Líto je mně, je velice, neudělám teho více. A jak přinde nedělička, už si sedí u žedlíčka.

Bartoš 1901 / 0582 | Ked som išeł od méj myłej (66%)
Ked som išeł od méj myłej z Opavy, odpałły my z mého koňa podkovy No ľen ma ty, môj konýčku, dobre nes, dám ty pribyt podkovenky ešče dnes. Dám ty pribyt podkovenky z oceľe, aby si ma nezhazuvał pod sebe. Dám ty pribyt podkovenky z ołova, aby si ma neshazuvał do mora. Dám ty pribyt podkovenky ze złata, abysi ma neshazuvał do błata. Prečo si ty, moja myłá, płakała, že si any sčera večer nespała. Počkaj, myłá, šak ty budeš banuvat, nescelas my sčera večer otvárat. Any dverí, any dverí, any vrát, počkaj, myłá, veru budeš banuvat.